Nejlevnější byty má Brno a také se tam nejrychleji staví

Pokud si někdo myslel, že příběh o obecním bytě pro odsouzenou úřednici je vrcholem lískoveckého politického marasmu, místostarosta Jiří Dvořáček (KDU-ČSL) vás rychle vyvede z omylu. V „Krásného světě“ Starého Lískovce se totiž výhody pro vyvolené nepočítají na měsíce, ale na celá desetiletí. Zatímco běžní občané Brna svádí každodenní boj s nedostupným bydlením a drtivými tržními nájmy, pravá ruka starosty Krásného nám v přímém přenosu ukazuje, jak vypadá skutečné politické hospodaření v praxi. Recept je až provokativně jednoduchý: bydlet v obecním bytě za cenu plné nádrže a zákony vnímat jen jako nezávazná doporučení, která lze v zájmu „vyšších cílů“ kdykoliv obejít.

Zatímco opozice v čele s Andreou Březnovou a Vendulou Svobodovou veřejně marně volají po spravedlivém a transparentním systému přidělování obecních bytů, Jiří Dvořáček si už v roce 2022 užíval komfortu prostorného bytu o rozloze cirka 75 metů čtverečních za nájemné, které se pohybovalo kolem s těží uvěřitelných čtyř tisíc korun měsíčně. V kontextu dnešních cen, kdy se tržní nájemné u podobných bytů pohybuje v násobcích této částky, působí toto privilegium vysoce postaveného politika s nadstandardním příjmem jako čistá provokace. Argumenty o „starých smlouvách“ či investicích do rekonstrukce neobstojí před prostou realitou, v níž stovky rodin a seniorů v nouzi čekají v nekonečných pořadnících, zatímco místostarosta okupuje levnou obecní kapacitu bez skrupulí a jediného náznaku morálního chování.

Tento styl „šerifa“, pro kterého pravidla platí jen tehdy, když se mu to hodí, se však neomezuje pouze na čtyři stěny jeho výhodného domova. Propisuje se i do veřejného prostoru, což dokonale ilustruje kauza lávky u vlakové zastávky Brno-Starý Lískovec. Projekt, který měl teoreticky občanům usnadnit život, se stal pomníkem úřední arogance ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že radnice pod Dvořáčkovým dohledem nechala lávku postavit jako černou stavbu bez platného stavebního povolení. Je to skutečně unikátní úkaz – v Lískovci se totiž staví tak rychle, že se ani nestíhají dodržovat zákony. Místostarostova následná obhajoba, že se procesy „prostě nestihly“ a účel světí prostředky, je nebezpečným vzkazem všem občanům, že zákon je jen cár papíru, pokud máte to správné politické krytí.

Celý tento systém, kde se nájem za hubičku a dodatečná legalizace černých staveb staly normou, jen potvrzuje obavy, že Starý Lískovec pod vedením současné garnitury přestal být transparentní samosprávou. Stal se spíše soukromým revírem několika vyvolených, kde je loajalita k zavedenému systému ceněna mnohem více než politická kultura a dodržování pravidel, která by měla platit pro všechny bez rozdílu. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě budou obyvatelé tolerovat tento stav, kdy se z jejich společného majetku financuje blahobyt hrstky vyvolených.

Zdroje: