Článek
Opět jsme se sešli v naší hospůdce U Matějíčků. Já, Jirka, Lexa, Michal a Karel.
Když jsme se minule rozcházeli, překvapila nás servírka Jana jednou poznámkou.
„Víte, co se mi na vás líbí? Že u vašeho stolu neslyším jen hospodské kecy. Vy se občas bavíte i o věcech, které mají hlavu a patu. Co kdybyste si pokaždé vybrali nějaké téma?“
Nápad se ujal. A když tentokrát dorazil Jirka s tajemným úsměvem, bylo jasné, že si něco přichystal.
„Chlapi, díval jsem se na dokument o energetice. V některých zemích už dlouho využívají střechy parkovišť k výrobě elektřiny. Představte si ty obrovské plochy nad auty. Místo aby na ně celý den pražilo slunce, mohly by vyrábět elektřinu!“
Karel se napil piva.
„Počkej, takže postavíme nad parkovištěm střechu, dáme na ni panely a máme elektrárnu?“
„Přesně tak,“ přikývl Jirka.
„To není hloupé,“ přidal se Lexa. „V létě by se člověk nemusel vracet k autu rozpálenému jako trouba. A když už parkoviště zabírá tolik místa, proč ho nevyužít ještě k něčemu?“
„Jenže kdo to zaplatí?“ namítl Karel. „To nebude pár prken a kus plechu.“
„Jasně, že to něco stojí. Ale když už máš parkoviště, můžeš z něj získat i něco navíc. Stín pro auta a elektřinu třeba pro budovu vedle nebo na nabíjení elektromobilů.“
Lexa se zasmál.
„Takže přijedu k obchodnímu centru, zaparkuju do stínu, a ještě si tam dobiju auto elektřinou ze slunce?“
„Přesně. Jen místo benzinu si dobiješ baterku.“
Karel se zatvářil pochybovačně.
„A co když bude zataženo?“
„Tak to holt nebude elektrárna na plný výkon,“ odpověděl Jirka. „Ale když už máme takovou plochu, proč nepřemýšlet, jak ji využít lépe?“
Ta otázka začala vrtat hlavou i mně.
Parkoviště u nemocnic, škol, obchodních center nebo továren zabírají velké plochy. Přes den na nich stojí auta a ve vedlejších budovách se přitom spotřebovává elektřina. Proč tedy nespojit zastřešení parkoviště s její výrobou?
„A města by to mohla využít taky,“ přidal se Lexa. „Třeba u služebních aut, technických služeb nebo městské policie.“
„Dobře, ale snad jsme na to nepřišli až my tady v hospodě,“ namítl jsem.
Parkoviště jako elektrárna? V Česku už to funguje
„Počkejte, něco vám ukážu,“ ozval se Michal a vytáhl mobil.
Chvíli hledal, pak otočil displej k nám.
„Podívejte se na tohle. MORAVIA CANS v Bojkovicích. Tady už takové parkoviště mají.“
Naklonili jsme se k Michalovu telefonu. V areálu firmy vzniklo zastřešení 132 parkovacích míst s fotovoltaickou elektrárnou o instalovaném výkonu 400,2 kWp. Na ploše přibližně 3 600 metrů čtverečních je umístěno 870 panelů.
„A proč do toho firma šla?“ zeptal jsem se.
„V létě potřebovala víc elektřiny, než jí dokázala dodat přípojka. Bez dalšího zdroje by musela omezovat provoz některých strojů,“ vysvětlil Michal. „Takhle mají zaměstnanci auta pod střechou a firma si vyrábí vlastní elektřinu. Na projekt navíc získali dotaci téměř tři miliony korun.“
Karel uznale pokýval hlavou.
„Takže nejde jen o ekologii. Jde taky o to, aby firma mohla normálně vyrábět.“
„Přesně,“ přikývl Michal.
Najednou už to nebyl jen zajímavý nápad odněkud ze zahraničí. Měli jsme před sebou konkrétní příklad z Česka, kde zastřešení parkoviště pomáhá řešit praktický problém.
Jirka se spokojeně opřel.
„A teď mi řekněte, kolik podobných parkovišť u nás máme. U supermarketů, nemocnic, úřadů nebo továren. Přece by to mohlo fungovat podobně.“
Chvíli bylo ticho.
„Když se nad tím zamyslím, tak takových míst musí být spousta,“ řekl Lexa.
A měl pravdu. Ne každé parkoviště se vyplatí zastřešit. Záleží na ceně konstrukce, možnostech připojení, spotřebě elektřiny i na tom, kolik energie se podaří využít přímo v místě.
Tam, kde se přes den spotřebovává hodně elektřiny, ale může podobné řešení dávat velký smysl.
Navíc není nutné hledat další volnou plochu pro solární elektrárnu. Využije se prostor, který už slouží svému účelu.
A pak to Jana rozsekla
Přiblížila se zavírací hodina. Jana přišla sklidit nádobí.
„Tak co, pánové? Vyřešili jste dneska svět?“
„Svět ne,“ odpověděl Jirka. „Ale parkoviště už nemusí být jen parkoviště.“
Jana se podívala na fotografii v Michalově mobilu a usmála se.
„Tak to řekněte hlavně těm, kteří plánují nová parkoviště. Ať je pak nemusí předělávat.“
Tentokrát jsme se nesmáli.
A vlastně měla pravdu. Když se nové parkoviště navrhne rovnou se zastřešením, může se s výrobou elektřiny počítat už od začátku. Odpadne tak alespoň část komplikací, které by přinášela dodatečná přestavba.
Auta mohou stát dole, nahoře se může vyrábět solární elektřina. Bez nutnosti zabírat další půdu.
Možná nemusíme hledat nové místo pro elektrárnu. Stačí se podívat nahoru.
Energetické úspory solárního parkoviště.
