Článek
Pan Smutný komunistické hnutí hájí - doslova - bez ohledu na jeho historické excesy. Tady je dobré připomenout, že ty excesy nebyly jen historické, ale že dlouhá léta devastovaly samotnou podstatu lidství. Důkazy o tom se dají velmi snadno dohledat, pokud se chce.
A bylo hlavní doménou komunistů, bolševiků, nebo jak je nazývat…svobodu slova cíleně a programově potlačovat! Ne snad jako občasnou nutnost. Jako přechodné opatření, kdy někdo své Slovo zneužíval na propagaci něčeho zdraví a životu škodlivého - tedy cíleně lhal a konstruoval polopravdy, jejichž zdroje se nedaly ověřit. Nebo svými slovními projevy ovlivňoval určitou skupinu obyvatelstva tak, že je zmanipuloval dle svých zájmů…k takové občasné občanské nutnosti je někdy dobré sáhnout, pokud už to přesáhne zdravou míru. Ale stanovit si potlačování svobody slova jako cíl a opakovane to prosazovat jako plošně realizovaný záměr, to už je projev totalitní ideologie se vším všudy. A to tu bylo 40 let, fašisté do dělali stejně nesmyslně a krutě. Za svobodu slova byli lidé nemilosrdně popravováni. A nacisté se v tom od bolševiků mnohému naučili, ale to by bylo na jiný článek.
Svoboda Slova byla potlačována a v podstatě bylo lidem, kteří měli nějaký vliv a ctili Pravdu (například paní Milada Horáková) a v jejím duchu mluvili a jednali, těmto lidem byla do úst veřejně vkládána taková slova, aby vyhovovala ideologickým záměrům komunistického režimu - s cílem potlačit silou a strachem jakoukoli svobodu, tedy i svobodu slova.
Když vám nakonec praskne v bytě vodovodní trubka, která tím hrozila už řadu let, ale nebyl čas ani síla se jí zabývat, a voda vám díky tomu naráz vše zaplaví, budete si v klidu říkat: „To nevadí, vždyt ona ta trubka si mohla svobodně prasknout, má na to právo…to jí nemohu upírat. Možná, že bych jí neměl ani opravovat. Prostě budu respektovat práva trubky, zastavím vodu v celém bytě a budu žít trvale bez vody…?“
Možná jsem nyní nevybral úplně vhodné přirovnání, ale v podstatě jsem tím chtěl ilustrovat to, že když něco omezuje člověka v jeho svobodě natolik (letitá hrozba prasknutí, zaplavený byt, zničené vybavení domácnosti, voda dostupná mnohem složitěji, než doposud), tak je třeba se oprostit od práv staré historické trubky na svobodné praskání a je třeba jí buď zalepit nebo vyměnit. Ale nelze jí nechat takovou, jakou byla desítky let předtím - tedy nevyzpytatelnou a hrozící totální záplavou.
A tak se žije ve skutečné totalitě. Stále tam něco hrozí. Člověk neví, když ráno vyjde na ulici a pustí se s někým svobodně a se všemi atributy svobodné komunikace, tedy hlasitě a i s emocemi, do řeči, a vysloví-li přitom nějaký kontroverzní názor, jestli nebude vzápětí zatčen a za ten názor večer uvězněn. Tak je to nyní v Rusku. A to je totalita. Tady si může i pan Ing. Smutný a další psát, co chce, říkat, co chce a chodit demonstrovat třeba s českou vlajkou, kam chce…a doma si pak dá večer kafíčko a u TV může dále nadávat, „bojovat“, a hledat si svého oblíbeného třídního nepřítele.
A to je stále ještě demokracie.
Tolik nyní za mně ke svobodě slova.
Petr Kopejska
