Harrisone, jsme hrdi na naše pivo a výčepní

Opět jsme se sešli ve stejném složení v naší hospůdce U Matějíčků. Já, Jirka, Lexa, Michal a Karel. Pivo na stole, jako vždycky, a řeč se brzy stočila k tomu, co nového se kde šustlo.

„Hele, chlapi, viděli jste to?“ začal Jirka. „Ten britský YouTuber Harrison Webb. Má přes milion sledujících, vaří, vydává kuchařky, a teď se pustil do českého piva. Prý moc pěny!“

„A co čekal?“ podivil se Karel. „Že mu přinesou půllitr bez pěny, aby viděl až na dno?“

„Třeba si chtěl dát pivo a k tomu zvlášť misku pěny jako dezert,“ přisadil si Lexa.

Michal mezitím vytáhl telefon. „Počkejte, najdu to video.“

Za chvíli už jsme všichni sledovali záběr na pivo s pořádnou čepicí pěny.

„No, takhle může vypadat krásná hladinka,“ prohlásil Jirka. „Ale záleží samozřejmě na tom, jak je pivo načepované.“

„To je jedno,“ mávl rukou Karel. „Když je pěny málo, je to špatně. Když je jí hodně, je to taky špatně. Člověk aby si před objednávkou hodil korunou.“

„Pěna je zkrátka mocná věc,“ poznamenal Lexa. „Dokáže rozpoutat mezinárodní debatu, aniž by kdokoli musel říct jediné slovo.“

Začali jsme pročítat komentáře pod videem. Někteří se Harrisona zastávali, jiní vysvětlovali, že pěna k českému pivu patří. Objevila se i zmínka o americkém tvůrci Joshuovi Weissmanovi, který se podle komentáře zastal českého způsobu čepování.

„Tak vidíte,“ zaradoval se Jirka. „Už je to mezinárodní problém.“

„Jirko, hlavně nezapomeň, že jsi před pěti minutami prohlásil, že dnešní pivo je nějaké hořké,“ připomněl mu Karel.

„To je něco jiného,“ ohradil se Jirka. „Já mám právo si stěžovat. Já jsem místní.“

To nás rozesmálo. Jenže Jirka se hned vrátil k věci.

„Měli bychom mu napsat. Slušně, samozřejmě. Vysvětlit mu, že pěna není chyba výčepního, ale součást pivní kultury.“

„A pozvat ho sem,“ navrhl Lexa. „Ať si to vyzkouší na vlastní jazyk.“

Michal už ťukal do telefonu a my ostatní mu do toho mluvili. Po několika úpravách jsme dali dohromady následující vzkaz:

Harrisone,

viděli jsme tvoje video z Prahy a tvoje překvapení nad českou pivní pěnou překvapilo zase nás. U nás pěna není chyba, ale součást piva a správně načepovaný půllitr k naší pivní kultuře prostě patří.

Netvrdíme, že je každý půllitr dokonalý. Ale než odsoudíš české čepování, zkus se nejdřív zeptat, proč to děláme právě takhle.

Až budeš zase v Praze, zastav se u nás U Matějíčků. Na pivo tě pozveme a pěnu ti rádi vysvětlíme.

Jsme hrdi na naše pivo a české výčepní. Na zdraví!

Štamgasti od Matějíčků

„Tak. Slušné, jasné a bez zbytečných řečí,“ zhodnotil dopis Jirka.

„Hlavně jsme ho nepozvali na přednášku,“ poznamenal Karel. „Jen na pivo.“

„A co když přijede?“ zeptal se Michal.

„Tak mu načepujeme jedno s pěnou a jedno bez,“ navrhl Lexa. „Ať si vybere.“

„To bych nedělal,“ zavrtěl hlavou Karel. „Ještě by z toho natočil další video.“

Dopili jsme piva a přešli k jiným tématům. Svět se nezměnil, české pivo zůstalo českým pivem a Harrison Webb má nejspíš na práci důležitější věci než dopis od pěti štamgastů.

Ale nám bylo dobře.

Protože nakonec je na pivu nejdůležitější, aby chutnalo. A na hospodské debatě zase to, aby se u ní člověk poučil i dobře bavil.

„Vtom před nás výčepní Jana postavila nová piva s nádhernou, hustou bílou čepicí.“

„Tak na zdraví, pánové – a na naši českou pěnu!“

Zdroje: