Článek
Nedělejte si šprťouchlata ze staré osoby, proč by to jako dělali? To by si jejich voliči přece mohli vyložit tak, že si neváží toho, že je zvolili do té veleslavné Poslanecké sněmovny. Navíc politika se dělá odjakživa ve Sněmovně, do Senátu se chodí spíše na výminek, ne? Leda, že by šlo o nějaké pětasedmdesátníky či ještě starší, jako byl náš císař pán. Zamudrovala by si legendární paní Mullerová.
Dobrý voják by ji asi opravil - Ale dejte pokoj, i mladí čtyřicátnici a čtyřicátnice se tam hrnou, jakože se Josef Švejk jmenuji a nejsem vegan.
Nanejvýše, že by se jich potřeboval někdo zbavit, a dejte pokoj nebo mi uteče z plotny mléko, A vůbec chlape darebná, takový starosti nechte těm papalášům nahoře, co já s tím? Zakončila by diskuzi zřejmě praktická paní Mullerová.
Devět spekulantů?
Ale již vážněji, do Senátu na podzim kandiduje skutečně i devět poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem. Což je docela novinka. Skutečnost, že se o místo v horní parlamentní komoře ucházejí mimo jiné i různí bývalí poslanci, to není nic nového pod sluncem. Leč fakt, že se do voleb přihlásili i ti stávající zákonodárci, a zejména v takovém počtu, je docela unikát.
Zajímavostí určitě je, že o pohodlnou židli ve Valdštejnském paláci zabojují též čtyři členové poslaneckého klubu hnutí STAN. Dokonce včetně jeho místopředsedy Ondřeje Lochmana.
I veřejné dění méně sledující čtenáři jistě ví o tom, že STAN kandidoval v posledních sněmovních volbách dohromady s progresivistickými Piráty. Nicméně všichni čtyři kandidáti - nynější poslanci, pakliže by uspěli v podzimním volebním klání, by byli v PSP nahrazeni, opět členy hnutí STAN, ne Piráty. Nepochybně jde o náhodu, STAN bratrské Piráty miluje, takže by jim nějaké to křesílko v dolní komoře jistě rád přenechal a růžovou mašlí ovázal. Ale bohužel, taková nevídaná smůla, a hned čtyřikrát. Seriózní poučení je z toho jasné, do příští koalice se STAN půjde asi jenom politický sebevrah.
Jo, „STANostové“ ti jsou v politické taktice zocelení již z komunálu, to není jak ti „Piráti“, co se jenom plaví na lodičkách, zpívají si a kouří trávu, dodal by asi Josef Švejk, kdybychom ho nerozvážně pustili zase zpátky do textu naší glosy.
Výhody nutno spravedlivě eliminovat
Jinak pravdou je, že poslanec má oproti běžnému kandidátovi tu nepopiratelnou přednost, že kampaň může klidně vést ve své „pracovní době“, a nemusí si na ni brát (ne)placené volno z jiného zaměstnání či podnikání, a ani se tedy nemusí nikde nikomu omlouvat za svou neúčast v pracovním (či jiném důležitém) procesu. A také již má mj. politické a komunikační zkušenosti. Rovněž má již něco nakradeno pardon našetřeno, tak může své straně také přispět výrazněji na kampaň.
Na závěr bych měl jeden skoro revoluční návrh – který by částečně odstraňoval výše načrtnuté (částečně až nekalo-soutěžní) výhody dnešních poslanců oproti jiným do Senátu kandidujícím osobám.
K jádru návrhu - pakliže by kandidující osoba nebyla zvolena senátorem, tak by jí bez zbytečného odkladu zanikl automaticky i původní poslanecký mandát.
Prostě by se to bralo tak, že už ho lidi nechtějí. A když ho pro pět ran do čepice, nechtějí ani do Senátu, kde se většinou z pohledu voličů jenom lenoší, znamená to, že nemůže být nadále ani poslancem. To dá rozum.
Tím pádem by pak v budoucnu do českého parlamentního Senátu kandidovali jen ti, kteří to myslí skutečně vážně. Žádné další zkušební kandidatury ve stylu – možná vyjde / možná nevyjde. Pěkně do rizika, dámy a pánové!
Ano, vabank!
(modifikovaně psáno pro LN)
