Článek
Víme, není to moc zdvořilé poslouchat cizí hovory v MHD, nicméně je to nekonečný zdroj námětů pro články a glosy.
Ostatně kolikrát lidé mluví tak hlasitě, že se těm rozhovorům nedá ani „vyhnout“ - někdy bohužel, jindy bohudík.
Tento týden jsem v brněnském „trolejáku“ vyslechl zajímavou konverzaci cca sedmileté holky s jejím dědečkem, možná pradědečkem (jak jsem se dozvěděl nedávno v jiném článku, někteří pradědové si nechají říkat „dědo“, aby si připadali nekalosoutěžně mladší), kdo ví.
(diskuze se točila, s malými odbočkami, kolem tématu 17. listopadu…)
Vnučka - …jak to, že ty studenty bili, vždyť to se nesmí, dědo… to by si na ně taky mohli stěžovat, že jo…
Děda - Jo, to nesmí, ale ty taky biješ Vojtu, a taky se to nesmí…
Vnučka - Tssss, já ho biju, protože je fakt blbej… to se může, ty to asi nechápeš… co na tom jako nechápeš?
-------------------------
Vnučka - „Dědo, tys taky znal toho Kokeše? ..“
Děd - Jakeše, říkal jsem Jakeše, Nikolko.
V- A znal jsi ho, teda?
D- No , jenom z televize.
V - Aha, tak to jo… a z jůůtůůůbu, taky?
D- Ne, to tehdy ještě nebylo.
V - To teda dost kecáš, Youtube zde byl i když byla máma malá… víš vůbec, že se dětem nesmí lhát?
D - Věř mi, žádný yůůtůůb zde nebyl
V- Ale Tik Tok už byl?
D - Taky ne.
V - Ježišmarja, a co jste celé dny dělali… a aspoň Minecraft tehdy byl?
-------------------------
a na závěr jedna stylová - https://www.youtube.com/watch?v=g27GBwPh31w
