Článek
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství, taktéž je mu ex lege podřízena Vězeňská služba České republiky.
Podle údajů zmíněného Ministerstva spravedlnosti, které naše věznice spravuje, je dnešní naplněnost českých věznic přes devadesát pět procent jejich kapacit. Jedna z největších v Evropě, možná i na světě.
Hospodští mudrlanti nebo populističtí politici možná rychlopalně navrhnou:
Tak postavíme více věznic nebo alespoň rozšíříme kapacitu těch stávajících…
Nicméně to je prostě líbivá, avšak neuvěřitelně falešná cesta. Systémovým dlouhodobým problémem je, že u nás prostě „sedí“ i ti, kteří by jinde v civilizované Evropě měli peněžitý nebo jiný alternativní trest, avšak nezabírali by místo ve věznicích.
Do mozaiky též zapadá, že někteří sociálně slabší výtečníci se nechávají údajně záměrně „zavírat“, jelikož v českých věznicích mají lepší přístup k lékařské péči, zejména té stomatologické, než na svobodě. Inu, ve státě, kde více než půl milionu lidí nemá svého zubaře, se vlastně není čemu divit…
Náklady na jednoho vězně jsou aktuálně přes dva tisíce korun denně. Inflace
se nevyhýbá ani českým, slezským a moravským „basám“. Samozřejmě nákladová čísla se někdy liší, záleží, co vše se do částky spravedlivě propíše, tedy i třeba investiční náklady na opravy věznic nebo nemalé náklady na personální aspekt. Jen příslušníků Vězeňské služby, kteří jsou ve služebním poměru, je nyní okolo devíti tisíc, a občanských zaměstnanců je dalších skoro pět tisíc. Dodejme pro informační komplexnost, že některá tabulková místa nejsou reálně zaplněna. I zde platí – nejsou lidi. Pro pořádek – autor glosy rozhodně nepléduje za snížení platů ani u příslušníků „vězeňské“, ale ani civilních zaměstnanců. Jde o vysoce náročnou práci, jak fyzicky tak i psychicky, a musí být dobře zaplacena.
Kterak bylo naznačeno výše, pes je zakopán v systému trestního řízení v ČR. Nutná, leč odkládaná je novela trestně-právních předpisů a s tím spojená transformace v sazbách trestů, ale především rozsáhlejší využívání tzv. alternativních trestů. Domácím vězením počínaje, přes propadnutí majetku až po tzv. obecně prospěšné práce.
Musíme je zavřít! Jinde by dávno seděli!
Často čteme – (především) na stále mocnějších sociálních sítích – názory některých aktivistů a aktivistek, kteří by zavřeli pomalu každého druhého muže za sexuální obtěžování. A k tomu jsou zde prý také desetitisíce rodičů týrající (bijící) své děti, kterým by vězení též prospělo. A pak zde máme entity, které by chtěly zavírat dlužníky – těch je přes půl milionu. V neposlední řadě by veřejnost chtěla zavírat i četné politiky, „kteří všechno rozkradli“.
A nesmíme zapomínat na údajné desetitisíce zdejších domnělých dezinformátorů, kteří také patří za mříže, kam jinam. Tudíž – společenská poptávka po další naplněnosti českých věznic paradoxně jen roste. Obrovský rozpor mezi nabídkovou a poptávkovou stranou.
Závěrečný povzdech
Mít v jednadvacátém století v desetimilionové rekordně zadlužené zemičce přes dvacet tisíc vězňů je prostě ekonomicky a organizačně hraniční, další větší nárůst prostě již není možný. A ani by nebyl smysluplný, jak by řekl Václav Havel.
Pamatujme na to, až zase budeme úpěnlivě volat po přísnějších nealternativních trestech – rozuměj odnětí svobody pro kohokoliv.
