Článek
Stalo se to před rokem. Seděli jsme po obědě na zahradě za chatou. Děti si hrály, dospělí odpočívali. Klid, jaký zná každý, kdo tráví léto mimo město.
Pak ale přišel zvláštní zvuk. Tiché bzučení, které člověk nejprve skoro nevnímá. Otevřel jsem oči – a nad námi visel malý dron.
V tu chvíli bylo jasné, že nejde o náhodu. Někdo se díval přímo do prostoru, který považujeme za soukromý a bezpečný. Atmosféra se okamžitě změnila. Děti přestaly běhat po zahradě, dospělí instinktivně kontrolovali oblohu. Najednou jsme si uvědomili, jak křehký pocit soukromí vlastně je.
Dron po chvíli odletěl. Ale klid už se nevrátil.
Člověka okamžitě napadne několik otázek. Kdo si dovolí létat nad cizí zahradou? A co může člověk v takové chvíli vůbec dělat?
Prakticky velmi málo. Než dorazí policie, dron bývá pryč. Vyfotit jej je téměř nemožné a pilot může stát desítky metrů daleko, prakticky anonymně.
A právě v tom spočívá podstata problému. Drony jsou dnes dostupné téměř každému. Za relativně malou částku lze pořídit zařízení s kvalitní kamerou, které umožňuje sledovat prostor, kam by se člověk jinak vůbec nedostal. Většina majitelů s licencí je používá zodpovědně – pro fotografování krajiny, sport nebo vlastní zábavu. Existují ale i případy, kdy se hranice mezi technickou hračkou a narušením soukromí začne nebezpečně rozmazávat.
Pravidla přitom existují. V Evropské unii upravuje provoz dronů Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), v České republice pak dohled vykonává Úřad pro civilní letectví. Provozovatelé některých dronů musí být registrováni, pilot je povinen dodržovat bezpečnou vzdálenost od lidí a nesmí ohrožovat okolí ani neoprávněně zasahovat do soukromí dalších osob. Povinnost registrace se navíc vztahuje i na většinu dronů vybavených kamerou.
Podle Úřadu pro civilní letectví musí provozovatel dodržovat nejen letecké předpisy, ale také pravidla ochrany soukromí a osobních údajů. Problémem může být zejména pořizování záznamů osob na soukromém pozemku bez jejich vědomí či souhlasu.
Zkušenost z praxe ale ukazuje, že mezi pravidly a realitou bývá značná vzdálenost.
Dron nad zahradou totiž může být víc než jen nevinná hračka. Může se stát nástrojem, který velmi snadno naruší pocit bezpečí a soukromí – tiše, rychle a často bez možnosti okamžité obrany.
V těchto dnech přicházejí další horka. Začínají měsíce, kdy budeme nejvíce času trávit venku – na zahradách, u bazénů, na chatách a terasách. Tedy v místech, která považujeme za nejintimnější část svého domova.
Možná je proto načase začít vážněji mluvit o větší ochraně soukromí, důslednějším vymáhání pravidel pro provoz dronů i vyšší odpovědnosti jejich majitelů.
Ne proto, že by technologie byla sama o sobě špatná. Ale proto, že hranice mezi běžnou zvědavostí a narušením soukromí je dnes někdy až příliš tenká.
A mezi zvědavou kočkou pod keřem a tichým dronem visícím nad hlavou je přece jen zásadní rozdíl.
Zdroje:
Autorský text
European Union Aviation Safety Agency (EASA) – Drone regulations
