Článek
Dnes se titulní stránky českých médií věnují přelomové věci. Gaye už v nemocnicích nevyhodí od dárcovství krve. „To brzo,“ napadlo mě. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2024 vydává doporučení pro transfuzní stanice, aby změnily kritéria. Spolu s touto úpravou se prý i přidá nový test, který zkrátí interval nutný pro vyšetření krve, takže přijmout transfuzi bude bezpečnější.
Přemýšlím, jak se na to zatváří gayové. Najednou je jejich krev potřeba? A došli jsme k této změně, protože se zlepšuje stav české společnosti, nebo proto, že v Česku dochází krevní rezervy?
A mám spoustu otázek. Proč gayové krev darovat doposud nemohli? A jak se to vlastně zjišťovalo? Ptal se jich doktor v dotazníku, zda jsou gayové a zda mají sex? To asi ne… Přesto transfuzní stanice mohly doteď muže odmítat, pokud měly pochybnosti o jejich sexuální orientaci a případné sexuální abstinenci.
Přesně tyto věci vedou k tomu, že se lidé budou za svou sexuální orientaci stydět. Přesně tyto věci jsou důvodem pro pořádání pochodů hrdosti a měsíců hrdosti. Aby se dalo gay lidem na vědomí, že jsou tu vítání, že mezi nás patří. Protože si neumím představit nic víc ponižujícího, než že chci udělat dobrý skutek, darovat krev a tím možná někomu zachránit život, a jsem odmítnut, protože mě někdo podezírá. Z věci, do které mu nic není. V roce 2024. Jak je vůbec možné, že o téhle zprávě informujeme jako o přelomové? A proč existují lidé, kteří z toho mají strach?
Anketa
Občas si přijdu jako v kocourkově. Znám spoustu lidí, kteří chodí darovat krev roky a nikdo se jich nikdy neptal, zda jsou gayové. Takže je to jen o diskriminaci u toho konkrétního případu. Ať žije Česko.
