Článek
Představte si, že jste římský legionář. Jste součástí jedné z nejmocnějších armád starověku a vaše každodenní realita je plná disciplíny, náročného výcviku a nebezpečných bojů. Co všechno obnáší život legionáře a jaká byla cena, kterou museli tito muži často platit?
Vše začíná vaším rozhodnutím vstoupit do legie. Jako římský občan mladší 45 let se zavazujete k 25leté službě, což je oproti dřívějším dočasným tažením velký krok. Tento závazek přináší nejen slávu a uznání, ale i příslib penze a kusu půdy po odsloužení.
Legionářský výcvik je tvrdý a neúprosný. Musíte se naučit ovládat své zbraně – od těžkého meče gladiuse až po třeba pilu. Každý den absolvujete náročné pochody v plné výzbroji, učíte se formacím a strategiím. Disciplína je neúprosná a jakékoli prohřešky jsou tvrdě trestány. To vše vás však činí nejen silnějším, ale i součástí dobře promazaného vojenského stroje, kterým římská legie bezesporu je.
Víš, že každý legionář si musel nosit vlastní vybavení na kopání? Když se stavěl tábor, používali hlavně to, co našli kolem - půdu, trávníky a dřevo. Nejprve si pečlivě změřili, kde co bude, a pak se pustili do práce. Hloubili příkop a z vykopané zeminy vytvořili obranný val, do kterého zapíchli špičaté kůly. Tím vznikla taková nízká palisáda, vysoká asi metr.
Pak si rozdělili ulice a náměstí a na závěr postavili kožené stany, které sloužily jako domov pro osmičlenné skupinky, známé jako contubernia. Tyto stany vozili na mezích. Tábor měl tvar obdélníku s mírně zaoblenými rohy a na každé straně měl jednu bránu. A když v táboře legie plánovala zůstat déle, stavěli si dokonce i věže. Jak vidíš, Římané si to s tábory uměli pěkně zařídit!
Výkop římského ležení ve Valkenburgu, Jižní Holandsko, v roce 1942 archeologem AE van Giffenem
V ubikacích se přísně dodržovalo dělení legie. Každé contubernium mělo místnost pro spaní, ve které bylo topeniště a předsíň pro výstroj. Před těmito místnostmi bývalo podloubí a deset místností Centurie bylo seřazeno v řadě. V čele se pak nacházela honosnější a pohodlnější místnost centuriona a dalších velitelů.
Život v táboře není jen o boji. Máte také své každodenní povinnosti, které zahrnují strážní služby, údržbu vybavení a výzbroje, ale i stavební práce. Legie často stavěly silnice, mosty a pevnosti, což pomáhalo římskému impériu růst. I přes těžkou práci a neustálou přítomnost smrti je mezi vámi a vašimi spolubojovníky silné pouto bratrství.
Boj je vrcholem vaší služby. Je to čas, kdy se ukáže význam vašeho tvrdého výcviku. Bitvy jsou kruté a nebezpečné, ať už bojujete v husté formaci nebo v otevřeném poli. Vaše výstroj, disciplína a taktika vás činí smrtící silou na bojišti, ale riziko smrti je všudypřítomné. Mnozí z vás zemřou, ale ti, kdo přežijí, si odnášejí slávu a často i kořist.
Pokud jste jedním z těch šťastných, kteří přežijí celou službu, čeká vás odměna v podobě penze a kus vlastní půdy - prostě důchod. Tato odměna vám umožní začít nový život, možná založit rodinu a užívat si zaslouženého klidu po letech náročné služby. Vaše zkušenosti a schopnosti vás také mohou předurčit k významné roli ve společnosti.
Život římského legionáře je plný nebezpečí, odříkání, ale i hrdosti a přináší také, v té době to nejdůležitější - čest. Je to cesta, která formuje nejen jednotlivce, ale i dějiny impéria, jehož moc se rozprostírala po celém známém světě. Ať už v boji, v táboře, nebo po odsloužení, legionářův život je příběhem o odvaze, disciplíně a o tom, co znamená být součástí něčeho většího než je sám.
Když se římský občan rozhodl vstoupit do armády, musel složit vojenskou přísahu, známou jako sacramentum. Tato přísaha byla závazkem vůči senátu, římskému lidu, a později i císaři nebo veliteli, že bude službu vykonávat řádně a že se vzdává práva odvolat se proti trestu smrti. Tím se stával úplně podřízeným příkazům svého nadřízeného.
Disciplína byla v římské armádě klíčová, a to i díky poměrně striktním trestům za jakékoli přestupky. Pro menší prohřešky existovaly různé tresty, jako například snížení denního přídělu jídla, fyzický trest centurionovou holí, přidělení dodatečných povinností nebo přeložení na méně prestižní pozici. Za vážnější přestupky mohli vojáci čelit pokutám, snížení hodnosti, ztrátě získaných výhod, hanlivému propuštění ze služby, nebo i veřejnému bičování.
Fustuarium byl speciální trest pro dezertéry nebo ty, kteří selhali ve svých povinnostech. Voják byl buď ukamenován, nebo ubit palicemi svými vlastními spolubojovníky. Pokud se vojákovi podařilo uniknout, nikdo ho nepronásledoval, ale stal se vyhnancem, ztratil právo na základní životní potřeby.
Decimace byl opravdu drsný trest, ale používala se jen zřídka a v krajních případech. Losováním byl vybrán každý desátý muž z jednotky, který byl poté ubit nebo ukamenován svými druhy. Zbytek jednotky poté často musel přenocovat mimo tábor a někdy dokonce znovu složit vojenskou přísahu.
Rozpuštění celé legie bylo velmi vzácné a spíše politické rozhodnutí než běžný trest. Někdy se však používalo jako metoda, jak donutit vzbouřené vojáky k poslušnosti, když požadovali vyšší mzdu nebo lepší podmínky. Jak vidíte, život v římské armádě nebyl žádný med, ale přísná disciplína a tvrdé tresty pomohly udržet její legendární účinnost a organizaci.
Zdroj: Daniel Peterson. Římské legie : znovuzrozené v barevných fotografiích. Praha: Fighters Publications, 2006
