Článek
Původní záměr architektů současné vládní koalice byl přitom nepochybně plný dobrých úmyslů: vzít chlapce z divoké politické ulice, obléknout ho do padnoucího obleku, dát mu k dispozici diplomatický pas a doufat, že v záři nablýskaných parket Černínského paláce přirozeně odloží své zvyky z IV. cenové skupiny. Byla to ušlechtilá myšlenka. Výsledek? Pedagogické selhání historických rozměrů.
Když se Petr Macinka na nedávné vládní tiskové konferenci ujal slova, veřejnost naivně očekávala odpovědi ministra zahraničí. Místo toho dostala slovní pyrotechniku ze školního dvora, kde se zrovna o přestávce rozdávají poznámky za vulgaritu.
Postavit se před kamery hned vedle premiéra – který v tu samou sekundu s vážnou tváří vyzýval k ukončení osobních útoků a kultivaci veřejného prostoru – a bez mrknutí oka spustit sprchu urážek na adresu novinářů, to už nevyžaduje jen chybějící vychování. To vyžaduje přímo profesní talent na absolutní sociální neotesanost.
Macinkovo doporučení koupit investigativnímu novináři lízátko a jeho sarkastické gratulace šéfredaktorovi k „politice inkluze“ odhalily fascinující stav. Ministr, který se vysmívá inkluzi jiných, sám představuje živoucí důkaz toho, co se stane, když se inkluze nezvládne. Dostal šanci sedět u stolu s dospělými, dostal mikrofon a výsadní postavení, ale místo zvládnutí učiva základní etikety a elementární diplomacie se rozhodl, že bude na spolužáky i učitele házet křídu a plivat papírky.
Ostrá reakce prezidentského poradce Jana Dobrovského, který Macinkovo vystoupení bez obalu označil za „netolerovatelný hnus“, byla jen logickým vyústěním celého divadla. Překvapit mohl snad jen fakt, že někdo byl ještě překvapen. Macinkova následná reakce na sociálních sítích – kde se místo omluvy nebo státnického nadhledu uchýlil k okamžitému vytahování anonymních konspiračních drbů – jen podtrhla, že tento žák jednoduše odmítá spolupracovat s výchovným poradcem.
Tohle už není projev fracka, který soutěží o titul největšího arogantního sprosťáka. Je to netolerovatelný hnus po kterém by každý jenom trochu soudný premiér musel takového burana okamžitě odvolat. On to ale jistě neudělá a tím za to na sebe bere veškerou vinu. https://t.co/PwmpxyIL6b
— Jan Dobrovský (@JanDobrovsky) October 19, 2026
Otázkou zůstává, jak dlouho hodlá třídní učitel Andrej Babiš předstírat, že se nic neděje. V každé standardní škole by po podobném výstupu následovala okamžitá dvojka z chování a předvolání rodičů. V kabinetu české diplomacie se však zdá, že za hlasité křičení na chodbě se dostávají pochvalné body od fandícího publika na sociálních sítích.
Inkluze Petra Macinky do slušné společnosti selhala na plné čáře. Ukázalo se, že ministerské křeslo sice dokáže změnit vizitku a titul na dveřích, ale vychování, diplomacii a schopnost udržet osobní sprostotu na uzdě k němu v základní výbavě bohužel nedodávají.
