Článek
V digitálním světě je jedno, kdo jste. Serveru je jedno, jestli je vám padesát, nebo patnáct. Záleží jen na tom, jestli umíte vyřešit problém. Díky tomuto principu jsem mohl začít budovat platformu pro automatizaci úkolů, a to už na základní škole.
Klienty v USA nebo Německu taky nezajímá, že chodím do druhého ročníku střední školy. Zajímá je, jestli můj produkt funguje. A on funguje.
Jenže pak přijde moment, kdy se digitální svět srazí s tím byrokratickým.
„Pošlete nám fakturu“
Tato věta, která je pro většinu podnikatelů rutinou, je pro mě problémem. Ne proto, že bych ji neuměl vystavit. Ale proto, že jako šestnáctiletý v České republice nemohu mít vlastní IČO.
Dostávám se tak do absurdní situace. Mám know-how, mám poptávku a mám chuť pracovat. Ale právní systém mi říká: „Počkej dva roky.“
V technologiích jsou dva roky věčnost. Za dva roky může být můj trh úplně jinde. Čekat znamená nechat si ujet vlak.
Provizoria a kompromisy
Aktuálně musím fungovat v režimech, které nejsou ideální. Fakturace na „příležitostný příjem“ nebo přes rodiče, složité vysvětlování místním partnerům, proč nemohu podepsat standardní NDA bez zákonného zástupce.
Není to o tom, že by mě rodiče nepodporovali. Naopak, bez jejich pomoci a ochoty propůjčit své jméno pro bankovní účty bych nemohl začít. Ale je to dlouhodobě udržitelné? Není. Chci budovat firmu, která stojí na pevných základech, ne na rodinných laskavostech.
Potřebuju využívat profesionální nástroje pro správu plateb, cloudové služby a banky, které mají v podmínkách jasně napsáno: „Must be 18 years old.“
Cesta k soudu (Emancipace)
Proto jsem se rozhodl pro krok, který mnoho lidí mého věku nezná nebo ho považuje za akt vzpoury. Podal jsem návrh na přiznání svéprávnosti (emancipaci).
Nejdu k soudu proto, abych utekl od rodičů nebo abych mohl pít alkohol. Jdu tam proto, abych mohl převzít plnou odpovědnost za své činy.
Mnoho lidí si myslí, že dospělost je o právech. Pro mě je to především o odpovědnosti. Chci ručit za svá rozhodnutí. Chci, aby smlouva podepsaná mnou byla platná. Chci platit daně pod svým jménem.
Generace, která nečeká
Nejsem v tom sám. Vidím kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří mají obrovský potenciál. Učí se programovat, stříhat videa, tvořit grafiku. Často narážejí na stejný strop.
Máme technologie, které nám umožňují konkurovat celému světu přímo z dětského pokoje. Ale legislativa zatím nedokáže pružně reagovat na fakt, že „dítě“ může být kompetentní profesionál.
Mým cílem není stěžovat si na systém. Chci systém pochopit a legální cestou v něm najít své místo. Protože čekat se mi nechce.
