Článek
Jonathan Kennedy, autor publikace Pathogenesis: How Germs Made History a odborník na politiku a globalizaci, předkládá fascinující teorii o tom, že bez ničivé pandemie zvané Cypriánův mor, která zasáhla římskou říši ve třetím století našeho letopočtu, by narození Ježíše Krista pravděpodobně nepřevzalo významné místo v našich zimních oslavách Saturnáliích – Vánocích. Tato myšlenka vyvolává zajímavé otázky o vlivu zdravotních krizí na společenské a náboženské změny. Jak moc reálná a podložená však tato hypotéza skutečně je?
Křesťanství jako náboženství naděje v době temných časů
Cypriánův mor, který propukl kolem roku 249 n. l., byl pravděpodobně virové povahy, podobné dnešní ebole. Jeho důsledky byly devastující. Podle historických pramenů ztrácely velké metropole, jako Řím či Alexandrie, obrovskou část své populace. Smrt a chaos silně narušily pevné společenské struktury, víru ve stabilitu římského systému i pohanskou náboženskou praxi, která se ukázala jako neúčinná tváří v tvář pandemii. Řecko-římská božstva nabízela jen malé útočiště: žádnou útěchu, žádnou naději na posmrtný život, jejich přístup ke smrtelníkům byl spíše lhostejný či krutý.
V této atmosféře nejistoty a strachu nabídlo křesťanství zcela jiný narativ: naději na nesmrtelnost a radikální hodnoty lásky, solidarity a pomoci těm, kdo trpí. Zdůraznění praxe milosrdenství i příkladů Kristova soucitu vedlo k efektivitě komunitní péče během pandemií. Křesťané, inspirováni učením „což jste učinili jednomu z těchto nejmenších bratří mých, mně jste učinili“, zůstávali mezi nemocnými, pomáhali a mnohé zachraňovali jen základními opatřeními, jako podáním vody nebo jídla.
Tyto „zázraky“ přežití hrály podle Kennedyho klíčovou roli při šíření křesťanství. Zatímco pohané opouštěli nemocné a hledali záchranu pouze individuálně, křesťané vytvořili pečující komunity. To nejenže posílilo jejich soudržnost, ale zároveň poskytlo ideální „marketing“ křesťanské víře.
Pandemie jako katalyzátor vývoje
Kennedy tvrdí, že právě pandemie urychlila přerod křesťanství z okrajového židovského hnutí na začátku našeho letopočtu na náboženství s miliony následovníků během několika následujících století. V této souvislosti zmiňuje i nárůst počtu křesťanských pohřbů nebo křesťanských jmen objevujících se v dokumentech dochovaných z této doby. Křesťanství se přetransformovalo z okrajového fenoménu na dominující sílu, zvláště po oficiálním přijetí křesťanství římským císařem Konstantinem Velikým v roce 312 n. l.
Kennedy upozorňuje, že bez této pandemie by si zřejmě Římané vypěstovali závislost na starých pohanských zvycích mnohem déle, možná dokonce trvale. Bez masového přijetí křesťanství v období třetího a čtvrtého století bychom dnes měli zřejmě jiné zimní oslavy, patrně stále spojené s původními pohanskými symboly, ale bez křesťanských prvků, jako je betlém, narození Ježíše nebo návštěva půlnoční mše.
Kritika Kennedyho teorie
Ačkoliv je tato teorie poutavá, není bez kontroverzí. Historický vývoj křesťanství byl komplexní proces, který nepochybně zahrnoval řadu dalších faktorů, a pandemie je jen jedním z nich.
Pohanské oslavy zimního slunovratu
Zimní slunovrat se slavil dávno před křesťanstvím a byl spojen s návratem slunce a přírody k životu. Teorie, že by bez pandemie nemohlo dojít k „převzetí“ těchto oslav křesťanstvím, ignoruje strategické rozhodnutí raných církevních představitelů spojit Ježíšovo narození se slunovratem.
Mnoho různých příčin růstu křesťanství
Křesťanství mělo i další výhody oproti pohanství. Nabízelo univerzální poselství, snadnou přístupnost, individuální důstojnost i morální kodex, který vzešel z orientální tradice a pro mnoho římských obyvatel byl atraktivní. Pandemie byla katalyzátorem, ale ne nezbytným faktorem.
Historický determinismus
Kennedyho hypotéza se může jevit jako příliš deterministická, a tedy riskuje zestručnění složitých socioekonomických a politických podmínek, které umožnily šíření křesťanství.
Teorie Jonathana Kennedyho přináší poutavý pohled na propojení zdravotních krizí a náboženských změn. Ukazuje, jak pandemické krize mohou měnit svět nejen demograficky, ale i kulturně a ideově. Přesto by bylo příliš zjednodušující tvrdit, že bez Cypriánova moru by křesťanství a jeho oslavy adventu a Vánoc dnes neexistovaly. Historický vývoj je vždy dílem mnoha vlivů, z nichž pandemie, dle mého, byla bezpochyby důležitým, nikoli však jediným.
Kennedyho práce však přináší zajímavou myšlenku, jak může zdravotní krize transformovat nejen společnosti, ale i jejich duchovní orientaci. Uvádí nás k zamyšlení, jak hluboce jsou lidská víra a kultura ovlivňovány okolnostmi, které ne vždy máme pod kontrolou.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cypriánův_mor , https://fulbright.org.uk/people-search/jonathan-kennedy/ , https://www.theguardian.com/commentisfree/2024/dec/25/birth-jesus-plague-roman-empire-christianity
