Článek
Píšu to proto, že nynější pražský náměstek před několika dny zveřejnil bizarní video, ve kterém představuje nové odpadkové koše pro hlavní město. Především motoristé si po jeho zhlédnutí musejí minimálně hlavu ukroutit, a položit si kardinální otázku: Proč Hřib řeší takové „neproblémy“, když mu doprava v Praze, za kterou má zodpovědnost, kterou se vehementně snaží zakrývat, padá na hlavu?
Nejsem sám, kdo má plné zuby totálního dopravního zmatku, kdy je bohužel běžnou praxí, že po rozkopání ulice se pro zkoušku pevných nervů nejen řidičů, ale mnohdy i cestujících v MHD, pro jistotu rozkope i objízdná trasa. Jestli tato politika souvisí s úmyslem znechutit Pražanům jízdu autem, nevím. Ani bych se nedivil. Přitom řešení je prosté.
Můj známý mi říkal, že před mnoha lety se každý týden na magistrátu konala koordinační setkání gesčních politiků, zástupců Technické správy komunikací, Dopravního podniku, vodovodů a kanalizací, plynáren, telekomunikací a dalších firem, jejichž činnost často způsobuje rozkopání ulic. Důvod byl jednoduchý a velmi praktický: zamezit absolutnímu dopravnímu chaosu. Fungovalo to tak, že každý představitel daného subjektu informoval o svých záměrech, a tím vznikala koncepce rozumné průjezdnosti hlavním městem. Například když správa komunikací oznámila, že je nutné opravit některou z ulic, ostatní zúčastněné subjekty se mohly připojit se svými požadavky. Pokud toho nevyužily, měly na celkem dlouhý čas v dané ulici utrum. Kdyby třeba za měsíc plynárenská společnost přišla s tím, že by v té samé ulici potřebovala vybudovat nové potrubí, nepochodila by. Ptám se, proč toto nemůže fungovat dnes?
Podle mých informací v současnosti tuto „koordinaci“ řeší jacísi úředníci, a politické reprezentaci na magistrátu v čele s náměstkem Hřibem je to fuk. „Hlavně se někde vyfotit, natočit video, řešit nové odpadkové koše a podobné hlouposti“ uvedl Petr Lachnit. O život Pražanů vůbec nejde.
Pro tuto pražskou politiku by se asi nejlépe hodil termín „hřibismus“. Tuto zhoubnou ideologii lze definovat jako permanentní antidopravní revoluci, velebení spontánních iniciativ odpůrců automobilové dopravy, chápání úředníků jako smrtelného nebezpečí aktivistů, jako byrokratickou degeneraci hlavního města. Jednoduše řečeno „hřibismus“ je mix chaosu, nekompetence, nezodpovědnosti, arogance, narcismu, kariérismu, nadutosti a sedmilhářství.
A ještě dovětek. Šéf firmy Prusa Research, která by v úvodu zmíněné odpadkové koše měla vyrábět na 3D tiskárnách, pro server expres.cz oznámil, že Hřibův nápad po ekonomické stránce nedává žádný smysl a nebude se na něm podílet. I toto sedmilhářství je zářným příkladem krystalického „hřibismu“ neboli „pražského dopravního trockismu“.
Pro faktického primátora Hřiba je tedy situace znamenitá a uspokojující, neboť všude pod pražskou nebeskou klenbou vládne dokonalý pirátský chaos. Nutno říci, že o takovém fenomenálním úspěchu, se mohlo permanentnímu revolucionáři Lvu Trockému jenom zdát.
