Článek
„Je to zvláštní pocit,“ říká mi taxikář Markus, když nás jeho nový elektrický vůz hladce veze směrem k Schönbrunnu. „Auto je tiché, čisté, ale… drahé. A je tu spousta dalších problémů, o kterých se jednoduše nemluví.“ Markus ztělesňuje dilema, kterému od ledna 2025 bude čelit každé taxi ve Vídni.
Od 1. ledna 2025 bude ve Vídni možné registrovat nová taxi pouze s elektrickým pohonem
Rakouská metropole, známá svým smyslem pro eleganci a pokrok, stojí na prahu velké změny. Na základě nové městské vyhlášky bude možné registrovat pouze elektrická taxi – to vše v duchu ambiciózního tzv. Mobilitního plánu 2030, jehož autorkou je rakouská ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová. Cíl je jasný: čistší ovzduší, snížení emisí, moderní a udržitelná mobilita. Přestože myšlenka zní jako chlouba budoucnosti, cesta k jejímu naplnění je lemována překážkami.
Vídeň se chlubí tím, že je první evropskou metropolí, která se k takto radikálnímu kroku odhodlala. Například ve městě je registrováno přibližně 8 200 taxíků, ale z toho pouhých 220 je v současnosti plně elektrických – to je pouhých 2,6 procenta celé flotily. Pokud má dojít ke změně, bude cesta k úplné elektrifikaci turbulentní.
Markus na moment odbočuje do vedlejší ulice. „Město nám sice nabízí dotace. Na elektrické auto můžeme dostat až 10 000 eur s další tisícovkou od ministerstva životního prostředí, ale i tak to nestačí,“ vysvětluje. V Rakousku, kde pořizovací cena elektrického vozidla často šplhá do závratných výšin, je jednorázová dotace jen malou náplastí. Markusův pohled míří do dálky.
„A co když člověk nemá vlastní garáž? Kdo mi zaplatí výpadek příjmu, když čekám hodinu, dvě na nabíjení? A co noční směny? Taxikáři ve Vídni nejsou žádné velké firmy, jsme malé ryby.“
A je to pravda. Zatímco jiné sektory, například balíkové služby, mohou elektrifikovat velké centralizované flotily vozů a zřizovat vlastní dobíjecí centra, taxikáři ve Vídni jsou především nezávislí podnikatelé, často fungující v malých týmech. Instalace domácích dobíjecích stanic je mnohdy nemožná, protože chybí prostor nebo finance. Taxík je jejich obživou, a tak i sebemenší výpadek během směny znamená citelný zásah do rozpočtu.
Přitom studie Dublinské univerzity z letošního března naznačuje, jak zásadní může být elektrifikace taxi flotily pro životní prostředí. Kompletní přechod na elektrické vozy může snížit emise CO₂ o ohromujících 77 procent. A v Rakousku, kde většina energie pochází z obnovitelných zdrojů, může být tento dopad ještě větší. Porovnání s plug-in hybridy, které by emise snížily jen o 29 procent, zřetelně potvrzuje, že cesta k Mobilitnímu plánu 2030 nevede jinudy než přes plně elektrickou taxi flotilu.
Přechod bude ale pomalý. I přes vize, odhodlání a jasně stanovené emisní cíle odborníci předpokládají, že Vídeň bude na kompletně čistou taxi flotilu čekat dalších sedm až deset let. „Je to sice závod s časem,“ uzavírá Markus. „Ale možná, až se lidé přestanou bát změn, zjistí, že to má smysl. Snad, v té době, budu ještě ve Vídni taxikařit i já.“
Vídeň možná není dokonalá. Ale je to město, které má odvahu definovat budoucnost – ke všemu v tak tiché symfonii elektrických motorů, že půjde slyšet i samotné zvonění starobylých vánočních zvonků na jejích ulicích. Tak jako já teď, právě na místě, kde z taxíku vystupuji.
