Článek
Když jsem v 80. letech chodila na Zbraslavi do školy, kamenolom byl běžnou součástí našeho života. Pamatuji si, jak jsme i ve školních lavicích slyšeli a cítili odstřely. Člověk už tehdy věděl, že se zase někde v kopci trhá kámen.
Vzpomínám si také na výstražné cedule nahoře u zahrádek. Upozorňovaly, v kolik hodin bude odstřel, a varovaly před nebezpečím. Pro nás děti to tehdy bylo něco, nad čím jsme příliš nepřemýšlely. Kamenolom tu prostě byl, stejně jako Vltava nebo okolní lesy.
Od té doby uplynulo více než čtyřicet let. Z dětí jsou dospělí, mnozí z nás tu mají vlastní rodiny, ale kamenolom těží dál. A nyní se dozvídáme, že se má rozšířit o dalších 34 hektarů směrem k Jílovišti.
A tak si říkám: Kolik toho ještě musí Zbraslav snést? Opravdu je nutné ukrojit z okolní krajiny další tak obrovský kus?
Nejsem proti těžbě jen proto, že se mi nelíbí pohled na kamenolom. Vím, že kámen potřebujeme a že bez něj se stavět nedá. Ale také vím, jaké to je vyrůstat v jeho sousedství. A právě proto si myslím, že bychom se o jeho dalším rozšiřování měli začít vážně bavit.
Společnost KÁMEN Zbraslav totiž usiluje o rozšíření kamenolomu směrem k Jílovišti. A rozhodně nejde o nějakou drobnou úpravu jeho hranic.
Dalších 34 hektarů. To už není maličkost
Současný kamenolom zabírá více než 100 hektarů. Nový záměr se týká přibližně 34,4 hektaru území, z toho necelých 15 hektarů leží na území Prahy a zbývající část ve Středočeském kraji.
Pro představu jde o plochu odpovídající přibližně 48 fotbalovým hřištím.
A není to jen nějaké číslo v úředním dokumentu. Je to kus krajiny, v níž dnes rostou stromy, žijí zvířata a kterou lidé využívají k procházkám a odpočinku.
Podle informací zveřejněných ČTK by se v dalších desetiletích mohlo vytěžit až 100 milionů tun materiálu.
To je množství, nad kterým se člověk musí pozastavit.
Kámen potřebujeme. Ale za jakou cenu?
Těžařská společnost má samozřejmě své argumenty. Zásoby v současném lomu postupně docházejí, zatímco Praha a její okolí potřebují kamenivo pro stavbu silnic, železnic, domů a další infrastruktury.
To je pochopitelné. Bez kamene se stavět nedá.
Jenže Zbraslav není neobydlené území někde daleko od civilizace. Žijí tu rodiny, děti, senioři. Lidé tu mají své domovy, zahrady a chtějí také trochu klidu.
Už dnes si někteří obyvatelé stěžují na prašnost, hluk, těžkou dopravu nebo otřesy při odstřelech. Reportáž serveru Ekonews ze 17. října například přinesla svědectví obyvatel, kteří popisují otřesy domů při odstřelech.
A právě tady vzniká otázka, na kterou by měli investoři i úřady odpovědět.
Kolik další zátěže je ještě přijatelné přenést na obyvatele jedné městské části?
Samozřejmě zatím není prokázáno, že by rozšíření znamenalo úměrné zvýšení dopravy nebo počtu odstřelů. Právě proto ale potřebujeme znát konkrétní čísla, nikoli jen obecná ujištění.
Praha už udělala první krok. Zbraslav řekla ne
Dne 10. září 2026 schválilo pražské zastupitelstvo zadání změny č. 16 Zásad územního rozvoje, která má vytvořit územně plánovací předpoklady pro rozšíření těžby.
Je důležité zdůraznit, že tím ještě nebyla samotná těžba povolena.
O šest dní později, 16. září, se k věci postavilo zastupitelstvo Prahy-Zbraslavi. A tentokrát poměrně jednoznačně.
Všech 16 přítomných zastupitelů hlasovalo proti rozšíření kamenolomu.
Radnici zároveň uložili požadovat komplexní a nezávislé posouzení dopadů na životní prostředí a zdraví obyvatel.
A správně upozornili, že nelze posuzovat jen samotný lom. Zbraslav už dnes ovlivňuje doprava, průmyslové provozy v okolí Radotína i další stavební aktivity.
Každý záměr může na papíře vycházet přijatelně. Jenže lidé nežijí v jednotlivých úředních spisech. Žijí se všemi těmito vlivy najednou.
Dva miliony pro Zbraslav. Náhoda, která vyvolává otázky
Do celé záležitosti vstoupila ještě jedna zajímavá okolnost.
Společnost KÁMEN Zbraslav poskytla městské části finanční dar ve výši 2 milionů korun na sportovní a tělovýchovné účely. Darovací smlouva byla uzavřena 8. září 2026, pouhé dva dny před rozhodnutím pražského zastupitelstva o zadání změny.
Přijetí daru ovšem zbraslavská rada schválila už 2. září a samotná společnost smlouvu podepsala 13. srpna.
Ve veřejně dostupné smlouvě není žádný závazek radnice podpořit rozšíření lomu. Není tedy důvod tvrdit, že by šlo o něco nezákonného nebo o platbu za souhlas.
Přesto je pochopitelné, že v souvislosti s tak významným záměrem veřejnost zajímá, jaké vztahy mezi těžařskou společností a městskou částí existují.
Transparentnost je v takových situacích důležitá pro všechny zúčastněné.
O našem okolí se nesmí rozhodovat bez nás
Proti rozšíření vznikla také občanská petice. Už začátkem října o ní média informovala v souvislosti se stovkami podpisů.
Ministerstvo životního prostředí navíc požaduje posouzení možných vlivů plánovaných změn, mimo jiné na ovzduší, hlukovou situaci, zdraví obyvatel, přírodu a krajinu.
Celý záměr tedy ještě čeká důležité posuzování a další úřední řízení.
A právě teď je podle mého názoru čas ptát se.
Kolik nákladních automobilů denně navíc může po okolních silnicích jezdit? Kolik stromů by muselo ustoupit těžbě? Přiblíží se odstřely k obytným domům? Jak se bude měřit prašnost a kdo ponese odpovědnost za případné škody?
A především: jakou budoucnost vlastně pro Zbraslav chceme?
Rozumím tomu, že Praha potřebuje stavební materiál. Rozumím i tomu, že těžba poskytuje práci a má svůj hospodářský význam.
Ale nerozumím představě, že právě obyvatelé Zbraslavi musí automaticky přijmout každé další rozšíření jen proto, že kámen někdo potřebuje.
Krajinu lze vytěžit za několik desetiletí. Vrátit ji do původního stavu už tak jednoduché není.
Nejde o to být za každou cenu proti těžbě. Jde o to, aby lidé měli právo vědět, co se kolem jejich domovů chystá, mohli o tom otevřeně diskutovat a jejich připomínky skutečně něco znamenaly.
Protože Zbraslav není jen místo, odkud si Praha odváží kámen.
Pro nás je to především domov.
Zdroje a další informace
Stav informací k 21. říjnu 2026.
