Článek
Přesto mě znovu překvapilo, jak silný ten pocit může být.
Žatec a Poperinge dělí stovky kilometrů. Jedno město leží v severozápadních Čechách, druhé ve vlámské Belgii. Obě ale po staletí spojuje něco, co se jen těžko vysvětluje slovy – chmel, pivo a lidé, pro které nejsou jen součástí historie, ale součástí života.
A také přátelství.
To oficiálně začalo už v roce 1964.
Do Poperinge znovu
O více než půl století později jsem do Poperinge soukromě přijel společně s dalšími Žatečany. Bylo to ve dnech 18. až 20. září 2026, kdy město žilo tradičními Slavnostmi piva a chmele.
Centrální náměstí v Poperinge se odělo do chmele
A právě tady jsem si znovu uvědomil, že partnerské město není jen pojem z oficiálních dokumentů.
Je to místo, kam přijedete a někdo vás pozná.
Někdo vám podá ruku.
Někdo se zeptá, jak se daří v Žatci.
A najednou máte pocit, že jste nepřijeli někam do zahraničí, ale na návštěvu ke známým.
Poperinge slaví své chmelařské slavnosti jednou za tři roky. Žatec má svou Dočesnou každý rok.
Rytmus je jiný, ale důvod k setkání zůstává stejný.
Chmel.
„Chmel je náš společný jazyk“
Během návštěvy jsem měl možnost hovořit se starostou Poperinge Christofem Dejaegherem.
Rozhovor se starostou Poperinge
Když řekl: „Chmel je náš společný jazyk,“ přišlo mi to jako možná nejpřesnější popis celého vztahu mezi oběma městy.
Nemusíte dlouze vysvětlovat, co máte společného.
Stačí se podívat kolem sebe.
Na štoky chmele.
Na slavnosti.
Na pivo.
Na lidi, kteří se o chmel starají stejně jako lidé v Žatci.
Hudba, veselí, průvod.
Christof Dejaegher zároveň zdůraznil význam osobních kontaktů a spolupráce mezi spolky a občany obou měst. A právě v tom podle mě spočívá největší hodnota tohoto partnerství.
Protože smlouva sama o sobě přátelství nevytvoří.
Může ho začít.
Ale udržet ho musí lidé.
Radostné chvíle v hospůdkách
Když historie dostane tvář
Žatec a Poperinge dnes spojuje také jejich společné kulturní dědictví.
Žatec má od roku 2023 na seznamu UNESCO zapsané historické centrum města a žateckou chmelařskou krajinu. Poperinge je zase jedním z významných chmelařských míst v Belgii.
Když o tom člověk čte v dokumentech, zní to trochu úředně.
Když ale stojíte přímo v Poperinge, vidíte chmel a kolem sebe lidi, kteří se smějí, povídají si a připíjejí si pivem, dostane to úplně jiný rozměr.
Historie najednou není něco, co je napsané v knize.
Má konkrétní tváře.
A konkrétní jména.
Ze chmelových oslav v Poperinge
Přátelství přes hranice
Při cestě zpět jsem přemýšlel, proč vlastně taková partnerství mají i dnes smysl.
Evropa bez hranic je pro nás samozřejmostí. Můžeme sednout do auta, autobusu nebo letadla a během několika hodin být v jiném státě.
Jenže samotné otevřené hranice ještě lidi nespojí.
To dokážou až osobní vztahy.
Musí existovat někdo, kdo pozve.
Někdo, kdo přijede.
Někdo, kdo ukáže své město a chce poznat město druhé.
A přesně tak podle mě vzniklo i přátelství Žatce a Poperinge.
Před více než šedesáti lety ho začali budovat lidé, kteří měli společný chmel.
Dnes ho udržují lidé, kteří mají společné vzpomínky.
A možná právě proto má smysl pokračovat.
Nejen kvůli chmelu.
Nejen kvůli tradici.
Ale kvůli tomu, že když se po nějaké době znovu potkáte s lidmi, které znáte, zjistíte, že vzdálenost mezi dvěma městy vlastně nemusí znamenat vůbec nic.
Žatec a Poperinge dělí stovky kilometrů.
Ale když tam přijedete za přáteli, najednou jsou si velmi blízko.
Dvě města. Dvě země. Jeden chmel. A více než šedesát let přátelství.
