Článek
Moderní pedagogové a pedagožky zejména na Tik-Toku tvrdí, že škola nemůže dětem v žádném případě nošení tepláků zakázat.
Dle moderních myslitelů a myslitelek je škola prý pouhopouhý poskytovatel služby. Děti - žáci mají nezadatelné lidské právo chodit na vyučování v pohodlných teplákách.
Ale již vážněji, otázka ohledně toho, zda je vhodné, aby děti chodily do školy v teplácích, a zda to může být zakázáno, závisí na mnoha faktorech, včetně školního řádu a místních tradic.
Vrátit na konci školního roku…
Každá škola má svůj vlastní školní řád, který může stanovit pravidla týkající se oblékání žáků. Pokud v školním řádu stojí, že tepláky jsou nepřípustné nebo nevhodné, může škola tuto položku uplatňovat.
Musí tak ovšem činit předvídatelně a nediskriminačně – není možné, aby jedné skupině žáků byly tepláky povoleny a jiné nikoliv. V žádném případě nemožno takové pravidlo vyžadovat například jen po dívkách a chlapcům je povolit, nebo naopak.
Nicméně věc není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Na druhou stranu, i když dítě přijde do školy v teplákách, tak jej nemožno za to fyzicky trestat, ani mu uložit pořádkovou pokutu. Škola mu nemůže, vlastně ani nesmí, předmětné tepláky zabavit a vrátit až na konci školního roku.
Taktéž legálně nemožno zakázat „teplákosaurovi“ přístup do vyučování a napsat mu za to tzv. neomluvenou hodinu. Škola smí sice upozornit rodiče (resp. zákonné zástupce), že dítě jedná v rozporu se školním řádem, avšak to je v zásadě vše, co s tím může dělat.
Jistě chození v teplákách může být vnímáno zejména staršími učiteli jako nevhodné, nicméně může jít mj. i o projev politického protestu, ohledně několika dlouhých měsíců „Fialové drahoty.“
Prostě rodič, v souladu s ústavou zaručenou svobodou projevu, může činit na vládu nátlak tím, že do veřejné školy posílá (jednorázově či dokonce opakovaně) dítě, protestně oblečeno v teplákách. Aby tím mimo jiné poukázal na stoupající ceny oblečení, a že sociálně slabší obyvatelé nemají dostatek finančních prostředků na nákladné oděvy pro své děti anebo vnoučata.
Může se tím rovněž satiricky vyjadřovat nespokojenost s údajně nedostatečnou mírou podpory (tradiční) rodiny v ČR.
Navíc někdy jsou džíny, ve kterých někteří žáci chodí, v podstatně horším stavu než tepláky, ve kterých přijdou.
Náboženská tepláková svoboda
Tepláky možno v určitém kontextu chápat i jako realizaci náboženské svobody, jistě například v Bibli ani v Koránu se o teplácích výslovně nehovoří, nicméně nemožno vyloučit, že dnešní kněží, ale i řadoví věřící, je tam interpretačně najdou, tak jako se dnes tam nalézají věci, o kterých se věřícím před dvě stě lety ani nesnilo.
Tepláky též posilují rovnost mezi žáky – ať jsi potomek chudých nebo bohatých rodičů, v teplákách se rozdíly stírají. Stranou ponechme excesy, kdy rodiče pořídí svému rozmazlenému „harantovi“ značkové tepláky (např. Givenchy) za 24 000 korun (bez DPH).
Pakliže školy budou tolerovat nošení tepláků žákům, měly by je akceptovat i u učitelů a učitelek. Rodič, který své dítě posílá do školy v teplácích, ztrácí jakékoliv morální právo kritizovat pedagogy za identický čin. Nelze kázat „teplákovou vodu“ a pít víno.
Sečteno - otázka, zda se mohou či nemohou nosit tepláky do školských zařízení je komplexní a nepochybně složitá. S největší pravděpodobností brzy skončí u Ústavního soudu v Brně.
Do té doby buďme tolerantní a používejme zdravý selský rozum.
