Článek
Jarda byl hokejovým talentem od mala. Dokonce ho táta pojmenoval po slavném Jardovi 68.
Od prvních kroků na moravském kluzišti bylo jasné, že má výjimečné schopnosti na ledě. Alespoň tedy v regionálním měřítku.
Jeho rychlost, dravost, přesnost a schopnost číst hru byly předmětem obdivu všech, kdo sledovali jeho výkony. Jarda se však sám začal považovat za nepřekonatelného a začal zanedbávat kamarádský přístup k ostatním hráčům i k fanouškům.
Začal si budovat pověst arogantního hráče, který si myslí, že je nad ostatními. Ignoroval týmového ducha a často dokonce buransky šikanoval slabší hráče v teamu. Dámy prominou, ale párkrát v rámci zlé legrace údajně i načůral spoluhráči do bruslí.
Na ledě byl sice Jarda neuvěřitelný, ale mimo něj se stával stále více osamělým a neoblíbeným. Jeho chování si vysloužilo nesouhlas a odpor nejen od spoluhráčů, ale i od fanoušků a fanynek. Naštval i členy výboru jejich klubu a byl i opakovaně nepříjemný na majitele klubu.
Jednou, během důležitého utkání, Jarda přehnal svou aroganci. Ignoroval pokyny trenéra, snažil se sám rozhodnout každou situaci a ve chvíli, kdy měl možnost předat puk lépe postavenému spoluhráči tak se rozhodl sobecky střílet sám. Jeho střela skončila třikrát mimo branku a jeho tým nakonec prohrál.
Trenér byl už opravdu rozhněván a rozhodl se Jardu vyřadit z týmu. Své zde sehrály i dřívější konflikty mezi trenérem a Jardou.
Fanoušci, kteří ho dříve docela oslavovali, začali projevovat nesouhlas a bučeli na něj. Jarda byl ztracen, bez týmu a bez podpory. Nikdo mu nechtěl dát druhou šanci. Chvíli ještě doufal, že půjde hrát do druhé nebo třetí dánské nebo rakouské hokejové ligy, ale ani to mu nevyšlo.
Cesty páně jsou…
Bez možnosti hrát lední hokej se Jarda ocitl ve složité situaci. Musel najít nový způsob, jak si vydělávat na živobytí. Po několika neúspěšných pokusech a srazil se s realitou, že svou hokejovou kariéru zničil vlastním chováním. Nakonec se rozhodl vrátit se k něčemu, co znal z mládí – stal se z něj opět pokrývač.
Přestože byl na začátku ponižující práci nezvyklý, postupem času Jarda začal nacházet radost v jednoduchosti a skromnosti života pokrývače. Práce na střeše mu dávala příležitost přemýšlet o svých chybách a naučit se skromnosti a pokoru. Postupně si začal budovat nový život, vzdal se arogance a snažil se být lepším člověkem. Dokonce se i úspěšně oženil s krásnou Dominikou.
Jako řemeslník si vydělal pěkné peníze více než druholigový hokejista. Ačkoli už nikdy nehrál lední hokej na profesionální či poloprofesionální úrovni, Jarda našel nový smysl života a naučil se cenit hodnoty kolektivního úsilí.
Závěr
To byl stručný příběh o padání a vstávání, o druhé šanci a sebepoznání.
A tak Jarda, kdysi nadějný hokejový talent s problematickým charakterem, našel své štěstí v řemesle, které má jak známo zlaté dno. A hlavně v rodině, která je základem státu.
-------------------------------
(psáno na základě vyprávění kamaráda, autorsky upraveno a zestručněno, při zachování hlavního smyslu a poučení).
