Článek
Vezměme si malou obec. Třeba Třebčice.
Je zde pouze jedna kandidátka, na ní 9 kandidátů, ale do zastupitelstva se volí pouze 7 lidí.
Sedm se tedy stane zastupiteli a dva zůstanou jako náhradníci.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je vše jednoduché:
čísla 1 až 7 budou zastupitelé a čísla 8 a 9 mají smůlu.
Jenže tak to vůbec být nemusí.
Kandidát, který je na hlasovacím lístku úplně poslední jako číslo 9, se může po sečtení hlasů dostat klidně úplně na první místo.
A teď si ukážeme, jak.
Nestačí mít prostě více hlasů než člověk před vámi
Tohle je asi nejdůležitější věc, kterou je potřeba pochopit.
V komunálních volbách neplatí jednoduše:
„Kdo má více hlasů, je výš.“
Nejdříve musí kandidát překonat takzvanou hranici pro přednostní posun.
Teprve potom se řeší, kolik hlasů získal ve srovnání s dalšími kandidáty, kteří tuto hranici také překonali.
Zní to složitě?
Na příkladu je to jednoduché.
Krok 1: Sečtou se všechny hlasy
Řekněme, že všech devět kandidátů v Třebčicích dostane dohromady:
150 hlasů
Pozor.
To neznamená, že přišlo 150 lidí.
Jeden volič může totiž označit více kandidátů.
Když například přijde 50 lidí a každý označí tři kandidáty, rozdá se:
50 × 3 = 150 hlasů.
Krok 2: Hlasy se vydělí počtem kandidátů
Kandidátů je devět.
Takže:
150 ÷ 9 = 16,66
Pro výpočet se vezme celé číslo bez zaokrouhlení:
16
Krok 3: Kandidát potřebuje nejméně o 10 % více
K číslu 16 přidáme 10 %.
16 × 1,10 = 17,6
Kandidát samozřejmě nemůže dostat 17,6 hlasu.
Potřebuje tedy nejméně:
18 hlasů
A právě 18 hlasů je v tomto konkrétním příkladu hranice pro přednostní posun.
POZOR: Neznamená to „o 18 hlasů více“
Tohle je velmi důležité.
Pokud vyjde hranice 18 hlasů, kandidát nemusí mít o 18 hlasů více než člověk před ním.
Potřebuje prostě získat:
alespoň 18 hlasů.
Takže například:
kandidát č. 1 dostane 5 hlasů
kandidát č. 6 dostane 15 hlasů
Na první pohled člověka napadne:
„Patnáct je třikrát více než pět. Šestka tedy musí být před jedničkou.“
Jenže nemusí.
Pokud hranice pro přednostní posun vyšla na 18 hlasů, kandidát se 15 hlasy ji nesplnil.
A proto pořadí kandidátky nepřeskočí.
Ano, opravdu tedy může nastat situace, kdy má jeden kandidát:
5 hlasů
a jiný:
15 hlasů
a přesto kandidát s pěti hlasy zůstane před ním.
Co když ale hranice vyjde třeba 14?
Pak je situace jiná.
Kandidát č. 1:
5 hlasů
Kandidát č. 6:
15 hlasů
Hranice:
14 hlasů
Kandidát č. 6 hranici splnil.
Posune se tedy dopředu před kandidáty, kteří hranici nesplnili.
A teď kandidát číslo 9
Představme si stále náš příklad, ve kterém vyšla hranice:
18 hlasů
Výsledky budou třeba takové:
Kandidát č. 1 – 20 hlasů
Kandidát č. 2 – 14 hlasů
Kandidát č. 3 – 21 hlasů
Kandidát č. 4 – 12 hlasů
Kandidát č. 5 – 16 hlasů
Kandidát č. 6 – 15 hlasů
Kandidát č. 7 – 13 hlasů
Kandidát č. 8 – 11 hlasů
Kandidát č. 9 – 25 hlasů
Hranici 18 hlasů překročili tři:
kandidát č. 1 – 20
kandidát č. 3 – 21
kandidát č. 9 – 25
A právě tady přichází druhá část volební matematiky.
Mezi těmi, kteří hranici překročili, rozhoduje počet hlasů
Takže se seřadí:
1. kandidát č. 9 – 25 hlasů
2. kandidát č. 3 – 21 hlasů
3. kandidát č. 1 – 20 hlasů
Až za nimi následují kandidáti, kteří hranici nesplnili, podle svého původního pořadí.
Kandidát původně napsaný jako:
číslo 9
se tedy může dostat:
na úplně první místo.
Co musí devítka splnit, aby skončila první?
Jsou potřeba dvě věci.
Nejdříve musí dosáhnout hranice pro přednostní posun.
A potom musí mít nejvíce hlasů ze všech kandidátů, kteří tuto hranici také splnili.
Takže pokud je hranice 18 a výsledky budou:
kandidát č. 1 – 20
kandidát č. 3 – 22
kandidát č. 9 – 25
pak je pořadí:
1. č. 9 – 25 hlasů
2. č. 3 – 22 hlasů
3. č. 1 – 20 hlasů
Ale kdyby měl kandidát č. 3 například 30 hlasů, bude před devítkou:
1. č. 3 – 30
2. č. 9 – 25
3. č. 1 – 20
Samotné překročení hranice tedy ještě automaticky neznamená první místo.
A co když mají dva kandidáti stejně?
Například:
kandidát č. 3 – 25 hlasů
kandidát č. 9 – 25 hlasů
Oba překročili hranici.
Mají stejný počet hlasů.
V takovém případě rozhoduje jejich původní pořadí na kandidátce.
Kandidát č. 3 tedy bude před kandidátem č. 9.
Pokud se chce devítka dostat před trojku, potřebuje v tomto případě alespoň o jeden hlas více.
Proč před volbami nikdo neví, kolik bude hranice?
Protože nikdo neví, kolik hlasů voliči dohromady rozdají.
Představme si, že přijde volit 50 lidí.
Pokud každý označí jednoho kandidáta:
50 hlasů celkem
Pokud každý označí tři kandidáty:
150 hlasů celkem
Pokud každý označí sedm kandidátů:
350 hlasů celkem
Přitom je to pořád stejných 50 voličů.
Právě proto nelze před volbami říct:
„K přeskoku bude určitě potřeba 18 hlasů.“
Hranice může být nižší.
Může být 18.
Ale může být také výrazně vyšší.
Zjistí se až podle skutečných výsledků.
Několik příkladů
Pokud všech devět kandidátů dohromady dostane:
90 hlasů
90 ÷ 9 = 10
110 % z 10 = 11
Hranice je 11 hlasů.
120 hlasů
120 ÷ 9 = 13,33
Použije se celé číslo 13.
110 % z 13 = 14,3
Hranice je 15 hlasů.
150 hlasů
150 ÷ 9 = 16,66
Použije se 16.
110 % z 16 = 17,6
Hranice je 18 hlasů.
180 hlasů
180 ÷ 9 = 20
110 % z 20 = 22
Hranice je 22 hlasů.
200 hlasů
200 ÷ 9 = 22,22
Použije se 22.
110 % z 22 = 24,2
Hranice je 25 hlasů.
250 hlasů
250 ÷ 9 = 27,77
Použije se 27.
110 % z 27 = 29,7
Hranice je 30 hlasů.
A kolik hlasů vlastně jeden volič rozdává?
V Třebčicích se volí sedm zastupitelů.
Volič tedy může označit nejvýše sedm jednotlivých kandidátů.
Nemusí ale označit všech sedm.
Může označit jen:
jednoho
nebo dva,
tři,
čtyři,
až maximálně sedm.
Pokud označí pouze jednoho kandidáta:
tento kandidát dostane 1 hlas a nikdo další od tohoto voliče hlas nedostane.
Pokud označí tři kandidáty:
každý z nich dostane 1 hlas.
Pokud označí sedm:
každý z těchto sedmi dostane 1 hlas.
A právě počet takto rozdaných hlasů nakonec ovlivní i výši hranice pro přednostní posun.
Celá volební matematika v šesti větách
Pokud jste se v tom ztratili, stačí si zapamatovat toto:
1. Sečtou se hlasy všech devíti kandidátů.
2. Součet se vydělí devíti.
3. Vezme se celé číslo bez zaokrouhlení.
4. Kandidát potřebuje nejméně 110 % tohoto čísla.
5. Kandidáti, kteří tuto hranici splní, postupují dopředu.
6. Pokud jich je více, rozhoduje mezi nimi počet hlasů; při shodě jejich původní pořadí na kandidátce.
A právě proto může v komunálních volbách nastat něco, co na první pohled vypadá skoro nemožně:
Kandidát číslo 9 může po sečtení hlasů skončit jako číslo 1.
Pořadí vytištěné na hlasovacím lístku totiž není vždy konečným pořadím po volbách.
V roce 2022 se to opravdu stalo
Velmi podobný příklad nabídly komunální volby v roce 2022 v Peci pod Sněžkou. Tehdejší dlouholetý starosta Alan Tomášek kandidoval za SNK Sněžka z úplně posledního, 9. místa kandidátky.
Přesto získal 98 hlasů a z posledního místa se posunul tak vysoko, že byl zvolen zastupitelem jako druhý kandidát své volební strany. Před něj se dostal pouze Ivan Balcar, který kandidoval z 5. místa a získal 103 hlasů. SNK Sněžka získala dva mandáty – a obsadili je tedy kandidáti původně umístění na 5. a 9. místě kandidátky.
Je to pěkný skutečný důkaz toho, že číslo 9 na hlasovacím lístku nemusí znamenat konec kandidátky. O konečném pořadí mohou rozhodnout právě hlasy voličů. Viz odkaz: https://krkonossky.denik.cz/zpravy-region/z-posledniho-mista-do-zastupitelstva-starosta-pece-tomasek-dostal-mandat/
Zdroje:
§ 34 a § 45 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí. Pravidlo o maximálně sedmi individuálních hlasech plyne z § 34 a výpočet 110% hranice i pořadí postupujících z § 45 odst. 4.
