Hlavní obsah

Přestěhoval jsem se z Prahy na vesnici. Proč se na vesnici tolik drbe?

Foto: ChatGPT

Přestěhoval jsem se z Prahy na vesnici. Chtěl jsem klid. Ticho. Vítr ve větvích. Hvězdy nad hlavou. Co jsem nečekal, bylo to, že když si ráno uprdnu u slepic, za hodinu to ví celá obec, včetně člověka, co mě nikdy nepozdravil.

Článek

První týdny jsem byl jen „ten novej“. Pak „ten, co chodí se psem moc brzo“. A než dozrály švestky, byl jsem „ten, co prej spal s pošťačkou“. A tak jsem se začal sám sebe ptát: Proč se na vesnici tolik drbe?

Drb jako společenská náplast

Na vesnici se nikdo neschová. A když se nic neděje, něco se vymyslí. Ne proto, že by byli lidi zlí, ale protože potřebují sdílet.

Venkov je místo, kde se sociální sítě nepíší, ale mluví. Všichni se znají. A drby – rozhovory o jiných – slouží jako sociální mazivo. Hlavně pro starší lidi, kteří tráví hodiny o samotě a potřebují mít pocit, že jsou pořád „v obraze“.

Drb jako forma veřejné kontroly

Většina drbů není zlomyslnost. Jsou to místní zákony bez paragrafů.
Když někdo seká trávu v neděli, roznesou to tři ženy během hodiny. Když u vás parkuje cizí auto, začne se spekulovat, zda je to:
a) milenec,
b) exekutor,
c) někdo, kdo „už tam byl i minule?“

Drb říká: „Pozor, někdo vybočuje.“ Je to tichý zvoneček, který dává signál ostatním: sledujeme tě.

Pravda? Doporučená, ne povinná

Nejkrásnější na vesnickém drbu je to, že pravda není nutná. Stačí náznak, domněnka, momentka viděná z okna přes polozataženou záclonu.
„Viděla jsem ho jít do lesa se Zdenou, a neměli košík. To je jasný.“
„Ten elektrikář tam byl tři hodiny. Za opravu si nevzal nic. Tak asi něco dostal jinýho, ne?“

A jakmile jednou vznikne příběh, šíří se sám. Jako pytel peří hozený z věže. Nelze ho sebrat zpátky.

Je to vůbec legální?

Podle zákona ano – do určité chvíle.
Jakmile drb:

  • není pravda a zároveň
  • může někomu vážně poškodit pověst (např. práce, rodina, zdraví),

může jít o trestný čin pomluvy (§ 184 trestního zákoníku).

A kdo drbe víc: ženský, nebo chlapi?

Oba drbou. Ale jinak.

Ženský – častěji, detailněji, s větší pamětí. Jejich drby jsou jako kronika: hluboké, vyprávěné se zaujetím, s daty a archivem.
„Starostka a místostarosta spolu jezdí na porady. A dcera říkala, že ona se vrací jinudy. A často rozcuchaná.“

Chlapi – drbou taky, ale jinak. Méně často, zato s větší důvěrou ve své hypotézy. Zaměřují se na majetky, práci a auta.
„Novák má nový kotel. Prej z dotací. Ale já slyšel, že mu to dovezli načerno z Německa.“

Rozdíl je v tom, že ženský si drb pamatujou. A chlapi ho zopakujou s pivem v ruce, i když není pravda.

Závěr?

Na vesnici se drbe, protože:

  • je tu málo děje a moc pozorovatelů,
  • drb je forma komunikace, kontroly i zábavy,
  • a protože většina lidí potřebuje vědět, že něco ví.

A pokud si myslíš, že o tobě nikdo nemluví – tak je to přesně naopak :-)

Použité (a skutečné) zdroje:

  • McAndrew, F. T. (2008). The Science of Gossip: Why We Can’t Stop Ourselves. Psychology Today
  • Mather Institute (2021). The Power of Connection in Later Life
  • Trestní zákoník ČR, §184 – Pomluva

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz