Článek
Evropská unie se dá snadno zesměšnit. Směrnice o vysavačích, zákazy žárovek, křivé banány. Jenže realita je jiná: EU je druhá největší mocnost světa. Ekonomicky i politicky.
Unie má více než 440 milionů obyvatel a dohromady vytváří HDP srovnatelné s USA. Její jednotný trh je největší na světě a pravidla, která EU vydává, mají často globální dopad – říká se tomu „Brussels effect“. Když Unie rozhodne, že se zakážou určité chemické látky nebo že automobily musí mít nižší emise, přizpůsobují se tomu i firmy v Asii nebo Americe, protože jinak by na evropský trh nesměly.
Evropa také ukázala, že umí být lídrem v oblastech, které nejsou jen o penězích nebo zbraních. Ochrana životního prostředí, regulace technologií, lidská práva, kvalita potravin– to všechno jsou témata, kde EU udává tón a kde ji často následují i ostatní mocnosti.
Samozřejmě, Unie má svoje slabiny – složité rozhodování, byrokracii, nejednotu v zahraniční politice. Ale i přesto dokázala vytvořit něco, co nemá ve světě obdoby: dobrovolné společenství desítek států, které se vzdaly části své suverenity, aby mohly být silnější společně.
A tady se ukrývá její potenciál. Pokud se EU dokáže posunout od nekonečných kompromisů k větší jednotě, může se stát nejen druhou, ale časem i první světovou mocností. Už teď má v rukou něco, co Amerika nikdy neměla – zkušenost, že rozmanitost nemusí být slabostí, ale silou.
A právě z této unie by nás rád vyvedl Tomio Okamura. Tvrdí, že tím získáme zpět „suverenitu“. Ve skutečnosti by to ale znamenalo návrat do role, kterou jsme v historii dobře znali: malý řítní otvůrek uprostřed Evropy. Bez významu, bez vlivu, bez schopnosti ovlivnit, co se kolem nás děje.
Co by znamenal odchod
- Ekonomicky: ztrátu přístupu na největší trh, složité bariéry v obchodu, nejistotu pro investory.
- Politicky: návrat na periferii, kde o nás rozhodují velcí hráči, aniž bychom byli u stolu.
- Historicky: zopakovali bychom chyby minulosti – Mnichov 1938 nebo rok 1968 nám ukázaly, co se děje, když malý stát stojí sám.
EU není dokonalá
Ano, Unie je těžkopádná a přebujelá byrokracií. Ale i přes to nám dala sedmdesát let míru, volný pohyb lidí i zboží a možnost být součástí rozhodování na nejvyšší úrovni.
Bez EU bychom se ocitli přesně tam, kde nás chce Okamura mít: v roli bezvýznamného řitního otvoru v mapě Evropy – kusu země, kterým velmoci jen projdou a rozhodnou za nás.
Otázka na závěr
Okamura má svou odpověď jasnou: referendum, odchod, izolace.
Otázka je, co chcete vy: být součástí druhé největší mocnosti světa, nebo se spokojit s rolí řitního otvoru Evropy?
Zdroje a studie
- Statistics Times – srovnání ekonomiky USA vs EU; údaje o HDP nominalně i PPP pro rok 2025. Statistics Times
- IMF – World Economic Outlook (April 2025) – ukazuje hodnotu HDP EU a porovnání s USA. IMF
- The Brussels Effect: How the European Union Rules the World od Anu Bradford – kniha/monografie, která vysvětluje, jak EU reguluje svět nejen skrze své hranice, ale skrze globální normy. scholarship.law.columbia.edu
- FIW – The Brussels Effect 2.0 – studie, jak se tento efekt projevuje v praxi, kolik obchodních efektů má regulace EU. FIW
- Econofact – Fact Check: Has the economic gap between Europe and the United States increased… – článek, který porovnává růstové tempo EU a USA v poslední dekádě. econofact.org
- Bruegel – The European Union’s remarkable growth performance relative to United States – analyzuje, jak se EU vyvíjela ve srovnání s USA, včetně tempa růstu. bruegel.org
