Článek
Před časem mi jeden starší pán v hospodě slíbil, že mě naučí hrát mariáš.
Docela jsem se těšil. Mariáš jsem znal jako tu zvláštní karetní hru, při které chlapi dlouze přemýšlejí, občas praští kartou o stůl a vedou vášnivé debaty o tom, co měl kdo zahrát.
Jenže nějak jsme se k tomu nikdy nedostali. Čas běžel, příležitosti byly, ale mariáš pořád nikde.
A tak jsem se rozhodl, že se ho naučím sám.
Přiznávám, že když jsem začal pročítat pravidla, trochu jsem pochyboval, jestli to byl dobrý nápad. Forhont, talon, trumf, štych, flek, sedma, sto, betl, durch…
To člověku na první pohled připomíná spíš cizí jazyk než karetní hru.
Jenže když jsem začal jedno pravidlo po druhém rozebírat a zkoušet v praxi, přišlo překvapení.
Samotné základy mariáše jsou vlastně docela jednoduché. To těžké začíná až ve chvíli, kdy chcete opravdu vyhrávat.
Mariáš má jen 32 karet, ale dokáže pořádně potrápit hlavu
Nejznámější český volený mariáš hrají tři lidé. Používá se 32 mariášových karet ve čtyřech barvách: červené, zelené, kule a žaludy.
Jeden hráč hraje proti zbývajícím dvěma, kteří spolupracují.
A teď to nejdůležitější.
Každý hráč postupně položí na stůl jednu kartu. Tyto tři karty tvoří takzvaný štych neboli zdvih. Kdo ho vyhraje, bere všechny tři karty a začíná další štych.
Celá partie má deset štychů.
První zásada: Musíte ctít barvu.
Když někdo vynese žaludy a vy žaludy v ruce máte, musíte také zahrát žaludovou kartu.
Nemůžete si jen tak vybrat červenou, protože se vám zrovna hodí.
Druhá zásada: Pokud můžete, musíte přebít.
Jestliže na stole leží žaludový král a vy máte žaludové eso, musíte ho zahrát. Slabší žalud si v takové situaci vybrat nesmíte.
Třetí zásada: Trumfy.
Před hrou se určí trumfová barva. Ta přebíjí ostatní barvy.
Když nemáte barvu, kterou někdo vynesl, ale máte trumf, musíte ho zpravidla použít. Pokud už někdo trumf zahrál, musíte ho vyšším trumfem přebít, jestliže můžete.
Když nemáte požadovanou barvu ani trumf, můžete odhodit jinou kartu.
A najednou to začíná dávat smysl.
Desítka porazí krále. A to je teprve začátek
Na mariáši mě překvapilo také pořadí karet.
V obyčejné trumfové hře je nejsilnější eso. Jenže hned po něm následuje desítka!
Pořadí je tedy:
Eso – desítka – král – svršek – spodek – devítka – osmička – sedmička.
Ano, desítka skutečně přebije krále.
A nejde jen o to, kdo získá štych. Důležité jsou také body.
Každé získané eso a desítka má hodnotu 10 bodů. Dalších 10 bodů se přiděluje za poslední štych.
Bez zvláštních hlášek se tedy rozděluje celkem 90 bodů.
Další body lze získat za takzvanou hlášku, tedy krále a svrška stejné barvy. Správně ohlášená dvojice přináší 20 bodů, v trumfové barvě dokonce 40.
A právě tady začíná taktika.
Není totiž jedno, kdy zahrajete eso, kdy si necháte desítku a jestli soupeřům omylem nepřihrajete důležité body.
Někdy je lepší silnou kartu zahrát hned. Jindy se vyplatí počkat.
Jenže musíte dodržovat pravidla přebíjení, takže si ji nemůžete schovávat, jak dlouho se vám zachce.
A potom přijdou sedma, sto, betl a durch
Když jsem pochopil základní hru, myslel jsem si, že mám skoro vyhráno.
Neměl jsem.
Mariáš totiž nabízí další závazky.
Sedma: Hráč se zaváže vyhrát poslední štych trumfovou sedmičkou. To může být pořádně napínavé, protože ostatní se mu v tom snaží zabránit.
Sto: Hráč se zaváže získat alespoň 100 bodů. K tomu zpravidla potřebuje i hlášku.
Betl: Tady se všechno obrací. Hráč nesmí získat ani jeden jediný štych.
Durch: Přesný opak betla. Hráč musí vyhrát všech deset štychů.
Při betlu a durchu se navíc nehraje s trumfy a desítka se vrací na své přirozené místo pod spodka.
A to ještě existuje flekování, kdy soupeři zvyšují hodnotu hry. Flek ji zdvojnásobuje, odpověď re ji může zdvojnásobit znovu.
Není divu, že se zkušený mariášník dokáže nad jedním rozdáním zamyslet pořádně dlouho.
Pravidla se naučíte. Ale dobrým mariášníkem se nestanete za víkend
Postupně mi začalo docházet, proč má mariáš takovou pověst.
Základní pravidla se člověk naučí poměrně rychle. Jenže skutečné umění spočívá v něčem jiném.
Musíte si pamatovat, jaké karty už byly odehrány. Přemýšlet, kdo může mít zbývající trumfy. Odhadovat, kdy soupeř zahraje eso nebo desítku.
A hlavně nesmíte zapomenout, že dva hráči hrají společně proti jednomu.
Někdy totiž není nejlepší vyhrát štych sám. Důležitější může být pomoci spoluhráči.
Tohle všechno mě na mariáši začalo bavit.
Není to jen o štěstí při rozdávání. Dobré karty samozřejmě pomohou, ale zkušený hráč dokáže často vytěžit překvapivě mnoho i ze slabší ruky.
A taky dokáže pokazit zdánlivě jistou výhru jediným špatným tahem.
A tak jsem vytvořil Pekelný mariáš
Protože mě baví programování a tvorba internetových her, napadlo mě, že bych mohl zkusit něco vlastního.
Chtěl jsem vytvořit mariáš, který si člověk zahraje na mobilu a zároveň se při něm naučí pravidla.
A hlavně takový, u kterého se začátečník nemusí bát, že udělá chybu a někdo mu za ni vynadá.
Tak vznikl Pekelný mariáš.
Místo běžných soupeřů proti vám sedí Lucifer a čertice Šimona. Hraje se v pekelném prostředí, s mariášovými kartami, zvuky a trochou humoru.
Pro začátečníky jsem připravil také školu mariáše a výukový režim.
V něm vám hra poradí, jakou kartu zahrát, a hlavně vysvětlí proč.
V běžné hře už musíte přemýšlet sami. Karty, které podle pravidel zahrát nesmíte, jsou ztmavené. Hra vás tedy ochrání před chybným tahem, ale vítěznou strategii za vás nevymyslí.
A pokud se vám bude dařit, můžete se objevit mezi nejlepšími hráči.
Neberu to jako náhradu skutečného mariáše s ostřílenými soupeři u stolu. Spíš jako způsob, jak se přestat bát pravidel a získat první zkušenosti.
Tak co, troufnete si?
Pokud mariáš neumíte, možná zjistíte stejně jako já, že začít není tak těžké.
A pokud ho umíte, můžete si vyzkoušet, jak si povedete proti Luciferovi a Šimoně.
Hra je zdarma a spustíte ji v mobilu i na počítači.
Zahrajte si Pekelný mariáš:
A na závěr mám jeden vzkaz pro toho pána z hospody.
Na slíbenou partii jsem nezapomněl.
Pravidla už jsem se mezitím naučil, ale proti zkušenému mariášníkovi si pořád rád zahraju.
Jen doufám, že mi tentokrát nebude muset po každém štychu vysvětlovat, co jsem zase pokazil.
