Článek
Český fanoušek kryptozoologie - tedy disciplíny zaměřené na zvířata před lidstvem a vědou se doposud skrývající, o nichž máme zprávy jen z ojedinělých pozorování či pouhých mýtů - to nemá lehké. Řekněme si upřímně, že přímo živoří. První jeho velká smůla je akutní nedostatek knih na toto téma.
Po smrti nestora toho vědního či spíše výzkumného směru Jaroslava Mareše a odmlčení se jeho následovníka Vojtěcha Alberta Slámy se čeští autoři dotýkají tématu spíše jen zřídka a letmo, nové čistě kryptozoologické knihy českého autora jsme se řadu let nedočkali. Přitom čeští nadšenci vykonali dohromady několik desítek výprav za tajemnými příšerami. Kromě zmíněných to byli především taktéž už zesnulý záhadolog Ivan Mackerle a úspěšný autor Arnošt Vašíček.
Ze zahraničních autorů to před pár lety vypadalo, že se chytne skvělý a pracovitý Karl P. N. Shuker, ale ani jeho nová díla český čtenář v překladu nedostává.
To je ovšem ten menší problém. Díky tomu, že angličtina je dnes prakticky všude, může našinec v klidu sáhnout po nějaké ze stovky anglicky psaných děl a, byť třeba za pomocí slovníku či překladače, je nějak přelouská. Mnohem horší to je s absencí tajemných zvířat, bestií a příšer v naší malé zemi, kterými by se mohl takový český nadšenec zabývat, nebo se za nimi třeba vypravit.
Nemáme tak hluboká jezera, tak vysoké hory ani tak rozlehlé hvozdy. Zlověstná plazí monstra jako údajný žijící dinosaurus mokele Mbembe, jezerní příšery podobné Nessie, opolidi připomínající sněžný muž či seskveč a další takzvaní kryptidi nám zjevně chybějí. Ale je tomu opravdu tak?
Jak důvtipný čtenář tuší, odpověď bude pro mnohé překvapivá. Ano, jsme evropská země střední velikosti, většinu zdejších lesů člověk přejde nejpozději za pár hodin, největší přirozená jezera jsou menší než některé rybníky. Zdá se tedy, že by se nějaká tajemná potvora prostě neschovala. Ale řekněme si upřímně - kolikrát za život člověk v přírodě vidí naprosto běžná zvířata. Třeba lišku, jezevce… A co teprve ta vzácnější jako je třeba rys, divoká kočka, vlk, zmije? Větší divocí živočichové se člověku vyhýbají a umějí se dobře schovat tam, kam člověk nejde nebo nechce jít.
Kryptidi netrpí nějakou averzí vůči České republice a zprávy o nich podávají či podávali lidé i zde. Taková tajemná zvířata identifikovali někteří čeští badatelé, o některých referují dokonce zahraniční autoři. Občas se jedná o monstra, která všichni znají z pověstí a mýtů, jen málokoho napadlo se na ně dívat jako na tvory, kteří by mohli snad mít nějaký reálný základ, jako to dělávají kryptozoologové v případě pověstí afrických či jihoamerických domorodců. Když se člověk zamyslí a zná chování zvířat, může se třeba i takový vodník či hejkal proměnit v něco velmi reálného, s čím se naši předkové setkávali a později to v pověstech zveličili.
Ale nechybějí ani moderní pravidelné novinové zprávy o tajemných zvířatech. Vyniká v nich česká verze původně hlavně britského fenoménu fantomových koček, ale s trochou úsilí narazíme i třeba na vodní příšery či příšerky. Zcela běžně se tu vyskytují také obří ptáci, kteří mohou neznalého pozorovatele vést k domněnce, že vidí pravěké tvory. Jejich existenci dokonce potvrzují i vědci.
Na těchto stránkách se pokusím české kryptidy zmapovat ve značné šíři tohoto pojmu. Jakožto někdo, kdo se od nadšenectví v dospívání a mládí dostal k velmi skeptickému naladění, ale stále v něm zůstal kus snílka, se pokusím pokaždé nabídnout co nejreálnější vysvětlení i nějaké to trochu fantastičtější, pokud bude jen trochu možné.
Co je to vlastně kryptid?
Abychom dali této výpravě za českými tajemnými tvory nějaký rámec, pojďme si říct, co všechno vlastně můžeme za kryptidy považovat. Již zmiňovaný Jaroslav Mareš definoval v roce 1993 ve své knize Legendární příšery a skutečná zvířata kryptidy jako „zvířata, která jsou dosud před vědou jaksi skryta, o nichž nemáme nezvratný důkaz, ale jejichž existenci naznačují zprávy domorodců, pozorování cestovatelů, historické záznamy a legendy, případně jejich stopy či některé části těl.“
O rok později člen Mezinárodní kryptozoologické společnosti Mareš ve výpravné knize Po záhadných stopách dokonce identifikoval šest základních typů kryptidů:
1. Jednotliví zástupci známého žijícího druhu, jejichž velikost je pro daný druh výjimečná.
2. Známý žijící druh, jehož existence v určitých zeměpisných oblastech není obecně přijímána za prokázanou.
3. Druh nereprezentující žádnou z fosilních forem, který je znám jen na základě omezeného materiálu organického původu, například kůže, kostí či jiných částí těla, aniž byl kdy vědě k dispozici kompletní jedinec.
4. Známý druh, o němž se soudí, že během historické doby již vyhynul, ale o němž se vyskytují zprávy, že přežil mnohem déle, případně do dneška.
5. Zástupce fosilní formy, o níž se předpokládá, že vyhynula před dávnými věky, ale která mohla přežít mnohem déle, případně až do současnosti.
6. Nový druh známého žijícího rodu či čeledi, pro nějž dosud neexistuje žádná evidence organického původu.
Autor to popsal velmi hezky, dokonce doplnil, že se jednotlivé kategorie mohou prolínat. Abychom ale přidali i skeptickou notu, dovolil jsem si přidat další bod:
7. Známý druh v lokalitě svého výskytu, který je však z řady různých důvodů, jako je vzácnost, neobvyklé podmínky pozorování či neznalost a jiné příčiny na straně pozorovatele považován za něco jiného, nezvyklého, třeba i nadpřirozeného.
Je také nutné poznamenat, že se kryptozoologie zaměřuje také na tvory, kde je zařazení ke zvířatům diskutabilní, někdy vyloženě nekorektní a chybné. Ano, jde o různé mytické lidoopy, opolidi či dokonce primitivní lidské druhy. Pro ně se vžil pojem humanoidní kryptid.
Kolem kryptozoologie se bohužel vytvořila i subkultura, jevící dokonce i jisté náboženské rysy, jejíž členové za kryptidy občas označují i tvory nadpřirozeného charakteru. Začínají poměrně nenápadně vlkodlaky, kteří mají alespoň do nějaké míry zvířecí charakter, ale pokračují prakticky k jakékoliv nadpřirozené či údajně mimozemské postavě. Často přitom chybí jakákoliv snaha za kryptidem najít reálné, byť neznámé, zvíře a takoví nadšenci prostě plně a nekriticky akceptují jeho „strašidelný“ charakter.
Vědecká publicistka Sharon A. Hillová za tím vidí mimo jiné ukončení činnosti Mezinárodní kryptozoologické společnosti, která se snažila určit pravidla pro pokud možno seriózní a vědci akceptovatelné kryptozoologické bádání, která se po déle trvajících problémech definitivně rozpadla v roce 1998.
„Už neexistovali žádní strážci, kteří by mohli říkat ‚kryptidi jsou zvířata, která studujeme, protože si myslíme, že mají zoologický základ‘. Tito lidé byli pryč. A nebyl tam nikdo, kdo by se ujal role toho strážce, i když se o to někteří lidé snažili. Pak jsme v roce 2000 zaznamenali explozi amatérů. Stali se z nich výzkumníci, kteří se propojili přes internet. Začalo to zasahovat stále mladší generaci, která tyto tvory miluje. Teď může být kryptid všechno,“ poznamenala v rozhovoru pro podcast Squaring the Strange.
Rýsuje se tak potenciální další kategorie:
8. Tvorové, kteří se sice zdají být zvířaty, ale svým charakterem jasně poukazují na to, že jsou čistě mytologického či folklorního původu. Pokud by existovali, je nutné je vysvětlit jinak než pomocí zoologie – nabízí se úvahy o mimozemském životě, návštěvnících z jiných dimenzí či nadpřirozených fenoménech.
Protože už tato osmá kategorie zcela vystupuje z oblasti zoologie, tyto stránky se budou držet především zmíněných prvních sedmi kategorií kryptidů. Pokud snad přeci jen narazíme na zvíře čistě mytické, otevřeně to napíšu. A i tak se pokusím najít reálné vysvětlení, byť by to měl být jen fyzikální jev či prostý podvod. Zároveň se pořád bude jednat o stvoření, která mají přirozeně zvířecí podobu, vlkodlaci tak mají stále smůlu.
Na druhé straně hodlám věnovat pozornost zvířatům, která třeba ještě nedávno byla v Marešově kategorii 2 a zprvu přicházela jen jako podivná pozorování tvorů, kteří nemají v našich končinách co dělat, jako myslivecká latina, ale už se stávají či staly součástí naší krajiny, někdy bohužel problematickou a invazní. Nepominu ani zajímavé druhy, o nichž mnozí netuší, že jsou tu celkem normální, protože i jejich výskyt zůstává obestřen tajemstvím či mýty. Možná, ale opravdu jen možná zabrousím i za příšerami u našich sousedů.
Rád bych přicházel alespoň s jedním tajemným zvířetem či legendární bestií týdně, ale tento plán nechť laskavý čtenář bere s rezervou. Jak všichni víme – člověk míní, ale obrovská řada vnějších i vnitřních okolností mění. To samé platí i pro záměr jednou tyto zápisky vydat v papírové podobě…
Každopádně teď směle do toho. Už si pomalu začněte chystat fotoaparáty, dobré boty, kvalitní repelent a hlavně posbírejte nadšení pro odhalování vzrušujících záhad. Zhruba za týden se totiž vydáme na výpravu za prvními tajemným tvorem, který o sobě dal v poslední době hlasitě vědět. Není jím nic menšího, než přízračná velká kočka, pro kterou se v zahraničí vžil název ABC – Alien Big Cat.
