Článek
Žijeme v době nevděčné, která má vysoký podíl lidí s názorem pro ničení pietních míst a hrobů sovětských vojáků. Přitom jim nevadí hroby nacistů a německých vojáků na území ČR.
Iniciativa Petra Pitharta a spol. požaduje doplnit sochu Edvarda Beneše na Loretánském náměstí v Praze o pamětní desku. Ta má připomínat, že on nese zodpovědnost za nástup komunismu a sovětizaci země.
Když si nevděčník Pithart dovoluje špinit prezidenta Beneše, tak si jej dovolím také pojmenovat. Mladík Pithart si za komunismu krásně žil v kapitalistické Paříži za komunistické peníze. Měl se nad poměry běžného občana ČSR, neboť jeho otec jako „kovaný komunista“ byl v padesátých letech velvyslancem ve Francii (zdroj: V. Klaus). Divím se, že se Pithart veřejně nevzdal svého otce pro komunistickou minulost, když je takovým „komouš-bijcem“. Obdobně se v padesátých letech synové - revolucionáři - veřejně vzdávaly svých otců pro buržoazní minulost.
Na konferenci v Poslanecké sněmovně 5. 5. 2025 na téma „Bezpečnostní důsledky porážky nacismu a nástup komunismu“ zaznělo více nářků: nad osvobozením Československa armádou Sovětského svazu; odsouzení prezidenta Beneše jako toho, kdo prohrál, a toho, kdo způsobil sovětizaci naší země; odsouzení Beneše za nenávist k Němcům, za jeho úctu k národnostem SSSR. Jiný řečník (Hlaváček) rozebíral Jana Masaryka a odsuzoval jeho poválečný vděk sovětským osvoboditelům a jeho příklon ke Slovanům, a ne Germánům.
Přednášející vědečtí pracovníci – historici – projevovali neschopnost dívat se na historii očima a myslí tehdejšího národa a doby. Oproti parlamentním řečníkům jsem historik, který nemá mysl zastřenou antikomunistickou mánií a rasovou nenávistí k ruské národnosti. Proto jsem schopen vnímat a přijmout výsledky 2. světové války a poválečného uspořádání. Se znalostí dějin válek víme, že kdo osvobodí nějakou zem, tak si za to nechá vždy zaplatit. Zadarmo nikdo neválčí a nepokládá lidské životy. Proto po r. 1945 zůstaly armády na osvobozeném území. Zatímco Sovětská armáda odešla z NDR po r. 1990, tak Americká armáda zůstala na území Německa dodnes.
Bylo logické a přirozené po r. 1945, že prezident Beneš a ministr Jan Masaryk byli vděční sovětským osvoboditelům, a ne německým vrahům. Je faktem, že v té době 99 % Čechoslováků nenávidělo německý národ a v úředních spisech se psal němec s malým n. Právě nenávist Beneše a T. G. Masaryka k Němcům za germanizaci českého národa a za 1. světovou válku byla motorem k tomu, aby vznikla samostatná ČSR.
Na konferenci „Nové pohledy na rok 1945“ ve Vojenském historickém ústavu opovrhovali armádou Sovětského svazu a označovali ji jako Ruskou. Možná nevěděli, že tuto armádu tvořilo asi 10 národností. Porážka německé armády byla druhořadá, hlavně tam bylo zdůrazňováno, že tito vojáci kradli, znásilňovali ženy a že r. 1945 začala sovětská okupace Čech.
Řečník P. Tomek si hlavně všímal, že 300 000 sovětských vojáků, kteří do listopadu r. 1945 zůstali na našem území, tak snědli 600 000 porcí denně a nic neplatili; a že si to měli hradit sami, že spravedlnost byla nevymahatelná.
Toto považuji za ubohé. Zaplatit za osvobození jen jídlem, to by bylo ještě nejlevnější. Pokud by tehdy Sovětský svaz a další spojenecká osvobozující vojska na území ČSR si platili jídlo, tak by nám mohli fakturovat za osvobození, tedy uhradit škody za techniku a 144 000 padlých vojáků. Lidé a vojáci Sovětského svazu žili v bídě a hladu. Armáda mohla mít důvod se zastavit před Duklou a nechat nás Hitlerovi.
Na výsledky 2. světové války je jasná odpověď, kterou za 80 let žádná fakta nezměnila:
Západní fronta zabila, zranila, zajala, zničila schopnost bojové akce 800 000 (tj. 13 %) vojáků Německa a dalších států Osy.
Východní fronta zabila, zranila, zajala, zničila schopnost bojové akce 5 500 000 (tj. 87 %) vojáků Německa a států Osy. (zdroj: Wikipedia)
Petr Martan
spisovatel literatury faktu
