Článek
Slunce se pomalu budí, když opouštím rušné ulice města Rhodos. Mířím 25 km na jih, do míst, kde se před světem ukrývá jeden z přírodních divů Řecka – Údolí motýlů, nebo jak mu místní říkají, Petaloúdes (řecky Πεταλούδες).
Cesta klikatící se mezi olivovými háji a vinicemi mě po zhruba hodině jízdy na motorce dovádí k nenápadnému vstupu do údolí. Sundám si helmu a silně cítím vzduch prosycený vůní pryskyřice a vlhké země. Uprostřed krajiny jinak celkem vyprahlého ostrova se náhle zjevuje zelená oáza plná života.
Otevírací doba údolí i přilehlého muzea je stanovena tak, aby příchozím vyhovovala. Od začátku ledna až do konce října každý den mezi 8 a 7 hodinou večerní. V turistické sezóně, která trvá od června do září, činí vstupné 5 € na osobu. Po zbytek roku je vstupné sníženo na 3 €.
První kroky po kamenité pěšině vedou do stinného zeleného tunelu. Koruny staletých stromů se nade mnou proplétají a vytvářejí přírodní baldachýn. Zurčení potoka, který nikdy nevysychá, svým zvukem láká dál do nitra údolí. Trasa vede po pečlivě udržovaných a jasně značených stezkách, které bezpečně provedou celým údolím. Délka údolí se pohybuje od jednoho do pěti kilometrů. Turistům není ale přístupná celá. Procházka zabere přibližně hodinu a půl.
Čím hlouběji pronikám, tím silněji vnímám atmosféru tohoto místa. Vzduch je těžký vlhkostí, kapky rosy se třpytí na listech. Občas zahlédnu záblesk oranžové – to některý z tisíců motýlů na okamžik rozevřel křídla.
Právě se přede mnou otevírá malá mýtina a já zůstávám v úžasu stát. Tisíce, možná sta tisíce motýlů pokrývají kmeny stromů i skály kolem. Jejich křídla, zbarvená do ohnivě oranžova, kontrastují s tmavou kůrou stromu a vytvářejí fascinující mozaiku. Bez výdechu a nádechu sleduji pomalý tanec křídel.
Přibližuji se opatrně, abych nerušil tento křehký přírodní zázrak. Přástevníci kostivaloví, jak se tento motýl nazývá, jsou noční tvorové. Ve dne odpočívají, splývají s okolím. Pokud je ovšem nevyrušíte. Jen občas některý z nich zatřepotá křídly, jako by mi chtěl připomenout, že nejsem v nehybném obraze, ale v živoucí přírodní galerii.
Jejich vzhled je skutečně pozoruhodný. Přední křídla jsou, hnědá s výraznými bílými vzory, které připomínají složitou síť nebo mozaiku. Vynikající kamufláž, když odpočívají na kůře stromů nebo na zemi mezi spadaným listím. Zadní křídla jsou naopak velmi výrazná – mají sytě oranžovou nebo červenou barvu s velkými tmavými skvrnami. Slouží jako varovný signál pro případné predátory.
Cestou údolím se dozvídám tajemství, které sem motýly každé léto přivádí. Je jím vůně pryskyřice stromu ambroň východní.
Ambroň východní neboli Liquidambar orientalis je obestřena aurou tajemství a její pryskyřice je pro motýly neodolatelným lákadlem, ba přímo magnetem, který je přitahuje. Tato fascinující substance, kterou rostlina poskytuje, je skutečně fenoménem. Rodí se ve specializovaných buňkách rostliny, má unikátní vlastnosti, jež ji činí nesmírně zajímavou pro vědce i laiky.
Zatímco Kolos Rhodský zde na ostrově pro mě symbolizuje lidskou snahu o dominanci nad přírodou. Přástevníci kostivaloví díky svému životnímu cyklu, představují trvání života. Přesto motýlí populace čelí závažnému ohrožení. Problémem je, že návštěvníci se snaží rozpohybovat motýly tleskáním nebo pískáním. Tyto zvuky vytváří ultrazvukové frekvence podobné těm, které vydávají netopýři. Vyděšení noční motýli se snaží uniknout, což často vede k jejich smrti.
Když opouštím Údolí motýlů, tisíce motýlích křídel předvádějí, že i ta nejjemnější krása může být silnější než kámen. Může přetrvat věky jako magický sen - jako šepot křídel na jednom z ostrovů Egejského moře, prosyceného vůni pryskyřice.
