Článek
Brzy ráno mě probudil nezvyklý hluk pod okny našeho baráku.
„Hlášení: Brambory. Brambory k uskladnění. Brambory na celou zimu od farmáře,“ ozývalo se z malého reproduktoru na střeše dodávky.
Chvíli jsem ještě ležel v teple postele a přemýšlel, co mě vlastně probudilo. A protože moje fantazie má zvláštní schopnost spojovat zdánlivě nesouvisející věci, vzpomněl jsem si na příběh, který mi loni vyprávěl soused při jednom podzimním posezení u piva a doutníku.
V paneláku žil starý pán, který měl svůj přesný režim. Ráno noviny, v deset obchod, v poledne oběd.
Jednou ho mladá sousedka viděla v přízemí, jak se snaží vytáhnout těžký pytel brambor.
„Pane sousede, pomůžu vám.“
„Ne, ne, děvenko. Já to zvládnu.“
Nezvládl.
Vzala pytel a pomohla mu ho až do bytu.
Za týden někdo zazvonil u jejích dveří.
Na chodbě stál stejný pán s taškou v ruce.
„Tady máte jablka.“
„To jste nemusel.“
Starý pán se usmál.
„Já vím. Ale chtěl jsem.“
A možná právě takhle vzniká dobré sousedství.
Z pytle brambor.
A pár jablek.
