Článek
Začalo to vlastně úplně obyčejně. Chtěli jsme udělat jednoduchou slovní hru do internetového prohlížeče, kterou člověk pochopí během několika vteřin. Bez instalace, bez složitých pravidel a bez toho, aby musel půl hodiny studovat návod.Jen tak pro zábavu.
Základ proto zůstal stejný jako u staré dobré šibenice. Dostanete skryté slovo a postupně hádáte písmena. Správné se odkryjí, za špatné přichází trest. Jenže někde během vývoje se to trochu utrhlo ze řetězu.
Jedna šibenice nám přestala stačit
Nejdřív byla opravdu jen šibenice. Pak přišla gilotina. Potom poprava sekerou, hranice, popravčí četa, elektrické křeslo, plynová komora…
A když už bylo jasné, že z malé slovní hry vzniká něco poněkud většího, byla škoda přestat.
Dnes má Poslední písmeno osmnáct levelů. Vedle známějších způsobů popravy se hráč dostane také k vaření zaživa, upálení v peci nebo roztržení koňmi. Každý level má vlastní scénu, krátké video, jiný časový limit a postupně ubývá i počet chyb, které hra odpustí.
Čím dál se tedy člověk dostane, tím méně prostoru má na omyl.
A aby hra nebyla jen bezhlavým klikáním písmen, má hráč na začátku odkryté první a poslední písmeno slova. K dispozici jsou tři životy na celou hru. Když o jeden přijde, dostane ještě další šanci. Když přijdou všechny tři, kat má tentokrát poslední slovo.
Mezi rozsudky je dovoleno dojít si i na záchod
Jedna věc nám při testování došla až později. Osmnáct levelů už není hra na minutu.
Proto po dokončení každého kola přijde pauza. Další level nezačne sám. Hráč musí kliknout na tlačítko Pokračovat a do té doby se nic nepočítá.
A protože obyčejné „Pauza“ by k téhle hře příliš nesedělo, střídají se tam trochu jiné hlášky.
„Běž se vyčůrat. Kat počká.“
„Neumřel jsi. To se dnes cení.“
„Tohle nebylo vítězství. Jen odklad rozsudku.“
Nebo třeba: „Teď jsi v bezpečí. Doslova jen do kliknutí.“
Kupodivu právě tyhle drobnosti začaly hru bavit skoro stejně jako samotné hádání.
Největší problém? Lidé se začali prát o body
Ve hře je veřejný žebříček a právě ten nakonec změnil i další vývoj.
Když se začala objevovat první vyšší skóre, následoval známý scénář. Někdo vytvořil rekord. Za chvíli ho někdo překonal. Původní rekordman se vrátil a zkusil to znovu.
Najednou už nešlo jen o to dokončit poslední level. Začalo jít o každou správně zvolenou hlásku, každou vteřinu a každý bod.
Na úvodní obrazovce proto dnes sedí i aktuální „král hry“ – hráč s nejvyšším skóre.
A z původních patnácti levelů se právě kvůli tomu nakonec stalo osmnáct. Když se totiž někteří hráči začali nebezpečně přibližovat možnostem původního bodování, bylo jednodušší přidat jim další tři rozsudky než jim měnit pravidla pod rukama.
K tomu trochu skutečné historie
Postupně přibyla ještě jedna část, kterou jsme původně vůbec neplánovali.
Historie.
U všech osmnácti levelů si lze otevřít krátkou informaci o tom, co se za daným způsobem popravy skutečně skrývá. U některých je historická doloženost velmi dobrá. U jiných je potřeba oddělit skutečnost od pozdějších legend a literatury.
Nechtěli jsme z toho dělat učebnici. Spíš pár zajímavostí pro člověka, kterého při hraní napadne: „Počkejte, tohle se opravdu někdy dělalo?“
A někdy je odpověď překvapivější než samotná hra.
Tady je celá hra
Poslední písmeno je zdarma a funguje přímo v internetovém prohlížeči. Není potřeba nic instalovat. Hráč pouze napíše své jméno a může začít.
A protože popisovat slovní hru je trochu zvláštní, když si ji člověk může rovnou vyzkoušet, je vložená přímo tady:
Princip je jednoduchý: hádat písmena, uhodnout slovo a přežít.
Osmnáctkrát.
A pokud se někdo dostane až úplně na konec, čeká ho ještě malé finále. To už ale prozrazovat nebudeme.
Byla by škoda připravit kata o poslední překvapení.
Zdroj: trebcice.eu
