Článek
Jsme extrémně bohatá společnost!!!
Já to tvrdím, kudy chodím, ale mnoho lidí se mnou nesouhlasí. Obzvláště těch, které označujeme jako chudé, nemajetné, na pokraji chudoby…
Já ale tvrdím, že i tito lidé jsou vlastně extrémně bohatí. Ano, v porovnaní s vyšší střední třídou, vlastně i nižší střední třídou jsou chudí, ale nejsou i tak brutálně za vodou?
Podle různých zdrojů je u nás různý počet chudých lidí, lidí ohrožených chudobou, lidí na hraně a mnoho dalších skupin. Nastavujeme různé hranice pro tyto skupiny a podle toho nám vychází různé cifry. Podle ČSÚ je to asi desetina populace. Milión lidí, zní to drsně. Nejohroženější jsou neúplné rodiny s dětmi, to asi nikoho úplně nepřekvapí. Při stanovení hranic, kdo tam spadá a kdo už ne, se řeší hlavně potřebný příjem. Opět podle metodiky se budou různě lišit. Orientačně je to asi 20k pro sólo jedince, pro rodinu 2+2 cca 41k a pro 2+3 cca 53k. Tedy pokud to porovnáme s mediánem třeba, tak to odhadem sedí. Jedna z metodik, jak stanovit chudobu, je prostě 60% mediánu a je hotovo. To by byl tedy jeden pohled na věc. Takový ne zrovna moc detailní. Prostě uděláme nějakou čáru v příjmech a je to.
Co se ale dnes rozumí tou chudobou:
Rozlišujeme jich víc, mně přijde dostačující jen pojmy absolutní chudoba (asi jasná, nemám o do huby) a ta relativní (já mám tolik a kolik má průměr)
Do měření či vnímání chudoby se už nějakou dobu řadí i pojmy sociální a materiální deprivace. Tam se sleduje 13 položek a pokud si nemůžeš dovolit 7 z nich, tak je to vlastně velký špatný. Jsou to:
Pro domácnost jako celek (6 položek):
- Neočekávaný výdaj: Schopnost uhradit ze svého rozpočtu nečekaný finanční výdaj odpovídající průměrnému měsíčnímu příjmu.
- Dovolená: Možnost zaplatit všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov.
- Nedoplatky: Schopnost hradit bez problémů nájemné, energie nebo splátky úvěrů.
- Maso/Ryby: Pravidelná konzumace masa, drůbeže nebo ryb (či jejich vegetariánských alternativ) alespoň každý druhý den.
- Vytápění: Schopnost udržet byt dostatečně teplý.
- Auto: Osobní automobil pro osobní potřebu (pokud jej domácnost chce, ale nemá na něj, počítá se do deprivace).
Pro jednotlivé členy domácnosti (7 položek):
7. Obnošené oblečení: Schopnost nahradit obnošené šaty novým kusem oděvu.
8. Dvoje boty: Vlastnictví alespoň dvou párů bot odpovídajících aktuálnímu ročnímu období (včetně jednoho páru pro běžné nošení).
9. Schůzky: Možnost pozvat přátele nebo rodinu na jídlo či skleničku alespoň jednou za měsíc.
10. Koníčky: Pravidelná finanční částka vynaložená na volnočasové aktivity nebo koníčky.
11. Mimo domov: Útrata určité malé finanční částky za týden na sebe (např. káva, občerstvení, drobné nákupy).
12. Internet: Přístup k internetu pro osobní potřebu doma.
13. Nábytek: Schopnost nahradit starý nebo poškozený nábytek novým.
Pokud jich 7 nemůžete udělat, tak jste deprivováni a jste chudí. Souhlasím, že tohle nemít, tak se dnes člověk cítí divně.
Ale dle mého názoru je dost umělé. Ano, nemít tyto věci, tak mě život asi moc nebaví, přestože zcela dobrovolně mi hromada bodů nic vlastně pořádně neříká, ale je to dobrovolné a to je rozdíl.
Já ale tohle všechno a mnohé další věci nazývám jen společností nároků. Jako společnost jsme prostě už brutálně bohatí a máme opravdu šílené nároky. Vidíme to v myšlení lidí. Koukněte se třeba na neustále omílané téma nedostupnosti bydlení. Přitom počet osob v bytech dlouhodobě klesá. Jeden by řekl, že když je bydlení tak hrozně drahé, tak lidi budou spíš žít opět víc pospolu, ale to se neděje. Nároková společnost a šílený konzum. Já nejsem podle žádného ukazatele chudý člověk, Vlastně podle mnohých jsem v top 6%-10% nejbohatších lidí v Česku. Objektivně tedy bohatý a stejně tak většina mého okolí a kolegů v práci. Přesto, když byl covid a my šli platově o 20% dolů, tak mnoho kolegů mělo problémy vyjít. Jsou to chudí bohatí. Přišlo mi to šílený a vlastně k pláči.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale ve většině věcí není zásadní rozdíl mezi chudým a bohatým. Kor v těch opravdu podstatných pro život. Materiální věci jsou ale furt vlastně stejný, auto je furt auto a vozí nás z bodu A do bodu B. Mobil za 4k a za 40k dělá cca to stejné a takto bych mohl pokračovat.
Teď tedy k těm tzv. chudým. Znám osobně hned několik rodin. Důvody vždy stejné, žádné vzdělání, nízké ambice, nespolehlivost, nedodržování slova, z toho pak většinou dluhy… Asi si to každý umí představit a já tvrdím, že i tito lidé jsou bohatí a proč?
Co jim reálně hrozí? Vlastně nic. Nic sice pořádně nemají, ale netrpí hlady, netrpí zimou, internet mají, střechu nad hlavou taky, voda teče… Společnost je vždycky zachrání a podrží. Já říkám dokonce odmění za neschopnost, ale to když tak jindy. Ano, pro normální lidi to není život a nic, co by asi většina z nás chtěla. To souhlasím, ale kolik energie nás normální to stojí a přitom druhá možnost je sedět někde doma, občas se přestěhovat, mít pár exekucí, dobře tu a tam jít makat načerno a být vlastně v klidu. Pohodička, vše hradí někdo jiný a je to když tak jen otázka osobní morálky.
Reálně tu nikomu nehrozí, že umře zimou nebo hlady, Společnost se postará, společnost vás nechá žít nějak. A to nějak je pořád 100× lepší, než žili lidé před 100 lety.
Proto tvrdím, že jsme extrémně bohatá společnost a opravdová chudoba tu neexistuje. Dokonce se nemusíte ani moc zajímat o to, jak si dávky obstarat. S tím vám pomůžou různé organizace. Jsme tak bohatá společnost, že nejchudší z nás neumřou, přestože jejich přínos pro chod společnosti je záporný.
