Když Žatec hledal Miss zlatého moku

Žatec nebyl jen městem chmele a piva. Díky aktivním lidem tu vznikaly také projekty, které svým významem přesahovaly hranice regionu. Jedním z nich byla soutěž Miss zlatého moku, později přejmenovaná na Miss chmele a piva ČR.

Byl jsem u jejího zrodu a několik let jsem se podílel na její organizaci. K tomuto příběhu se proto vracím nejen kvůli vítězkám a jednotlivým ročníkům, ale také kvůli lidem, kteří za soutěží stáli, a době, kdy jsme věřili, že i ze Žatce může vzniknout projekt celostátního významu. Chci připomenout kapitolu historie, kterou dnešní generace možná už nezná.

Od nultého ročníku k celostátní soutěži

První, takzvaný nultý ročník Miss zlatého moku, se uskutečnil už v roce 1998. Zúčastnilo se ho osm pivovarů a vítězkou se stala Petra Nováková, která reprezentovala Žatecký pivovar.

Na další ročník si však soutěž musela několik let počkat. První oficiální ročník se uskutečnil 5. června 2004 v Městském divadle Žatec.

Přihlásilo se tehdy 67 dívek. Do užšího výběru jich postoupilo sedmnáct a sedm pivovarů si vybralo své finalistky. Vítězkou se stala Markéta Macková z Teplic, reprezentující Lounský pivovar.

V té době jsem působil jako předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce a prostřednictvím své agentury Gejzír jsem se jako manažer podílel na veřejné prezentaci projektu. Významnou osobností soutěže byl také Jiří Kopřiva, duchovní otec projektu a režisér finálových večerů.

Nešlo jen o jeden večer, během něhož se vyhlašovala vítězka. Princip soutěže byl v českém prostředí poměrně neobvyklý: každá finalistka reprezentovala konkrétní pivovar. Soutěž tak přirozeně propojovala krásu se světem českého pivovarnictví a chmelařství.

Dívky se učily správně načepovat pivo a nabídnout ho hostovi, soutěžily v ručním česání chmele a nechyběla ani volná disciplína nebo promenáda v plavkách.

Smyslem bylo propagovat Žatec, chmelařství a pivovarnictví a zároveň spojovat tradiční odvětví s kulturou, společenským životem a cestovním ruchem.

Na přípravě a realizaci projektu se podíleli členové Sdružení rodáků a přátel města Žatce, můj tým agentury Gejzír, Jiří Kopřiva i řada dalších spolupracovníků. Pracovali jsme bez honoráře, ve volném čase, po večerech a o víkendech.

Věřili jsme, že má smysl vytvořit něco pro Žatec a ukázat, že i z našeho města může vzniknout projekt s celostátním významem.

Od místního nápadu k velké události

V roce 2005 vyhrála druhý ročník Hana Počtová ze Žatce, kterou si vybral Vratislavický pivovar Konrad. V roce 2006 se soutěž nekonala, ale o rok později se vrátila ve velkém stylu.

Třetí ročník se v roce 2007 uskutečnil v rámci jubilejní 50. Dočesné. Finále proběhlo 31. srpna v Městském divadle Žatec, které bylo opět zcela zaplněné. Moderátorem se stal Jan Čenský, známá tvář českých soutěží krásy, který následně uváděl i další ročníky.

Finalistky se představovaly veřejnosti, navštívily Zámecký pivovar Chyše a součástí programu byla také tisková konference. Vítězkou se stala Eliška Dlouhá, reprezentující Pivovar Bernard.

Právě v tomto období jsem začal být se soutěží spojován ještě výrazněji a působil jsem jako její ředitel.

Čtvrtý ročník se konal v roce 2008. Finále proběhlo 5. září v Městském divadle Žatec a vítězkou se stala žatecká dívka Marcela Vovsová, reprezentující Zlatopramen.

Soutěž se postupně stávala událostí, která spojovala Žatec s pivovary a dalšími místy napříč republikou. Dívky přitom neměly být pouze tvářemi jednotlivých značek. Měly poznávat prostředí, které reprezentovaly, a přibližovat ho veřejnosti.

Rok 2009: Soutěž, která přesahovala hranice města

Pátý ročník v roce 2009 už měl skutečně celostátní charakter. Přihlásilo se přibližně 220 dívek z celé republiky a do finále postoupilo deset finalistek.

Program byl rozložen do několika dnů. Dívky česaly chmel na chmelnici Chmelařského institutu ve Stekníku, degustovaly pivo, představovaly se návštěvníkům Dočesné a čepovaly pivo u stánků jednotlivých pivovarů na žateckém centrálním náměstí.

Vyvrcholením byl 11. září finálový galavečer v Městském divadle. Vystoupila na něm také Lucie Bílá.

Na jeden zážitek nikdy nezapomenu.

Z divadelní mlhy se pomalu vynořovala Lucie Bílá a mezi obrovskými ametystovými geodami, rozzářenými světly, kráčela na jeviště jako do pohádkového světa. Geody věnoval Jaromír Havel ze Žatce. A pak přišel okamžik, který celé scéně dodal ještě hlubší rozměr: Lucie Bílá za jeho dar zazpívala jeho mamince, která seděla v hledišti.

Z velkolepé podívané se rázem stal osobní, dojemný zážitek, na který se nezapomíná.

Vítězkou tohoto ročníku se stala Petra Bubáková z Turnova, která reprezentovala pivovar Svijany.

Z původního žateckého nápadu se stávala událost, která přitahovala pozornost daleko za hranicemi města.

Rekordní rok 2010

Rok 2010 znamenal další výrazný posun. Šestý ročník odstartoval v Žatci 7. května a přihlásilo se neuvěřitelných 420 dívek. Z někdejšího místního projektu se stala soutěž s celorepublikovým dosahem.

Do finále mělo postoupit dvanáct finalistek reprezentujících dvanáct pivních značek. Během příprav dívky navštěvovaly pivovary, propagovaly jednotlivé značky, česaly chmel a učily se čepovat pivo. Součástí přípravy choreografie byla díky cestovní kanceláři Exim Tours dokonce cesta do Dubaje.

Vítězkou finále v Městském divadle se stala třiadvacetiletá Aneta Sychrová z Ústí nad Orlicí. První vicemiss byla osmnáctiletá Martina Karkošová z Velimi u Kolína a druhou vicemiss se stala rovněž osmnáctiletá Michaela Günterová z Prahy.

Aneta Sychrová reprezentovala pivo Suchdolský Jeník, vařené v Praze na České zemědělské univerzitě. Druhá dívka zastupovala Postřižinské pivo z Nymburka a třetí Poddžbánské pivo z Mutějovic u Rakovníka.

Finálový galavečer zpestřili zpěváci Roman Vojtek a Tereza Černochová, žatecké duo Trik, kouzelník a vlasoví stylisté. Moderátorem byl opět Jan Čenský, který více než tříhodinový program v závěru výstižně označil slovem „maraton“.

Když se na tento ročník dívám zpětně, dobře ukazuje, kam se soutěž během několika let posunula. Dokázala propojit Žatec s pivovary, médii, cestovním ruchem i společenským životem a přitáhnout mimořádný zájem dívek z celé republiky.

Miss chmele a piva ČR

V roce 2011 dostala soutěž nový název – Miss chmele a piva ČR. Základní myšlenka zůstala stejná, ještě výrazněji se však zdůraznilo spojení dvou tradičních symbolů Žatce: chmele a piva.

Finalistky během Dočesné absolvovaly například degustaci piva, ruční česání chmele nebo soutěž v tanci s plným pivním korbelem. Vítězkou se stala Lenka Hovorková, která reprezentovala Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod.

Po tomto ročníku došlo ke změně organizačního vedení. Organizátorem soutěže se stal Milan Hořejší.

Tehdy ještě nikdo netušil, že to přinese zásadní zlom.

Rok 2012: Konec těsně před finále

Soutěž měla pokračovat pod názvem Miss chmele a piva, tentokrát s novým logem a novým hlavním organizátorem.

Finále bylo naplánováno na 6. října 2012 v Městském divadle Žatec. Ještě na jaře a v létě soutěž působila jako zavedený projekt. Připravovalo se soustředění finalistek, zahraniční program i tradiční finálový večer.

Jenže několik dní před finále se všechno změnilo.

Ve středu 3. října 2012 oznámil Milan Hořejší, že finále ruší.

Podle jeho tehdejšího vyjádření byly důvodem spory se čtyřmi z osmi finalistek, které podle něj svévolně opustily soustředění. Uvedl také, že dívky mají uzavřené smlouvy a že celá věc může mít soudní dohru.

Následující dny ukázaly, že situaci popisovaly obě strany odlišně. Pořadatel tvrdil, že se snažil problémy řešit a že k ukončení soutěže vedlo především jednání finalistek. Dívky naopak uváděly, že nebyly dodrženy podmínky, za nichž do soutěže vstupovaly.

Spornou otázkou bylo mimo jiné plánované zahraniční soustředění. Finalistky si stěžovaly také na nevyhovující ubytování a nedodržení dalších podmínek. Pořadatel tyto výtky odmítal.

Výsledek však byl jednoznačný:

Finále Miss chmele a piva v roce 2012 se nekonalo.

Chmelařský institut si tehdy do svého archivu poznamenal stručnou větu:

„Pořadatel soutěž zrušil.“

Po osmi ročnících se tak přerušila tradice, která se v Žatci postupně stala součástí společenského života.

A tehdy jsem se ozval i já

V tehdejší diskusi pod články Žateckého deníku jsem se ke zrušení soutěže vyjádřil také. Byl jsem člověkem, který stál u jejího zrodu, několik let se podílel na jejím fungování a znal projekt zevnitř.

Tehdy jsem napsal:

„Se smutkem na duši mi to nedá se nevyjádřit ke zrušené soutěži Miss chmele a piva 2012, kdy moje agentura ‚Gejzír‘ produkovala tuto soutěž do roku 2010.“

A pokračoval jsem:

„Zrušení této unikátní soutěže je velkou ranou nejen pro samotné klání, zúčastněné dívky, pivovary i sponzory, ale také pro prezentaci města Žatce, ovšem i pro ‚missí‘ soutěže v ČR, kam tato ‚pivní a chmelová miss‘ již patřila!“

Ve svém tehdejším vyjádření jsem připomínal, že soutěž měla podle mého názoru dobré jméno a potenciál stát se dokonce mezinárodní akcí. Zároveň jsem ostře kritizoval způsob, jakým byla v roce 2012 vedena, a odpovědnost za její konec přisuzoval tehdejšímu pořadateli.

Dnes bych některé formulace možná napsal mírněji.

Právě v tom je ale hodnota dobového dokumentu. Ukazuje, co jsme si o celé věci mysleli tehdy, nikoli až po letech, kdy už známe další vývoj.

Je přitom fér dodat, že můj pohled byl pohledem jednoho z bývalých organizátorů. Nebyl a není jediným možným pohledem na události roku 2012.

Do veřejné diskuse se tehdy zapojili také další lidé spojení s předchozími ročníky soutěže. Jiří Kopřiva, autor projektu a režisér předchozích finálových večerů, označil zrušení soutěže v dobových vyjádřeních za velkou ránu pro její další budoucnost.

Ještě před několika lety média o soutěži psala především v souvislosti s jejími úspěchy. V roce 2012 se tentýž projekt dostal na jejich stránky kvůli organizačnímu konfliktu.

Jedna etapa tím skončila.

Miss se ale do Žatce vrátila

Příběh tím úplně neskončil.

Po dvouleté přestávce se soutěž v roce 2014 do Žatce vrátila s jiným organizačním týmem, tentokrát pod názvem Miss Chrámu chmele a piva.

Finálový večer se konal v Žatci a dvanáct finalistek přijelo z různých měst a obcí České republiky.

Bylo to vlastně symbolické. Po dvou letech se vracela myšlenka, kterou jsme před lety pomáhali uvést do života.

Jiný název, jiní lidé, jiná doba. Ale stejný Žatec, stejný chmel, stejné pivo a znovu dívky z celé republiky.

Co po nás zůstalo

Když se dnes ohlížím za historií Miss zlatého moku a Miss chmele a piva ČR, nejde mi jen o soutěž krásy. Byla to také jedna z možností, jak představovat Žatec jako město chmele, piva, kultury a lidí, kteří dokážou společně něco vytvořit.

Na projektu se podíleli lidé z města, pivovary, Chmelařský institut, média, fotografové, Městské divadlo, pěstitelé chmele a řada dalších spolupracovníků. Finalistky přijížděly z celé republiky a pivovary dostávaly příležitost prezentovat své značky. Tradiční chmelařství a pivovarnictví se díky soutěži stávaly součástí moderní společenské události.

A Žatec byl díky tomu vidět.

Když se po letech vracím k dobovým novinovým článkům a fotografiím, uvědomuji si, že nejde jen o archivní materiály. Jsou také svědectvím o tom, jak jsme tehdy naše město vnímali a co jsme pro něj chtěli dokázat.

Soutěž měla své úspěchy i problémy, změny vedení, spory, a nakonec přerušení tradice. Přesto vznikla právě tady, v Žatci.

V roce 2023 byl Žatec a krajina žateckého chmele zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento úspěch vychází z dlouhé historie chmelařství a jeho mimořádného významu pro město i okolní krajinu. Soutěž k němu samozřejmě nevedla sama, patřila však k projektům, které se snažily představovat místní tradici novým způsobem.

Pro mě osobně zůstává Miss zlatého moku důležitou kapitolou. Byl jsem u jejího vzniku, několik let jsem se podílel na jejím fungování a zažil jsem období, kdy jsme věřili, že i z regionálního města může vyrůst projekt celostátního významu.

Lidé byli ochotni věnovat svůj čas, schopnosti a energii městu, aniž by za to očekávali honorář. Věřili, že společným úsilím mohou vytvořit něco, co přesáhne hranice regionu.

Někdy totiž není nejdůležitější, jak dlouho určitý projekt trvá. Důležité je, že po něm něco zůstane.

Vzpomínka. Příběh. A pocit, že jsme tehdy pro své město něco udělali.

***

Poznámka:

Text vychází z mých osobních vzpomínek, poznámek a archivních materiálů. U některých událostí jsem vycházel také z dobových článků.

Použité dobové zdroje:

Fotografie pocházejí z mého osobního archivu. U dohledaných autorů jsou jejich jména uvedena přímo u fotografií a k jejich zveřejnění jsem získal souhlas.