Článek
Jonathan Kennedy, autor publikace Pathogenesis: How Germs Made History a odborník na politiku a globalizaci, předkládá fascinující teorii o tom, že bez ničivé pandemie zvané Cypriánův mor, která zasáhla římskou říši ve třetím století našeho letopočtu, by narození Ježíše Krista pravděpodobně nepřevzalo významné místo v našich zimních oslavách Saturnáliích – Vánocích. Tato myšlenka vyvolává zajímavé otázky o vlivu zdravotních krizí na společenské a náboženské změny. Jak moc reálná a podložená však tato hypotéza skutečně je?
Křesťanství jako náboženství naděje v době temných časů
Cypriánův mor, který propukl kolem roku 249 n. l., byl pravděpodobně virové povahy, podobné dnešní ebole. Jeho důsledky byly devastující. Podle historických pramenů ztrácely velké metropole, jako Řím či Alexandrie, obrovskou část své populace. Smrt a chaos silně narušily pevné společenské struktury, víru ve stabilitu římského systému i pohanskou náboženskou praxi, která se ukázala jako neúčinná tváří v tvář pandemii. Řecko-římská božstva nabízela jen malé útočiště: žádnou útěchu, žádnou naději na posmrtný život, jejich přístup ke smrtelníkům byl spíše lhostejný či krutý.
