Článek
V následující krátké glose, zdvořile upozorním na jedno takřka tabu. A to z intelektuály nedotčené a možná i nedotknutelné oblasti veřejných toalet.
O letošních prázdninách jsem ekologicky vlakem procestoval dvanáct ze čtrnácti českých a moravských krajů.
Povšiml jsem si mimo jiné jedné zajímavé věci.
Celorepublikově jsem s obrovským překvapením zaregistroval, kolik žen a dívek chodí opakovaně na mužská/pánská WC.
Děje se tak v restauracích, bistrech, kavárnách, galeriích, kulturních památkách, hotelech, kasinech, kinech i jinde. Konají tak ženy bez rozdílu věku, rasy i dosaženého vzdělání. Ženy s kabelkami od Prady či Louise Vuittona i z výprodeje z Tesca nebo asijské tržnice.
A teď pozor – muži, chlapci a chlapi ženské toalety nenavštěvují, a tedy jejich posvátné soukromí nenarušují.
Belzebub se skrývá jak známo v detailech.
Myslím, že i na předestřeném „záchodovém příkladu“ se mimo jiné průzračně ukazuje každodenní etická vyspělost jednotlivých pohlaví. O které se však perfidně mlčí.
Když připočteme a zohledníme, že ženy se v Česku (i většině jiných států) dožívají o více než šest let celkového věku více než slabší mužské pohlaví, tudíž mají na vše více času, tak by si opravdu mohly počkat ve správném toaletním sektoru.
Ženy a holky, polepšete se!
