Článek
Jak jsem pochopil z článku v denním tisku, bude radní pouštět na Andělu mnohokrát dokola jednu skladbu významných autorů vážné hudby, a to pěkně nahlas. Drogově závislé osoby a patrně i lidé bez domova v důsledku této umělecké produkce podle pana radního Anděl definitivně opustí. Možná, že v důsledku takto pojaté kulturní aktivity opustí Anděl i většina ostatních.
V této souvislosti mně vytanula na mysli hrozná věta: „Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci uvádět autora těchto slov, protože si některá jména z historie nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější. Což dokazuje nápad znechutit kde koho nekonečným pouštěním jedné symfonické skladby na Andělu.
Jeden z našich novodobých politiků (jeho jméno také nechci připomínat) se před lety nechal slyšet, že kultura je zboží a jako zboží se musí v kapitalismu chápat. Na základě toho se tehdy dostal do funkce ministra kultury člověk s cílem zrušit ministerstvo kultury, protože kultura není záležitostí státu. Pouze podnikatelů v kultuře a zábavním průmyslu, sponzorů a donátorů. O tvůrcích se mnoho nezmiňoval. Do stejné kategorie patří i použití klasické hudby k vypuzení občanů z Anděla nekonečným přehráváním stejných skladeb, například Sibelia nebo Mozarta.
Rádi se považujeme za jeden z nejkulturnějších národů. Bezpochyby to bývala pravda. Jenomže trochu zapomínáme na téměř trvalý exodus inteligence od konce 30. let minulého století. Koncentrační tábory, věznění, odsun (ano – i odsun, protože prestižní soupeření české a německé kultury výrazně motivovalo kulturní rozmach), emigrace. Ani dnes se tento exodus příliš nezpomalil. Vdát se nebo oženit do ciziny je už desítky let snahou mnoha mladých, stejně jako touha odjet na studia a dělat kariéru v jiné zemi, kde jsou podmínky příznivější. Jestliže se v 19. století z Čech převážně vystěhovávali ti nejchudší, dnes jsou to ti nejnadanější. Domluví se cizími jazyky, dokáží se adaptovat v cizím prostředí. Velká část inteligence žije v jakési vnitřní emigraci.
Je to vývoj, se kterým se musíme smířit? Kolik znáte významných jmen současných českých spisovatelů? Básníků? Divadelníků? Kde jsou doby, kdy knižní tituly běžně dosahovaly náklad 60 tisíc výtisků, a i poezie se vydávala klidně ve čtyřech tisících? Dnes je úspěch náklad dva až čtyři tisíce a poezie se vydává téměř výhradně nákladem vlastním. Zato vážná hudba bojující proti osobám bez domova na Andělu se snad ani nedá komentovat.
V kulturním světě je vizitka kulturního národa dobrou devizou, která se projeví nejen v prestiži, ale odráží se i v mezinárodním postavení a tím samozřejmě i v mezinárodní dělbě práce a zahraničním obchodu. Jeden příklad za všechny. Hokej se hraje na špičkové a tím populární úrovni jen v několika málo zemích na světě. Čte se fakticky všude. Není proto překvapivé, že Jaroslav Hašek je ve světě známější než Jaromír Jágr. Mnoho turistů se jezdí podívat do míst, kde se narodil Švejk. Chtějí o té zemi něco vědět. Nám je to v podstatě jedno. Považujeme to přinejlepším za záležitost hostinských a hoteliérů. Vůbec nám nepřijde důležité, že by to mohlo mít nějaký vliv na národní důchod. Stejně jako daně z honorářů za vydávání českých spisovatelů v zahraničí. Ale který zahraniční turista se přijede podívat na Anděl na symfonie bojující s lidmi?
Celkem vzato, příliš kulturu nepotřebujeme. Bohužel s kulturou jako takovou souvisí i politická kultura. Že bychom ani politickou kulturu už nepotřebovali? Není ale už těch nekulturních politiků příliš mnoho? Pak se snadno může stát, že takovou inflací budou ztrácet na ceně.
