Článek
Jak správně říká premiér Petr Fiala (mj. dlouholetý vš pedagog), ale i další moudří lidé včetně ministra školství M. Beka, jedním z hlavních úkolů našeho školství v 21.století je posílit čtenářskou gramotnost.
I tento článek, a hlavně zmíněné reakce na něj, jim daly opět za pravdu.
Jádro článku i problému je jinde
Řada čtenářů povýšeně autorovi vyčítala, že si má „bezplatně koupit“ také místenku a držet… hu**, pardon klávesnici. Nicméně, kdo četl pozorně, tak si musel povšimnout, že autor správně poukazoval především na skutečnost, že náš Náhodný pardon Národní dopravce ČD nedbale či vůbec nevyznačuje místa, která jsou rezervována, čímž způsobuje zbytečný stres cestující veřejnosti.
Cituji autora - …procházíte vagonem, kde není ani jedno označení a potom se desítky lidí dožadují svých rezervovaných míst, těžko uvěřit, že by si snad všichni své jízdenky koupili před pár minutami. - a plně mu zde dávám za pravdu, mám nejednu obdobnou zkušenost.
Expresní cesta do problémů
Trefná je autorova poznámka a conto tzv. expresních rezervací.
Autor „(Ne)spokojenec“ k ní výstižně mj. konstatuje - Expresní rezervace“. Pokud sedadlo toto označení nese, dochází k zajímavému paradoxu. Jedná se o místo, které může být, ale nemusí být obsazené. Pokud si na něho sednete, riskujete, že vás někdo vyhodí. Anebo také ne. Právě místa umožňující expresní rezervaci jsou ty, kam si mohou lidé rezervovat sezení právě na poslední chvíli, třeba v poslední minutě odjezdu vlaku.
Ten, kdo si na takto označené místo sedne, musí riskovat. Buď mu zůstane volné až do cíle jeho cesty, nebo ho někdo vyhodí. A nejenom v počáteční stanici, ale i klidně během jízdy. Takto systém prostě funguje.
K tomu dodávám, kdyby šlo o pár míst, tak neřeknu ani popel, ale České dráhy (např. v Regiojetu se to nenastává), mají takto označeny leckdy celé vagony, takže cestující bez místenky je vystaven velkému psychickému nepohodlí, že neví, zda si tam může či nemůže sednout. A jinde už nejsou místa.
Zažil jsem to X krát mezi Prahou a Brnem (či naopak). Cestu vám pak znepříjemní ruleta, jelikož nevíte, zda si na vaše / vlastně jeho místo někdo sedne.
Navíc méně zkušený cestovatel se nerudně diví, jak to, že mu sedí jiná cestovatelská osoba na místě. Co je to ale za nezdvořáka? Nicméně, kdo se nad věcí zamyslí hlouběji, tak mu dojde, že z povahy věci je zde na vině nedokonalý systém Českých drah - národního dopravce.
Povinné místenky?
Pakliže dopravce umožňuje cestujícím legálně cestovat bez místenky, tak je nesmí vystavovat zbytečným stresům a psychickému nepohodlí. A musí jim umožnit cestovat důstojně, navíc pokud se jedná o „národního dopravce“ ne prachobyčejnou soukromou společnost.
Pokud někdo (nepřímo) šikanuje lidi bez místenek, je to jako by v restauraci prodával Becherovku, a pak šikanoval lidi za to, že si ji chtějí dát, a nepijí sójové latté s bambusovým dipem jako všichni ostatní.
Model umožňující cestovat bez místenky, má v sobě různé klady a zápory.
Například cestující může jet „dřívějším spojem“ téhož dopravce, kupříkladu pokud zvládne své záležitosti (pracovní či soukromé) vyřídit v druhém městě rychleji, než prapůvodně očekával, a nemusí pak v Praze/Brně/Ostravě/Slavičíně zbytečně čekat na spoj, kde má tzv. místenku.
Anketa
Anebo naopak může jet později pokud se mu návštěva druhého města protáhne. A nemusí kupovat další jízdenku. Přemýšlivějšího čtenáře jistě napadne řada důvodů, proč někdo nemá jízdenku.
Své další důvody a další postřehy můžete, slušně, napsat do komentářů pod tímto článkem.
