Článek
Opět jsme se sešli U Matějíčků – Jirka, Lexa, Michal, Karel a já.
Tentokrát už byl Karel v lepší náladě a servírka Jana nám právě přinesla další pivo.
„Chlapi, minule jsme tady probrali husity u Lipan a pokud si vzpomínám, padlo tam ještě rčení: Jak sedláci u Chlumce,“ připomněl Michal.
„Jo, a víte vůbec, proč se to tak říká?“ zeptal se Jirka.
„Protože tam ti sedláci dopadli blbě,“ prohlásil Lexa.
„To je stejně odborný výklad jako minule u Lipan,“ zasmál se Michal.
„Tak povídej,“ obrátil se Jirka na mě.
„No, tentokrát nejde o husity. Bitva u Chlumce nad Cidlinou se odehrála v roce 1775, za vlády Marie Terezie. Tehdy se v Čechách vzbouřili sedláci.“
„Kvůli čemu?“
„Hlavně kvůli robotě a těžkým podmínkám. Po neúrodných letech byli lidé na venkově ve špatné situaci. A mezi sedláky se navíc rozšířila zpráva, že císařovna už robotu zrušila, jen jim to vrchnost zatajuje.“
„Takže uvěřili, že jim někdo tají dobrou zprávu?“ zeptal se Karel.
„Přesně. A tak se začali bouřit a vydali se prosazovat svoje požadavky.“
„Takže takový selský pochod na Prahu?“ řekl Karel.
„Dá se to tak říct.“
„A co Chlumec?“
„Tam na ně čekalo vojsko.“
„Takže žádné vyjednávání?“
„Tentokrát ne. Sedláci se dostali do střetu s císařskými vojáky a byli poraženi. Proti vycvičenému vojsku neměli velkou šanci.“
„A proto se říká ,dopadli jak sedláci u Chlumce‘,“ řekl Michal.
„Přesně. Prostě něco nedopadne vůbec podle představ.“
Lexa se napil.
„Takže vlastně podobné jako ty Lipany.“
„Trochu ano,“ řekl jsem. „V obou případech někdo vyrazil s nějakou představou, jak to dopadne, a realita byla úplně jiná.“
Karel se zamyslel.
„Takže když to řeknu lidově, že někdo dopadl jak sedláci u Chlumce, znamená to, že se na něco vydal s velkým odhodláním… a nakonec dostal pořádně přes hubu.“
„Zhruba tak.“
„To by se dalo použít docela často,“ řekl Jirka.
„Třeba když jdeš na schůzku kvůli výměně bytu,“ dodal Lexa a podíval se na Karla.
Karel se zatvářil uraženě.
„Prosím vás, já už jsem si minule za ty Lipany vytrpěl dost.“
„Neboj,“ uklidňoval ho Jirka. „Teď už jsi sedlák od Chlumce.“
Chvíli bylo ticho.
„To mi teda moc nepomohlo,“ řekl Karel.
Jana, která právě procházela kolem, se zastavila.
„Co zase řešíte?“
„Vzbouření sedláků a pak bitvu u Chlumce,“ vysvětlil jí Michal.
„A dopadli jak?“ zeptala se.
„Blbě,“ řekl Lexa. „Prohráli bitvu.“
Jana položila na stůl další piva.
„Pánové, hlavně žádné povstání.“
„Neboj,“ řekl Jirka. „My se bouříme maximálně proti cenám piva.“
Karel se podíval na účet.
„Tak to máme letos rozhodně důvod.“
Jirka se na něj podíval.
„Karle, ty už jsi dneska dopadl jak sedlák u Chlumce.“
Karel se podíval na účet ještě jednou.
„Dneska?“
Napil se piva.
„Já takhle dopadám už několik let.“
A bylo zase po historii.
