Článek
Pojďme se podívat krátce do historie, protože bez její základní znalosti jen těžko pochopíme dnešní politické dění.
„Druhá světová válka trvala šest let a jeden den. Začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko a skončila 2. září 1945 kapitulací Japonska. Šlo o nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva, o život přišlo více než 60 milionů lidí, další miliony obětí přinesl hlad a nemoci.“
Tato nejčastěji dětmi ve škole opakované fráze je neúplná.
Správné znění je:
Začala 1. září 1939, zákeřně a bez vyhlášení, společným útokem nacistického Německa a fašistického Slovenska na Polsko, konkrétně se jednalo o armádní skupinu „Bernolák“ o síle 53 tisíc mužů (!!!) spolu se 14. armádou wehrmachtu, útok byl veden ze slovenského území.
A posunem o 2 roky později:
„Sovětský svaz byl zákeřně a bez vyhlášení války napaden 22. června 1941, kdy skoro tři miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice.“
Tuto větu je nutno rozšířit: Kromě německých vojáků se přepadení zúčastnilo 15 rumunských divizí, „modrá“ divize španělských dobrovolníků a Rychlá divize slovenských fašistů pod vedením generála Ferdinanda Čatloše.
K tomu malá historická odbočka:
Bude-li se vašeho dítka ve škole ptát na nejúspěšnějšího československého stíhače, není to ani Josef František (17 sestřelů v 303 sq., ale možná plus 10 neuznaných sestřelů ve Francii) ani Karel Kuttelwascher (18 převážně nočních sestřelů), oba bránící nebe Velké Británie proti hitlerovskému Německu.
Ne, ne, ne! Nejlepším leteckým (česko)slovenským esem byl Ján Režňák, stíhač 13. letky Slovenských vzdušných zbraní, s prokázaným počtem 32 sestřelených sovětských letadel!!! Za své hrdinské činy obdržel tento novodobý Jánošík od Hitlera Železný kříž II. a I. třídy, dokonce i Německý kříž ve zlatě. „Horní chlapci“ ze 13. letky za Režňákem nezůstali pozadu, takže slovenská stíhací mise na sovětské frontě byla podle počtu sestřelů daleko „úspěšnější“ než účinkování všech československých stíhacích perutí RAF (310., 312. a 313.) dohromady!
A do třetice se posuneme do konce roku 1941: 7. prosince napadlo japonské námořní letectvo americkou základnu Pearl Harbor na Havaji, 11. prosince vyhlásilo válku USA hitlerovské Německo a hned den poté, 12. prosince 1941 vyhlásilo USA válku fašistické Slovensko. Ke kontaktnímu boji nedošlo, ale válka byla vyhlášena. A pak že malý nevýznamný stát v srdci Evropy!
Z toho jasně vyplývá, že hlavní agresoři ve druhé světové válce byli ne tři, ale čtyři!
Kromě Německa, Japonska, Itálie také Slovensko! A toho 1. září 1939 neútočili ani Japonci, ani Italové, ale Němci spolu se Slováky, válku fyzicky rozpoutali tyto dva státy. Slovenští váleční zločinci měli být potrestáni v Norimberku, to se bohužel nestalo. Prezident Beneš byl povoláním diplomat, tak u Spojenců zařídil uznání tzv. právní kontinuity Československa, podle které nikdy neexistovalo fašistické Slovensko, takže nebyli žádní slovenští váleční zločinci. Byl to pragmatický čin (protože nakonec by za Slováky jako vždy zaplatili Češi) hlavně kvůli vyhnutí se povinnosti platit válečné reparace USA, Velké Británii a Sovětskému svazu, ale také 100 tisícům slovenských Židů, kterým byl arizovaný (synonymum je ukradený) majetek a poté byli posláni na fyzickou likvidaci do osvětimských plynových komor. Jen dva státy za války iniciativně žádaly o zabití svých židovských spoluobčanů, Chorvatsko a Slovensko. Chorvaté nabídli za „utilizaci“ Žida 300 říšských marek, Slovensko je trumflo a nabídlo za vraždu spoluobčana celých 500 říšských marek!
Jozef Tiso, katolický kněz, oficiálně titulovaný „Vodca a prezident“, postoupil proti Židům obzvláště nekřesťanským způsobem, když nechal uzákonit nařízení č. 198/1941 Sb., kdy podle §255 bylo možné udělit prezidentskou výjimku z nucených transportů. Ta se udělovala Židům, kteří se nechali pokřtít a mohli za výjimku zaplatit značnou sumu peněz, jednalo se o částky od 1000 do 500.000 korun! A co se s nimi stalo? Nechali se pokřtít, zaplatili… a stejně skončili v transportu a osvětimském krematoriu, protože Tiso byl spravedlivý a čestný Slovák tělem i duší! Mnoho spoluobčanů si jeho morálních vlastností i dnes považují do té míry, že s plnou vážností požádali vatikánský stolec o uznání Tisova mučednictví a následné blahořečení a svatořečení. Svatý Tiso, masový vrah!
Je smutným faktem, že procentuální počet přeživšího židovského obyvatelstva na přímo okupovaných územích (Francie, Nizozemí, Belgie, Dánsko, protektorát Čechy a Morava) byl mnohem vyšší než ve Slovenském štátu, jenž měl za hlavní krédo „křesťanské hodnoty a humanismus“, ale ve skutečnosti Židy udávali hlavně jejich slovenští sousedé, aby si přivlastnili jejich majetek.
Nechci článek roztahovat za neúnosnou mez, takže jen odkazem na vrchol slovenského antisemitismu, který proběhl již po válce, v září 1945, v Topolčanech proti těm, kteří zázrakem přežili osvětimské peklo, vrátili se domů a požádali o navrácení svých nemovitostí. Vraždění Židů zde proběhlo prokazatelně bez „německých nacistů“, zato za tichého souhlasu armády a slovenských příslušníků SNB. V Topolčanech žilo před druhou světovou válkou asi 3000 Židů, holokaust přežilo asi 550 z nich. Po šoku z pogromu nezůstal v Topolčanech ani jeden Žid. Adolf Hitler by měl z „občanů“ tohoto města jistě radost.
A jaké padly tresty?
Za vraždění topolčanských Židů nebyl nikdo potrestán.
Vrchní velitel slovenské armády, ministr války fašistického Slovenska, vlastizrádce čsl. armády a Československé republiky Ferdinand Čatloš dostal 5 let fešáckého kriminálu, odseděl si jen polovinu, poté byl propuštěn.
Letecký čarostřelec Ján Režnák byl propuštěn z armády a byl mu odebrán pilotní průkaz (aby už nesestřeloval sovětská letadla), v roce 1989 si požádal o plnou rehabilitaci, vrácení vojenských hodností, medailí a ušlého platu!
Jediný exemplárně potrestaný byl slovenský fýrer Tiso, protože jeho přímá účast na rozbití Československa byla jasná a prokazatelná, stejně přepadení Polska v roce 1939 a Sovětského svazu v roce 1941, vyhlášení války USA v témže roce.
Tvrzení, že Tiso byl k tomu Hitlerem donucen, je daleko od pravdy. Jako vysoký činitel První a Druhé republiky Tiso prováděl podvratnou protistátní činnost takového rozsahu, že i dobrák prezident Hácha musel zasáhnout, 10. března 1939 nechal rozpustit slovenskou autonomní vládu. Ta již před návštěvou Tisa v Berlíně deklarovala odtržení Slovenska od zbytku okleštěného Československa. Teprve potom, o dva dny později se malý a velký fýrer setkávají v Berlíně, aby definitivně pohřbili Masarykův sen o společném státu Čechů a Slováků.
Takže moji milí čeští čtenáři!
Než začnete Slováky nazývat nebližším a bratrským národem, uvědomte si několik faktů:
1. Češi nemají do roku 1918 se Slováky společnou historii, skutečně vůbec žádnou. Horní Uhry se nacházely v Zalitavsku a Království české v Předlitavsku. Spisovný slovenský jazyk neexistoval, stejně tak slovenský národ. Horní Uhry byly oblastí s 97 % negramotností a obyvatelstvem neschopným se domluvit maďarsky.
2. Československo bylo Masarykem založeno na nepravdivém narativu „o národu československém“, podle demografie roku 1918 by se nový stát musel správně jmenovat Česko-Německo s menšinou Slováků, Maďarů, Rusínů a Židů.
3. Slováci na rozdíl od Čechů nemají demokratickou tradici, náš český zemský sněm fungoval bez přerušení od roku 1628, v Horních Uhrách žádný zastupitelský systém pro Slováky neexistoval. Autokrativní vládce se sklony k fašismu je slovenské duši národa velmi blízký, to bylo v minulosti i v současnosti.
4. Když platili čeští legionáři v Rusku, Francii, Itálii svou vlastní krví samostatnost Československa, stáli Slováci stranou, v legiích jich bylo méně než 5 %. Když v roce 1919 napadlo Maďarsko „svoje“ Horní Uhry, vítězství a slovenské území ubránili téměř výhradně čeští vojáci. Takže Slováci si svou zemi nevybojovali a nezaslouží si ji, až si Maďar přijde pro svoje Horní Uhry znovu, neměli by se do toho Češi vměšovat, není to náš boj.
5. Za druhé světové války existovala samostatná Slovenská republika, která spolu s Německem rozpoutala nejstrašnější světový konflikt, aktivně se účastnila zákeřného přepadení Sovětského svazu, a dokonce vyhlásila válku USA. Za svoje konání nikdo nebyl na Slovensku potrestán, dokonce jsme překroutili historické učebnice, takže Slovák Fico dnes absurdně děkuje Putinovi za jakési osvobození Slovenska!
6. Za tyto činy nebyl slovenský národ potrestán, materiálně ani morálně, žádný Slovák se neomluvil, ba dokonce nahlas neřekl: Naši dědové byli odporní fašisté, kteří pomohli rozpoutat hroznou válku a mají na svědomí mnoho lidských životů, stydím se za ně. Možná proto dnes Slovák Fico hystericky vykřikuje ostatním nepochopitelný věty o míru za každou cenu, možná to bude jakési historické podvědomí v naprosto pokřiveném formátu.
7. Slováci se v době fungování samostatného státu ukázali jako naprosto šílení antisemité, kteří svým přístupem daleko předčili německé nacisty. Antisemitismus nebyl problémem politických špiček, byl rozšířen mezi lidové masy. Ukradený židovský majetek si rozdělili, nikdy ho nevrátili, a dokonce na navrátilce z Osvětimi již v době míru pořádali pogromy - Topolčany, Čadca, Žilina, Levice, Šurany, Nové Zámky, Komárno, Humenné a další.
8. Za tyto činy proti lidskosti, kdy slovenští Židé byli zbaveni občanství a následně Slovenský stát zaplatil za jejich fyzickou likvidaci, nebyl nikdo potrestán. Rozkradený majetek nebyl vrácen původním majitelům ani přeživším příbuzným, žádný Slovák se Židům neomluvil. Oscarový film autorské dvojice Kadár - Klose „Obchod na korze“ z roku 1965 problém antisemitismu na Slovensku spíše zlehčuje, rozhodně neukazuje hrůznou realitu. Ta zanechala v duši slovenského národa zvrácenou jistotu, že vraždit bližní pro peníze je výhodné, správné a nemůže být potrestáno.
9. Slovenské národní povstání (SNP) je mediální podvod, vůbec se neuskutečnilo. Mělo se jednat o vojenský převrat, zahájený v momentě přiblížení Rudé armády, s kterou měli vojáci dvou pěších divizí slovenské armády navázat styk a umožnit jim přechod přes komplikovaný terén Karpat na střední Slovensko a dále do Čech. Koordinace skončila absolutním fiaskem, plány byly prozrazeny Německu. Slovenské vojsko se bez boje vzdalo a odevzdalo zbraně, vůdcové povstání Ján Golian a Rudolf Viest byli chyceni, odvezeni do Německa, zde souzeni, odsouzeni a popraveni.
Tupý maršál Koněv na pokyn Stalina dal rozkaz k masovému šturmu s mnohonásobným opakováním, mlýnkem na maso byly protaženy i tisíce Čechů z ukrajinské Volyně, ti skončili nesmyslně životy těsně před branami vlasti. Útok začal v září 1944, Dukelský průsmyk byl plně zprůchodněn až v dubnu 1945, kdy už Rudá armáda dobývala Brandenburskou bránu v Berlíně. Slováci obelhali spojenecké vedení, když je přesvědčovali o výhodnosti průchodu Rudé armády přes Slovensko, žádný vojenský převrat nebyl připraven. Z pohledu vojenské strategie to vypadá jako zpravodajská akce s klamným cílem, něco jako vylodění Kanaďanů v Dieppe, Slováci 100% posloužili jako německá návnada, která stála životy statisíce vojáků a civilistů, prodloužila válku o několik měsíců.
10. Ve vztahu k českému národu se Slováci vždy projevili jako čistokrevní zrádci. Mnichov 1938 lze do jisté míry chápat jako Hitlerův revanš za falzifikované demografické dokumenty, které předložil Masaryk s Benešem na Pařížské mírové konferenci v roce 1919, na základě, kterých byl uznán územní nárok Československa vyšší, než byla realita.
Souběžně se sudetskou krizí však probíhal řízený rozklad Československa Hlinkovu slovenskou ludovou stranu pod taktovou Jozefa Tisa. Tvrdá jednání s Benešem probíhala od srpna do října 1938, kdy slovenská strana stupňovala svoje mocenské požadavky za mez, kam by se ani Adolf Hitler neodvážil, Československo bylo poprvé přejmenováno na Česko-Slovensko. V tomto krizovém období se jednalo o jasnou pátou kolonu, důsledkem byl rozpad Československa, porobení Čechů, destabilizace evropské politiky a následně rozpoutání světové války. Když válka skončila, Češi byli na straně vítězů, díky hrdinům z RAF, tobruckým krysám generála Klapálka, tankistům od Dunkerque a Svobodově brigádě od Sokolova. Slováci bez jakékoliv diskuse zůstali na straně poražených. Bohužel po válce je opět vzali Češi pod svoje ochranná křídla, takže pro slovenský národ nevzniklo žádné historické ponaučení.
Závěr:
Druhá pomlčková krize a následný vznik Druhé slovenské republiky v roce 1992, dnešní chování premiéra Roberta Fica a většiny slovenského národa je logickým pokračováním historických událostí a nemůže nikoho překvapit. Nastal čas nazvat věci pravými jmény, ale hlavně nám Čechům neopakovat historické omyly.
Žádný Slovák nebyl nikdy přítelem Čechů!
Pozdější komunistický československý prezident, Slovák do morku kostí, Augustýn (známý jako Gustáv) Husák za války vyjednával se Stalinem přeměnu Slovenska na 16. sovětskou svazovou republiku. Vlastizrada a hnus!
„Čechoslovák“ T. G. Masaryk se celý život domníval, že jeho matkou byla Češka Terézie Kropáčková a otcem Slovák (Maďar?) Jozef Meszárik, je tudíž předurčen k vytvoření společného státu Čechů a Slováků.
Ano, TGM se narodil jako nemanželské dítě Terézie Kropáčkové, kuchařky u bohatého židovského majitele hodonínského cukrovaru a velkostatku Adolfa Redlicha, u kterého negramotný Jozef Meszárik pracoval jako podkoní. Svatba Terezie s o 10 let mladším Jozefem se konala až po narození Tomáše, lze tedy předpokládat, že pravý otec dítěte měl problémy najít někoho, kdo by podepsal rodný list. Nakonec našel, Jozef tam vyplnil tři křížky.
Ke vzdělání a politické kariéře, kdy se syn venkovské kuchařky stal profesorem University Karlovy v Praze a poslancem říšského sněmu ve Vídni, dopomohl T. G. Masarykovi zcela jistě jeho skutečný otec, rakouský Žid Adolf Redlich a nikoliv negramotný Slovák Jozef Meszárik.
Jestliže chceme do Čech vrátit blahobyt a dobrou náladu, je nutno vyřadit z knihoven Jiráskovo „Temno“, „Bratrstvo“ „Husitský král“ a podobné pseudohistorické pamflety. Potom obnovit pracovní, politické a mezilidské vztahy s Rakouskem, se kterým máme společnou mnohasetletou historii prosperity českého národa.
Samozřejmě se distancovat od panslavismu pod taktovkou ruského imperialismu a také zapomenout na „bratříčkování“ se Slováky, nekulturními fašisty a kolaboranty, kteří český národ vždy jen zneužívali ke svým pochybným cílům a v kritické situaci bez skrupulí zradili.
