Článek
Phajaan, nekonečně tíživý svým významem, sahá hluboko do tradic a je současně symbolem smutku a nespravedlnosti vůči divokým slonům. Tento temný tradiční způsob výcviku, bezcitný a nelítostný, je vykonáván za jediným účelem, a to donutit svobodného ducha divočiny k pokoře a poslušnosti.
Ačkoli jsou kořeny Phajaanu často spojovány s Thajskem, Myanmarem a Indií, jeho stín se nevyhýbá ani Srí Lance. Tady, ve zrádném světle moderního turismu a ceremoniálních okázalostí, nachází tragická praxe své místo. Historie Phajaanu je hluboce zakořeněná v komunitách, které v něm viděly nezbytný rituál pro ovládnutí duší těchto gigantů pralesa. Na Srí Lance se tento přístup, tak jako jinde, používá k začleňování slonů do všech myslitelných i bizarních lidských aktivit.
Phajaan je krutým svědectvím lidské nadvlády, rozdělen do několika fází, z nichž každá znásobuje trauma a utrpení. Začíná už v ranném věku slůňat, kdy jsou násilně oddělena od svých matek. Toto separace rozbíjí jejich přirozené sociální struktury a vytváří jizvy, které přetrvávají celý život. Následuje krutá izolace v ‚drtiči duší‘, malé kleci, která je rekvizitou hrůzy, omezením pohybu i naděje.
V této kruté fázi jsou sloni fyzicky i emocionálně týráni. Ostré nástroje, jako je zlověstný ankus, jsou používány k potrestání a zastrašení, zatímco základní potřeby jako jídlo, voda a spánek jsou bezcitně odepřeny. Cíl je prostý: dosáhnout stavu, kdy se poslušnost stane jedinou únikovou cestou z neustálé bolesti.
Navzdory snahám o reformy a zpřísnění zákonů na ochranu těchto ohrožených tvorů se na Srí Lance podobné praktiky stále vyskytují, zachovávané stejnou brutalitou, někdy však pod jiným názvem. Zvýšená regulace se snaží chránit slony před krutými praktikami, avšak bitva zdaleka není vyhrána.
Phajaan nazývaný drcení slonů nebo cviční drcením, je metoda, kterou lze ochočit divoká slůňata pro domestikaci, a to pomocí omezení v kleci, často s použitím tělesných trestů. Tuto praxi odsuzuje řada skupin na ochranu zvířat jako příšernou formu týrání zvířat.
Ve světě, kde se stále více vyžaduje etická turistika, se objevují světla naděje. Mezi tato světla patří organizace jako Udawalawe Elephant Transit Home (ETH), které prosazují etické modely péče. Zaměřují se na přípravu slonů na návrat do volné přírody, s minimálním kontaktem s lidmi, a tedy bez narušení jejich přirozeného chování.
Pro turisty je důležité mít oči otevřené a pečlivě uvažovat, jaké zážitky během svých cest volí. Aktivity, které zahrnují přímý kontakt se slony, jako je jízda či koupání, bývají neetickým příslibem utrpení a bolesti.
I když cesta k ochraně slonů na Srí Lance zůstává plná překážek, rostoucí uvědomění a tlak na zlepšení jejich životních podmínek vytvářejí naději na lepší zítřky. Sloni, tyto symboly pradávné moudrosti a síly, si zaslouží respekt, který přesahuje hranice tradic a kultur, aby mohli žít důstojně a svobodně, jak si tento úžasný druh zaslouží.
Slunce pomalu vychází na horizontu, když dorazíme s přáteli do jedné z neznámých vesnic na Srí Lance. Při hledání autentického zážitku se rozhodujeme prozkoumat odlehlejší oblasti, daleko od obvyklých turistických tras. Radost z objevování nepoznaného však brzy ustoupí něčemu mnohem stísněnějšímu.
