Má být referendum o přijetí eura? Jsme opravdu svéprávní občané?

Ostatně tuto otázku správně vyzvedl ve svém novoročním projevu i prezident republiky Petr Pavel.

Osobně jsem prozatím proti jejímu přijetí, ale to nyní neřešíme. Jako právního pedagoga mne zde zaujala jiná věc.

Referendum?

Za mnohem závažnější nutno pokládat, zda si lidé mají mít právo rozhodnout o přijetí eura pro Česko v referendu. Mnozí experti nejen na sociálních sítích povýšeně mudrují, že slepé střevo si také nenecháte operovat od automechanika nebo pokladní z Lidlu. Takže by o přijetí či nepřijetí měli rozhodovat „odborníci“.

První relevantní problém spočívá v tom, že ani samotní odborníci, nemají jasno v otázce, zda a hlavně kdy, máme euro vlastně přijmout. Přijetí, nebo naopak odsunutí eura je ze své prapodstaty spíše politická než odborná otázka. Shodneme se pouze a jen na tom, že nemá jasné správné expertní řešení.

Ekonomové, jsou na tom podobně jako my dobrotiví právníci, pět jich má šest názorů minimálně a ty neustále mění a dolaďují. Skutečně tomu není tak, že přijetí eura je dobře nebo zásadně špatně. Jistě eurohujeři nechápou, jak je možné nechtít euro a kohorta euroskeptiků, to vidí přesně naopak. A každý naslouchá těm svým odborníkům a odbornicím. Nalijme si čistého vína, mnozí na první pohled „nezávislí experti“ jsou s různou mírou intenzity napojeni na jednu z obou názorových skupin. Takže od nich jasné řečení opravdu nečekejme, dámy a pánové.

Dalším oblíbeným políčkem zastáncům referenda o přijetí eura, je zde perfidní mlžení, že prý jsme s Eurem souhlasili v rámci přístupového referenda v roce. Sancta simplicitas!

Uběhlo již více než dvacet let od tohoto přístupového plebiscitu, mnozí, kteří tehdy hlasovali, dnes již, bohužel, nežijí. A jiní, kteří[JPKP1] dnes jsou dospělí a pracují, v něm tehdy kvůli věku ještě nemohli hlasovat. Panta rhei. Avšak hlavně se tehdy hlasovalo o přístupu k Evropské unii, ne o vstupu do měnové eurozóny. Nadto euro a celková hospodářská situace byla v památném roce 2003 vskutku jiná, než je dnes či bude v roce 2027.

Ergo kladívko, vyvozovat, že z referenda z roku 2003 plyne souhlas pro přijetí eura například v roce 2026, 2027 nebo 2028 je opravdu hodně silná káva.

To je prachsprostě účelový extenzivní výklad, který nemá v právním demokratickém státě (Rule of Law) opravdu, co pohledávat. Nechť se politici vzchopí a oblečou přesvědčovací kazajky a vysvětlí lidem, zda mají či nemají hlasovat pro přijetí eura.

Problémem právních pedagogů a akademických pracovníků leckdy je, že jejich texty končí často nemastně neslaně – ve stylu: nebude-li pršet, nezmokneme.

Autor z Brna však svůj dnešní text zakončí zcela jednoznačně – pokud si chceme říkat právní stát, kde jsou si lidé rovni, tak by referendum k přijetí eura mělo určitě proběhnout. I když věří, že mnoha politikům přivodí vrásky na čele a budou muset opustit svoji tzv. komfortní zónu.

Jednoduše si těch svých sto padesát i více tisíc (hrubého) měsíčně budou muset zasloužit a lidem důsledně a současně srozumitelně vysvětlit, proč mají v případném budoucím referendu hlasovat, tak anebo jinak.

Politik nebo politička, který se bojí názorů svých spoluobčanů, opravdu nemá ve vládě, ale ani v malostranských parlamentních palácích, co pohledávat.

Sečteno a podtrženo – jsme demokratická republika rovnoprávných a svobodných občanů, ostatně tak se to i autoritativně píše v naší normě norem – tedy v Ústavě ČR. Proto bychom měli mít nezadatelné právo se vyjádřit k přijetí Eura ve všelidovém hlasování. Kde bude mít stejný rovný hlas ministr totožně jako ta pověstná prodavačka z Kauflandu, která je politikům častokrát dobrá pouze těsně před volbami.

----------------

autorský názorový text, psáno (modifikovaně) pro LN.