Hlavní obsah
Automobily a doprava

Tady na Kubě auta žijí navěky

Foto: Petr Janaš

fotoreportáž z Kuby

Auta, která byste jinde na světě potkávali jen v muzeích nebo na srazech veteránů, jsou zde každodenní realitou. „Tady na Kubě auta žijí navěky,“ říká mi jeden z řidičů, když se sklání nad otevřenou kapotou svého Fordu Fairlane z roku 1956.

Článek

Tato alegorická věta přesně vystihuje celý ostrov a jeho unikátní automobilovou kulturu. Automobily, které jinde dávno dosloužily, tady žijí dál – opravované, přestavěné, udržované s láskou a někdy i se zoufalstvím.

Foto: Petr Janaš

Cesta z východní části Kuby přes města Antilla, Holguín, Las Tunas, Camagüey, Santa Claru až do Havany výrazně mění krajinu i tempo života, ale jedna věc zůstává neměnná – přítomnost aut, která můžete vidět jen zde, nikde jinde na světě.

Foto: Petr Janaš

První vůz, který si důkladně prohlížím na své cestě, je hodně starý, přesto nablýskaný Ford Fairlane. Jeho majitel, mladý Kubánec v kšiltovce, mi s pýchou ukazuje čínský dieselový motor značky Yuchai, který nahradil původní americký osmiválec. „Každý den na tom musím něco opravit,“ směje se, „ale to auto mně nikdy nenechalo na holičkách.“ A stejně jako jeho auto, i on sám oplývá nezdolnou energií.

Foto: Petr Janaš

Jedno auto krásnější než druhé. Starý Chevrolet Bel Air z roku 1957 v kombinaci červené a bílé se leskne na slunci a působí jako nedotčený časem – až na to, že majitel právě svírá hadr, jímž z kapoty utírá prach, který se na něj za letního větru neustále snáší. „Jezdím s tímhle autem jako taxík pro turisty,“ chlubí se. „Turisti ho milují – říkají, že tohle bychom dnes v Americe nenašli ani v muzeu.“

Foto: Petr Janaš

Jen o kousek dál stojí Buick Super Riviera z roku 1952, jehož vybledlý lak naznačuje neúprosný zub času. Přesto je stále impozantní a ční mezi oprýskanými domy a palmami. Jeho robustní linie je jako připomínka éry, kdy automobily měly nejen duši, ale i charakter.

Foto: Petr Janaš

Jakmile opustím město, ocitám se na prašných venkovských cestách, kde auta získávají ještě další rozměr. Jeepy Willys, památka na druhou světovou válku a dávno minulou přítomnost amerických vojáků, dnes neslouží jen jako offroady. Vidím jeden, jehož kabina byla nahrubo svařena z plechu, jak převáží školní děti. Ty se tísní na palandě vzadu, hlučně si povídají a mávají mi, zatímco řidič se snaží držet vozidlo na výmolech.

Foto: Petr Janaš

Jiný Jeep, který brázdí prašnou cestu, má pod kapotou motor z ruského KamAZu. Tato improvizace je na Kubě dost běžná – zdejší mechanici dokáží namontovat téměř jakýkoliv motor do jakéhokoliv auta. Říká se, že na Kubě je každý tak trochu automechanik. Opravy zde nejsou volbou, jsou nutností.

Foto: Petr Janaš

Potkávám vozidla ruské provenience. KamAZ s obrovskou korbou stojí vedle tržiště a slouží jako mobilní sklad ovoce. Vedle něj stojí Moskvič 412, který si jeho majitel přetvořil na nápadně vypadající závodní speciál. Na trzích potkávám také ZiL 130, který již dávno ztratil svou původní masku vojenského náklaďáku. Nyní s ním místní farmáři vozí banány a třtinový cukr.

Foto: Petr Janaš

Havana je pak jako mnohakilometrové muzeum pod širým nebem. Po projížďce v koloně u slavné promenády Malecon se fotím s Cadillacem Fleetwood z roku 1953. Ten září novotou, jako by právě opustil showroom. „Čekal jsem přes rok, než mi dorazila barva z Ameriky,“ svěřuje se mi hrdý majitel v kubánském slamáku. Vedle parkující GAZ 24 Volha mi připomíná, že na tomto ostrově přežívá nejen americká automobilová historie, ale i ta sovětská. Auta zde vibrují v krásně nesourodém rytmu času.

Foto: Petr Janaš

Nasedám do Pontiacu Star Chief, jehož čalounění voní přímořským vzduchem smíšeným s aromatem rumu a cigaret. Řidič, vysmátý Kubánec v ležérní košili, se usmívá do slunce. „Tady na Kubě auta žijí navěky,“ opakuje mi, než zařadí rychlost a odváží mě k západu slunce na druhé straně města. Specifikum tohoto dopravního světa mě fascinuje. Tady nejsou auta jen plechy na čtyřech kolech. Jsou symbolem přežití, znakem improvizace, ale i hrdostí na vlastní dovednosti.

Foto: Petr Janaš

Automobilový život na Kubě by se dal vtěsnat do jednoho slova – odolnost. A stejně jako zdejší lidé, i auta tu odolávají zubu času, dokáží se přizpůsobit a nadále pokračovat navzdory téměř nepřekonatelným překážkám. Kuba není místem, kde byste obdivovali blyštící se novoty a neporušené fasády.

Foto: Petr Janaš

Kuba je místem, kde každý kousek železa má svou vlastní cenu. Stačí jen přijet, otevřít oči a naslouchat těmto zdánlivě nehlučným svědectvím o čase a přežití. Tady auta opravdu žijí navěky – a nejen plech, ale i duše, kterou opravdu (tady na Kubě) auta mají!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz