Příběh pro děti a mládež - Spor mezi kamarády aneb o skutečném přátelství

Trochu povánoční poetiky a romantiky. Pozor, v příběhu se vůbec nestřílí a nejsou v něm žádní roboti ani piráti.

V srdci legendární pražské čtvrti Malá Strana, kde se staré uličky vinuly mezi malebnými domy a zákoutími, žila skupinka pražských dětí. Byly to kamarádi z různých rodin, kteří se setkávali každý den, aby spolu objevovali tajemství staré Prahy. Byly velkými výjimkami mezi svými vrstevníky, kteří pouze a jen seděli u počítačů, mobilů a playstationů.

Ve skupině byli Honza, chytrý zvídavý kluk s příliš velkými brýlemi, Terezka, která vždy nosila svůj oblíbený červený klobouk, a Martin vulgo „Malý kutil“, který vždycky nosil s sebou svůj náčiní pro opravy různých věcí.

Společně vytvářeli a zažívali nezapomenutelná dobrodružství. Dříve se s nimi kamarádila i malá Tran, která však k nelibosti a smutku dětské party odcestovala neznámo kam. Někdo říkal zpátky do Vietnamu, jiný zase, že až do Aše.

Spor mezi kamarády

Jedno odpoledne, když slunce svítilo na nebi a vůně jara se nesla malostranskými uličkami, se mezi malými kamarády rozpoutal velký spor.

Honza a Tereza se začali hádat o tom, kdo má právo vybrat, kam půjdou dneska. A Martin přilil zbytečně oleje do ohně tím, že Terezce pohaněl její megaoblíbený (jak říkají dnešní děti) klobouček. Křik a hádky se ozývaly přes náměstí, až se všichni kolem přestali dívat na krásu města pražského a začali hledět na rozčilenou skupinu tří dětí, jak již víte, čtvrté z dětí z našeho poklidného příběhu již nadobro zmizelo.

V tom okamžiku se ozval hlas starší paní, paní Kužílkové, která žila nedaleko.

„Děti, děti! Proč byste se měli hádat? Praha je krásná a plná tajemství pro všechny. Co kdybyste společně objevili něco úplně nového?“

Děti zmlkly a přemýšlely. Pak se rozhodly poslechnout starší paní. Rozhodli se nebojácně a s vervou, kterou mají jen malí objevitelé, důkladně prozkoumat jeden z opuštěných domů, o kterém mluvili místní, že je plný tajemství. Dědeček Martina je kdysi i varoval, že tam prý i straší.

Zapomenuté království

A tak se společně vydali na dobrodružství. Otevřeli nenápadně (i když vlastně protiprávně) branku a objevili starý domek plný zapomenutých hraček, knih a starých map. Začali společně zkoumat a objevovat. Brzy se dozvěděli, že dětská radost a objevování jsou mnohem lepší než hádky.

Když se vrátili do uliček Malé Strany ke svým maminkám, byli opět jako nejlepší kamarádi. Zjistili, že společné dobrodružství a radost ze sdílených zážitků jsou mnohem cennější než nesmyslné hádky. A od té doby si slíbili, že se nebudou nikdy bít a budou společně objevovat krásy Prahy a hlavně budou žít v harmonii, jako třeba země Evropské unie.

A tak děti z Malé Strany pokračovaly ve svých dobrodružstvích, vždy s nefalšovaným úsměvem na tváři.

Panta rhei

Čas v Malé Straně plynul klidně a děti si vytvářely spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Každý den byl novou příležitostí pro objevování tajemství města a učení se novým věcem. Přátelství mezi Honzou, Terezou a Martinem doslova kvetlo. Společně prožívali radostné chvíle. Jen občas se jim zastesklo po malé Tran, která s rodiči odcestovala neznámo kam.

Jednoho dne, když se skupina dětí procházela pražskými uličkami, narazila na staršího muže, pana Ing. Nováka (za svobodna Kužílka), bývalého manžela paní Kužílkové, kterou již čtenáři poznali výše.

Byl to milý moudrý pán, prostě zaoblený a zaopotřený inženýr ve výslužbě s příjemným úsměvem na tváři. Když se ho zeptali na jeho životní dobrodružství, vyprávěl jim příběhy ze svého mládí, kdy také s obrovskou pokorou objevoval skrytá místa a krásy Prahy. Pan Novák byl nadto také bývalý chartista, ale o tom dětem raději nevyprávěl.

Moudrost starého pána

Pan Novák sdílel své moudrosti s dětmi a řekl: „Děti, největší poklady nejsou materiální, ale ty, které sdílíme s ostatními. Naučte se vidět krásu v jednotlivých okamžicích, a nikdy se nezapomeňte radovat z radosti druhých.“

Tato moudrá slova měla hluboký vliv na Honzu, Terezu i kutila Martina. Rozhodli se, že společně vytvoří malý projekt, aby předali radost a pomoc těm, kteří to potřebují. Rozhodli se zorganizovat dobrovolnickou akci, během které by pomáhali starším obyvatelům s údržbou zahrad a domů.

Své dobrodružství přetavili ve prospěch komunity a brzy se k nim přidali i další děti z Malé Strany. Společně sklízeli ovoce ze starých stromů, malovali ploty a pomáhali starším lidem v okolí s nákupy. Jejich akce byla pozitivně přijata nejen na Malé Straně, ale i v okolních čtvrtích, snad jen s výjimkou Královských Vinohrad. Malostranské děti začaly být vzorem pro spolupráci a soucit.

Honza, Tereza a Martin ukázali, že i malé gesto lásky a péče může mít velký vliv na ostatní - děti i dospělé.

A tak Malá Strana žila v harmonii, kde se děti učily, že největší bohatství spočívá ve společných zážitcích, přátelství a péči o ostatní. A tyto pozitivní hodnoty od Malostranských čerpají ostatní Pražané a Pražanky vlastně dodnes.

--------------------------------------------------------

(autorská povídka)