Článek
Populistické strany v čele s SPD Tomia Okamury a hnutím ANO Andreje Babiše získávají značnou podporu, zatímco využívají společenských tenzí a slibují jednoduchá řešení složitých problémů. Tato investigativní analýza zkoumá kořeny jejich politických strategií, kontroverzní kauzy s nimi spojené a potenciální rizika pro kvalitu demokratického vládnutí v České republice.
Populismus jako metoda vládnutí a komunikace
Populismus představuje v moderní české politice komplexní fenomén charakterizovaný zjednodušováním problémů, polarizací společnosti a vytvářením falešného protikladu mezi „běžnými lidmi“ a „zkorumpovanými elitami“. Tato metoda politické komunikace není v českém prostředí nová, ale v posledních letech nabyla nebývalé intenzity a sofistikovanosti.
Historický kontext: Česká politika a její kauzy
Česká politická scéna má dlouhou historii politických afér a korupčních kauz. Seznam politických afér v České republice zahrnuje chronologický výčet politických a politicko-ekonomických skandálů od roku 1989. Tyto kauzy, sahající od tunelování státních firem v 90. letech přes korupční aféry v prvních desetiletích 21. století až po současné kontroverze, vytvořily v české společnosti značnou nedůvěru vůči politickým elitám. Mezi významnější patří kauza Mostecká uhelná, aféra Olovo, kauza D47, kauza Gripen, aféra Opencard, kauza Čapí hnízdo nebo aféra Kampelička.
Právě tato nedůvěra představuje živnou půdu pro populistické politiky, kteří slibují „vyčistit“ politiku, paradoxně se však mnozí z nich sami zapletli do kontroverzních kauz.
Fenomén Tomia Okamury a SPD
Od Úsvitu k SPD: Cesta k politickému vlivu
Tomio Okamura vstoupil do politiky v roce 2012, kdy byl zvolen senátorem. V květnu 2013 založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie a od října 2013 se stal členem Poslanecké sněmovny. Po vnitrostranických sporech založil v srpnu 2015 nové hnutí SPD (Svoboda a přímá demokracie), které vede dodnes. Na stranické konferenci v prosinci 2021 byl opět jednomyslně zvolen předsedou hnutí - z 85 možných delegátů získal 84 hlasů (sám se hlasování zdržel).
Ideologie a politická agenda
Okamura se prezentuje jako zastánce přímé demokracie, jejíž příklady vidí ve Švýcarsku či Lichtenštejnsku. Mezi jeho klíčové politické postoje patří:
1. Odpor vůči islámu a migraci: Okamura prosazuje zákaz propagace a šíření islámu v České republice, přičemž islám podle něj není náboženství, ale „nenávistná ideologie“, kterou přirovnává k „hitlerovskému nacismu“.
2. Euroskepticismus: Kritizuje „diktát Evropské unie“ a tvrdí, že české členství je výhodné pro západní státy, pro které je Česko „ekonomickou kolonií“, zatímco čeští dělníci „vydělávají na vysoké platy a důchody na západě“ a Česko výměnou dostává „odpad, méně jakostní potraviny a další aušusové zboží“.
3. Opozice vůči Zelené dohodě: Označil Zelenou dohodu pro Evropu za „šílený neomarxistický plán“.
4. Prosazování referenda a odvolatelnosti politiků: Na konferenci v roce 2021 zopakoval návrhy hnutí týkající se zákona o obecném referendu a odvolatelnosti politiků.
Kontroverze a kritika
Okamura je dlouhodobě kritizován za populismus a kontroverzní výroky. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v roce 2018 dokonce prohlásil, že Okamura se nikdy neměl stát místopředsedou sněmovny, a označil jeho veřejně prezentované názory za „rasistické, xenofobní, neonacistické“.
Mezi jeho nejvíce kritizované kroky patří:
1. Návštěva odsouzeného extremisty ve vězení: V roce 2014 navštívil v pardubické věznici extremistu Vlastimila Pechance, který si odpykával sedmnáctiletý trest za rasově motivovanou vraždu Roma Oty Absolona. Okamura tvrdil, že v kauze bylo hrubě porušeno právo na spravedlivý soudní proces.
2. Výroky o romském táboře v Letech: Okamura v lednu 2018 řekl, že protektorátní koncentrační tábor pro Romy v Letech u Písku nebyl oplocený a byl v něm volný pohyb. Později se omluvil za vyjádření, že tábor nebyl oplocený, uvedl však, že ho většinou nikdo nehlídal a lidé v něm se mohli volně pohybovat.
3. Trestní stíhání: V roce 2025 byl Okamura vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání, což někteří komentátoři hodnotí jako politicky neprozíravý krok vládních stran, který mu může před volbami pomoci posílit pozici v roli „oběti systému“.
4. Kontroverzní metody komunikace: Vztahy Okamury k řadě médií se dlouhodobě vyhrotily a opakovaně je obviňuje z šíření lží. Na sociálních sítích zveřejňoval e-mailové adresy novinářů, kteří se nevyjadřovali lichotivě k jeho straně, a vyzýval své příznivce, aby jim napsali svůj názor, což často vedlo k zahlcení novinářů vulgaritami a výhrůžkami.
5. Protikladné postoje: V případě inkluze ve školství Okamura veřejně vystupoval proti tomuto konceptu, přestože rok předtím hlasoval v parlamentu zcela opačně.
Paradoxní je také rozpor mezi Okamurovým prosazováním přímé demokracie a jeho způsobem vedení vlastní strany. Je kritizován za nedemokratické metody a diktátorský způsob řízení, které údajně zahrnují manipulace s delegátským systémem, ovlivňování podoby navolených kandidátek nebo vylučování nepohodlných členů.
Andrej Babiš a ANO: Oligarcha v politice
Zatímco o Babišovi a ANO nemáme v poskytnutých materiálech tolik informací jako o Okamurovi, víme, že je spojován s několika významnými kauzami, včetně kauzy Čapí hnízdo, kauzy Babišova syna a kauzy zajišťovacích příkazů. Tyto kauzy ovlivnily politickou debatu v Česku a přispěly k polarizaci společnosti.
Populistické strategie a jejich dopad na demokratické vládnutí
Komunikační taktiky
Analýza komunikace populistických stran v Česku ukazuje opakující se vzorce:
1. Simplifikace složitých problémů: Nabízení jednoduchých řešení komplexních společenských a ekonomických otázek.
2. Vytváření pocitu ohrožení: Systematické budování narativu o existenčním ohrožení národa, hodnot nebo identity.
3. Kritika establishmentu: Stylizace do role „outsiderů“ bojujících proti „zkorumpovaným elitám“, přestože sami představují významnou politickou a ekonomickou moc.
4. Emocionální apely: Důraz na emoce na úkor faktů a expertních analýz.
5. Zpochybňování nezávislých institucí: Systematické podkopávání důvěry v nezávislé instituce jako jsou soudy, média nebo akademická sféra.
Rizika pro demokratické vládnutí
Populistické tendence v české politice představují několik závažných rizik pro kvalitu demokratického vládnutí:
1. Eroze demokratických institucí: Zpochybňování nezávislosti soudů, médií a kontrolních orgánů oslabuje systém brzd a protivah nezbytný pro fungování demokracie.
2. Polarizace společnosti: Populistická rétorika rozdělující společnost na „my“ versus „oni“ prohlubuje společenské příkopy a komplikuje dosahování konsensu potřebného pro řešení složitých problémů.
3. Klientelismus a korupce: Navzdory protikorupční rétorice mohou populistické strany vytvářet nové sítě klientelismu a korupce, jak ukazují některé kauzy spojené s populistickými politiky.
4. Ohrožení základních hodnot demokracie: Některé populistické strany otevřeně zpochybňují základní liberálně-demokratické hodnoty včetně ochrany menšin, nezávislosti soudnictví nebo svobody tisku.
5. Odklon od expertního vládnutí: Populisté často nahrazují expertní analýzy a důkazově založenou politiku intuitivními rozhodnutími založenými na domnělé „vůli lidu“.
Možnosti obrany demokratického systému
České demokratické instituce čelí dlouhodobé výzvě v podobě systematického populistického tlaku. Existuje však několik strategií, jak posílit odolnost demokratického systému:
1. Posilování mediální gramotnosti: Vzdělávání občanů v oblasti kritického myšlení a mediální gramotnosti může oslabit účinnost populistických manipulativních technik.
2. Transparentnost a protikorupční opatření: Skutečný boj proti korupci a zvyšování transparentnosti mohou oslabit jednu z klíčových živných půd populismu.
3. Obnova důvěry v instituce: Demokratické instituce musí pracovat na obnově důvěry, která byla pošramocena řadou politických afér a skandálů.
4. Pluralita médií: Podpora rozmanité mediální krajiny je klíčová pro vytváření prostoru pro věcnou politickou debatu.
Závěr: Budoucnost české demokracie
Populismus představuje pro českou demokracii vážnou výzvu, zároveň však odráží reálné problémy a frustrace části společnosti. Jednoduchá démonizace populistických politiků a jejich voličů nevede k řešení. Místo toho je potřeba adresovat příčiny rostoucí podpory populistických stran – od ekonomických nejistot přes pocit odcizení od rozhodovacích procesů až po zklamání z tradičních politických stran.
Budoucnost české demokracie závisí na schopnosti demokratických sil nabídnout přesvědčivou alternativu k populistickým řešením, posílit důvěru v demokratické instituce a vytvořit prostor pro věcnou a konstruktivní politickou debatu o směřování země.
Zdroje a literatura
Seznam politických afér v Česku - Wikipedie. (2025, 31. ledna).
Forum 24. (2024, 21. října). Tomio Okamura by chtěl trestní a hmotnou odpovědnost politiků.
ČT24. (2014, 24. ledna). Okamura přijel za vrahem do vězení. Opět populismus, kroutí hlavou Dienstbier.
iROZHLAS. (2016, 19. října). Korupční kauzy.
Hospodářské noviny. (2025, 14. února). Komerčním rasistům s láskou. Tomio Okamura dostal od koalice dárek, který ani nečekal.
Tomio Okamura - Wikipedie. (2025, 13. března).
iROZHLAS. (2018, 19. února). Jeho názory jsou neonacistické. Okamura se nikdy neměl stát místopředsedou sněmovny, říká Rychetský.
Echo24. (2021, 4. prosince). Okamura byl jednohlasně znovuzvolen předsedou SPD. Varoval před „zničujícím vlivem“ nové vlády.
