Článek
Projekt Kaleido, který využívá virtuální realitu (VR) a nabízí inovativní způsob, jak zlepšit kvalitu života seniorů. Pomocí virtuálních zážitků, které stimulují vzpomínky, podporují sociální interakci a přispívají ke zlepšení kognitivního zdraví. Kaleido pomáhá seniorům zůstat mentálně aktivní a propojení se světem kolem sebe. Zlepšuje duševní pohodu uživatelů, ale také podporuje pečovatele a zaměstnance pečovatelských zařízení v jejich každodenní práci. Jak projekt vznikl, jaké výzvy musel překonat a jaké má plány do budoucna? O tom jsme si povídali s Markem Hášou, zakladatelem Kaleida.
Jak vznikla představa propojit nejstarší generaci s moderními technologiemi?
Spíš bych se ptal, proč je to vlastně tak zvláštní. Proč je pro nás tak netypické spojovat seniory s technologiemi, jako je VR? Lidé se mě často ptají, jak nás napadlo použít virtuální realitu u seniorů, ale já to vidím jako médium, které by mělo být přístupné všem. Senioři jsou jen část populace, která má specifické potřeby. Je škoda, že se technologie často berou jako něco určené primárně pro mladší generace, zatímco pro starší mohou mít ještě větší přínos.
Osobně mě vždy zajímaly technologie a duševní zdraví. Dříve jsem pracoval na projektu mobilní hry zaměřené na mladé lidi s OCD, což bylo inspirované osobní zkušeností. Od toho jsem se ale posunul k tématu seniorů, které mi přišlo stejně fascinující. Původně jsem to viděl jako jeden z mnoha projektů, ale nakonec mě téma zaujalo natolik, že jsem se rozhodl věnovat se mu i v rámci doktorátu na Fakultě sociálních věd. Zabývám se sociální izolací a osamělostí seniorů a tím, jak nové technologie mohou starším lidem pomáhat, ale případně i škodit. Je to oblast, které se jako společnost stále věnujeme málo.
Během těch čtyř let, co na tom pracuji, jsem často slýchal názory, že bychom měli cílit na školy. „Nechte seniory a udělejte něco pro školy, tam máte větší business,“ říkali. Školy mohou snadněji získat dotace a vybavit se VR brýlemi. Ale takový pohled je podle mě krátkozraký. Stárnutí populace je fakt, a zaměřit se na seniory a jejich pečovatele dává z dlouhodobého hlediska větší smysl. Navíc je to cílovka, která je dnes spíš přehlížená.
Jaké klíčové milníky považujete za nejdůležitější během čtyřletého vývoje projektu?
Jedním z nejdůležitějších milníků byl rozhodně vítězný projekt v soutěži Hack The Crisis v červnu 2020. Výhra, ke které přispěl i Hyundai, nám umožnila získat finance na delší bezplatný pilotní projekt. Bez této podpory by bylo velmi těžké Kaleido vůbec rozjet – já ani spoluzakladatel Filip, můj bratr, jsme neměli prostředky na prvotní investici, která navíc vzhledem k finanční situaci v pečovatelském sektoru tehdy vypadala velmi nejistě.
Díky této výhře jsme mohli v průběhu čtyř měsíců realizovat pilotní testování ve 40 pečovatelských zařízeních. Bylo to zásadní, protože bez této fáze bychom se na českém trhu v takovém měřítku neuchytili. I když jsme nabízeli řešení zdarma, setkávali jsme se s nedůvěrou pečovatelů, kterou vyvolávaly zakořeněné předsudky vůči využití technologií u seniorů – tzv. digitální ageismus. Navíc tu už existovala špatná zkušenost s jinou firmou, která pronajímala VR brýle do domovů, ale bez vlastního obsahu, což nefungovalo. Mnozí pak zaměňovali naše řešení s touto firmou, což budilo další obavy. Pilot byl proto zásadní, aby si zařízení vytvořila důvěru a půdu pro naši placenou verzi.
Další velký milník přišel, když si nás sama vybrala společnost Meta jako projekt, který podporují. Darovali nám větší množství headsetů, díky čemuž jsme nemuseli zdražovat naše služby – naopak jsme je mohli zlevnit. Meta nás také zařadila do svého globálního filmu Impact is Real, kde prezentovali projekty s významným společenským dopadem. Byli jsme jedním z mála evropských projektů, které Meta ocenila. Přijeli k nám filmaři z Londýna, natáčeli s námi a díky této spolupráci jsme získali další uznání i širší podporu.
Měla spolupráce se společností Meta vliv na spolupráci s pečovatelskými domovy?
Upřímně si myslím, že ani ne. Pečovatelé jsou tak zahlcení svou každodenní prací, že na sledování podobných partnerství nemají čas. Výjimky samozřejmě existují, ale je jich opravdu málo. Spolupráce s Metou nám tedy v očích pečovatelských domovů žádnou zásadní důvěryhodnost nepřidala. Tu jsme si museli získat tím, že projekt děláme poctivě a neustále ho rozvíjíme.
Postupem času jsme také museli změnit přístup k metodické práci s uživateli. Zpočátku jsme věřili, že dobře vytvořený online manuál s instruktážními videi bude stačit, aby zařízení Kaleido používala efektivně. Realita ale byla jiná – VR brýle často nevyužívaly svůj plný potenciál. Proto jsme přešli na více proaktivní model. Máme jasně definovanou customer journey a sami podporujeme pečovatele, aby zkoušeli širší spektrum obsahu, včetně zapojení pacientů na lůžku nebo lidí s demencí.
Díky tomu se nám podařilo změnit přístup. Zatímco dříve se Kaleido používalo hlavně u kognitivně zcela zdravých klientů, dnes ho stále více využívají zařízení, která se zaměřují na lidi s demencí – tzv. domovy se zvláštním režimem. Tato skupina může mít z Kaleida velký přínos. Studie ze zahraničí potvrzují, že dlouhodobé využívání stimulujících virtuálních zážitků dokáže zpomalit progres demence. VR aktivity navíc těmto lidem přinášejí nové vjemy, které se z jejich života vytrácejí.
Jak konkrétně probíhá hledání námětů pro zážitky a jak určujete, které jsou pro seniory nejzajímavější?
Inspiraci hledáme především přímo v terénu. Pravidelně vedeme krátké hovory s uživateli, během nichž probíráme, jak pečovatelské domovy naše řešení v poslední době používaly, s kým, jaké zážitky měly největší úspěch, a jestli mají nějaké nápady na nové náměty. Pečovatelé často přicházejí s tolika podněty, že je nestíháme zpracovat tak rychle, jak bychom si přáli. Aktuálně máme natočených přes 170 lokací, ale celkově zpracovaných zážitků je zatím 113 – každých 10 dní přidáváme nový. Výroba však není jen o natáčení. Každý zážitek vyžaduje scénář, střih, občas i voice-over od herečky, což celý proces prodlužuje.
Vedle podnětů od pečovatelů se snažíme natáčet i to, co sami považujeme za zajímavé a přínosné, abychom nabídku rozšiřovali směrem, který dává smysl. Kromě toho umožňujeme tvorbu zážitků na přání, například v rámci projektu Ježíškova vnoučata. Organizace, které naše řešení získaly díky spolupráci s Nadačním fondem Českého rozhlasu zdarma, mohly hlasovat o tom, co by jejich klienti chtěli nejvíce vidět – výsledkem bylo například setkání s jeleny a daňky, návštěva vinic ve Znojmě nebo výšlap na Sněžku v Krkonoších.
Obsah balancujeme mezi exotičtějšími lokalitami, jako je Nový Zéland nebo Madeira, a regionálními místy, třeba Národním parkem Podyjí. Preference se výrazně liší podle osobností. Někteří senioři touží vidět vzdálené kouty světa, jiní zase dávají přednost místům, která znají z mládí. Někdy mají zážitky dokonce personalizovaný efekt – klienti mohou například rozpoznat místa, která se podobají jejich vzpomínkám, a ta v nich dokážou vyvolat silné emoce.
Pamatuji si třeba klientku švýcarského domova, která během pilotního testování v záběrech ze švýcarského venkova rozeznala dům, o kterém byla přesvědčená, že je její rodný, i když ve skutečnosti nebyl. Takové momenty ukazují, jak silně mohou VR zážitky aktivovat emoce a vzpomínky seniorů.
Jedná se spíše o „pasivní“ obsah, nebo vytváříte i zážitky, které vyžadují aktivní zapojení klientů?
Původně jsme měli v plánu nabídnout seniorům možnost samostatně si vybírat obsah a interaktivně se zapojovat, například vracet se ve scénách zpět. Zjistili jsme však, že i samotné nasazení VR brýlí může být pro některé klienty obtížné. Abychom dosáhli co největšího zásahu, zaměřili jsme se spíše na vylepšování obsahu, než na komplikování formy interakce. Uživatelé, kteří jsou ve srovnání s klienty pobytové péče ve výrazně lepší kondici, se často dokážou zařízení naučit používat sami doma, ale u těch zranitelnějších to může být problematické.
Interakce jsme proto přizpůsobili tak, aby byly hravé, ale stále jednoduché. K některým zážitkům tvoříme doplňkové pracovní listy, které zábavným způsobem navazují na vjemy z daného filmu a umožňují trénink paměti, pozornosti, schopnosti se vyjádřit o nové situaci apod. Vymysleli jsme také vlastní skupinové hry, pro které stačí jedny VR brýle, ale celá skupina se spolu díky nim dokáže zabavit, aniž by se přitom museli senioři naučit brýle sami ovládat.
Virtuální realitu vnímáme jako prostředek pro přinášení nových vjemů, které seniorům v pečovatelských zařízeních často chybí. Nedostatek vjemů má negativní vliv na jejich duševní zdraví, motivaci i fyzickou kondici. Ve spolupráci s aktivizačními pracovníky a dobrovolníky jsme si ověřili, že i senioři s demencí mohou VR využívat. Například ve speciálních zařízeních jako Alzheimer Home ve Frýdku-Místku. Zážitky a hry přizpůsobujeme jejich potřebám a někdy se odkláníme od přesně daných pravidel hry, aby klienti měli pocit, že odvedli dobrou práci. To je pro nás hlavní cíl.
Setkali jste se s příběhem některého ze seniorů, který prožil něco výjimečného?
Takových příběhů máme opravdu hodně. Vedeme si databázi, kde je nyní přes 100 zápisů. Jeden z příběhů, který mi utkvěl v paměti, se odehrál v domově ve Zruči nad Sázavou. Nová klientka, která nastoupila do zařízení, s personálem vůbec nekomunikovala. Měli podezření, že trpí afázií – neurologickým onemocněním, které způsobuje ztrátu schopnosti komunikace, jakým trpí například Bruce Willis.
Jedna z aktivizačních pracovnic se rozhodla vyzkoušet s paní zážitky přes Kaleido. A k jejich překvapení paní během zážitku začala odpovídat na otázky vypravěčky. To jim ukázalo, že paní je schopná mluvit, a podařilo se s ní navázat komunikaci i mimo virtuální realitu. Následně se pracovníkům domova otevřela. Ukázalo se, že paní neměla neurologický problém, ale byla naštvaná na celý svět kvůli tomu, že musela opustit domov a nastoupit do zařízení. Rodina už nedokázala zvládnout péči o její počínající demenci, a změna prostředí byla pro paní natolik emočně náročná, že se rozhodla s nikým nemluvit.
Kaleido v tomto případě pomohlo prolomit její bariéru. Virtuální zážitek ji vytrhl z prostředí, kde se necítila dobře, a umožnil jí otevřít se. Domovy často využívají tyto zážitky právě u klientů, kteří jsou rozrušení nebo se adaptují na nové prostředí. Pomáhají je zklidnit a někdy i překonat těžké emoce spojené s přechodem do péče. Tento případ krásně ukazuje, jak správné využití VR může být mnohem více než jen technologický zážitek – může mít hluboký terapeutický dopad.
Jak se vám podařilo vytvořit finančně udržitelný projekt?
Klíčem k finanční udržitelnosti byla důvěra prvních partnerů, kteří s námi na projektu spolupracovali. Patřili mezi ně nejen sociální pracovníci, ale také ředitelé zařízení, kteří věřili v přínos Kaleida od samého začátku. Některé domovy si Kaleido předplácí již čtyři roky, a to navzdory tomu, že třeba v několikaměsíčních obdobích nemohli Kaleido vůbec využívat, protože se jim rozpadl tým pro aktivizační terapii. Takoví nadšenci nám dodávají energii, kterou z hlediska prodeje někdy odsávají lidé, kteří si stále myslí, že by každá pomůcka pro seniory měla být k dispozici zdarma skrze dotace a granty.
Stanovit udržitelnou cenu bylo zpočátku výzvou. Snažili jsme se najít rovnováhu mezi tím, co je pro nás finančně smysluplné, a co je přístupné pro pečovatelská zařízení. Zajímavé je, že malá zařízení s 20 klienty často naši cenu hodnotí jako velmi přijatelnou a bez váhání si Kaleido objednají na rok. Naopak velká zařízení s více než 180 klienty, kde by člověk očekával větší rozpočet, mohou naši cenu považovat za příliš vysokou. Rozdíl často spočívá v tom, kolik prostředků mají jednotlivá zařízení vyčleněno na aktivizaci, což v českém systému bohužel není standardizováno.
Důležitý je také cit pro pochopení konkrétního zařízení. Rozhodování může záviset na aktivizační pracovnici, vedoucím pracovníkovi nebo řediteli – každé zařízení funguje trochu jinak. Postupem času jsme se naučili lépe odhadnout, jak v konkrétním případě postupovat, což celý proces usnadňuje. Tato kombinace důvěry, flexibility a postupně získaných zkušeností nám pomohla vytvořit projekt, který je finančně udržitelný a zároveň přístupný.
Jaké máte plány do budoucna a další rozvoj?
Plánujeme rozšířit naši službu tak, aby měla vysokou přidanou hodnotu nejen pro seniory, ale i pro samotná pečovatelská zařízení a jejich personál. Pracujeme na projektu Kaleido Edu pro vzdělávání pečovatelů. Chceme tak pomoci řešit vysokou flukturaci zaměstnanců v sociální péči. Zejména začínajícím pečovatelům pomůže Kaleido Edu lépe pochopit náročné situace ještě předtím, než je zažijí naživo. První pilotní verzi už testujeme v několika domovech a v lednu budeme natáčet další tři moduly s herci a naší speciálně upravenou figurínou.
Chceme také pořádat akreditované kurzy pro větší skupiny pečovatelů za přítomnosti lektorů – v tuto chvíli už máme podané žádosti o tři akreditace. Naším primárním cílem ale je, aby Kaleido bylo decentralizované a funkční řešení, které si domovy osvojí jako součást každodenní péče a vzdělávání. Kaleido by mělo být spolu s Edu pečovatelům kdykoliv dostupné nezávisle na naší osobní přítomnosti v domově, a to za finančně dostupných podmínek. Jedině tak lze podle nás zajistit široký a dlouhodobý dopad toho, co tvoříme.
Jsou v celém procesu důležité pracovní listy a navazující práce po zážitku?
Ano, naprosto. I když zážitek neobsahuje prvky kognitivního tréninku, je klíčové s klientem zážitek probrat – zjistit, jak se cítil, jestli si vybavil nějaké vzpomínky, a nechat rozhovor plynout. Často se stává, že zážitek vyvolá asociace, které klienta zavedou úplně jinam. Například pustíte záznam z Madeiry, ale klientovi se vybaví dovolená v Bulharsku. A najednou máte půlhodinovou konverzaci o jeho vzpomínkách z Bulharska.
Tato navazující práce je pro seniory nesmírně přínosná, protože posiluje jejich duševní pohodu, umožňuje jim sdílet příběhy, a tím i budovat vztahy s okolím. Zážitky se tak stávají mnohem více než jen technologickým prvkem – fungují jako katalyzátor emocí, vzpomínek a komunikace.
To může být i zpříjemnění práce pro zaměstnance pečovatelských domů?
Určitě. To se nám potvrdilo i v několika studiích, které jsme prováděli. Kaleido má pozitivní vliv nejen na samotné klienty, ale i na práci v týmu. Zejména v německy mluvících zemích si mladší pečovatelé velmi pochvalovali, jak Kaleido obohacuje jejich každodenní práci. Němci obecně bývají skeptičtí a často hledají problémy, ale mladší generace pečovatelů je v tomto ohledu otevřenější. V těchto studiích jsme viděli, že Kaleido přináší do jejich práce pozitivní emoce, které nejsou v běžném pracovním procesu tak časté. To zlepšuje jejich pracovní zkušenost, ale také zvyšuje spokojenost v týmové spolupráci.
Jaké jsou znatelné rozdíly mezi jednotlivými státy v porovnání s Českou republikou?
Rozdíly jsou opravdu výrazné. Například Němci bývají vůči novým technologiím velmi rezervovaní. Místo toho, aby službu vyzkoušeli a vytvořili si vlastní názor, hledají především překážky. To je v oblasti sociální péče o to silnější kvůli tomu, že v Německu jsou na tom momentálně finančně hůře než my. Na druhou stranu na Slovensku jsme letos zažili úplně jiný přístup. Když jsem například v září před cestou do Ružomberku kontaktoval šest tamních zařízení, všechna projevila zájem se setkat a diskutovat o naší službě. To je v České republice někdy problém, protože se často trefíte do špatné chvíle a vedení zrovna nemá čas nebo chuť poslechnout si nabídku nové služby.
Na Slovensku se nám začíná dařit naši službu více rozvíjet. Za poslední rok vidíme, že se tamní standardy sociální péče v některých oblastech dostaly na úroveň České republiky, což je pozitivní. Když jsem se v roce 2021 poprvé pokoušel dostat naši službu na Slovensko, byl tam ještě velmi výrazný rozdíl. Doufám, že teď se nám tam podaří službu více rozvinout.
Výhodou je, že starší generace na Slovensku vůbec nemá problém s češtinou, což nám usnadňuje práci. Když budeme překládat pracovní listy do slovenštiny, bude to praktické, protože obsahují různé slovní hry a podobně. Nicméně samotný obsah zážitků může bez problému zůstat v češtině.
Co se týče natáčení lokací pro zážitky, asi se hodně nachodíte, že?
Celkem ano, ale netočím všechno sám. Naštěstí mi pomáhají kolegové. V projektu máme i jednu skvělou rodinu, která se nám ozvala po televizní reportáži. Je to mladá rodina, která pravidelně střídá půl roku práce v Česku a půl roku cestování po Evropě v přestavěné dodávce. Kontaktovali nás s tím, že by rádi pro Kaleido natočili lokace, které navštíví. Koupili jsme jim kameru a mikrofon a na oplátku jim vždy sestříháme materiál a půjčíme brýle, aby svoje zážitky mohli následně ukazovat rodině a přátelům.
Tato spolupráce je skvělá, protože momentálně jsou na Balkáně – myslím, že v Chorvatsku – a cestují po Bulharsku, Černé Hoře, Slovinsku. Na zimu plánují Řecko. Často navštěvují národní parky, což je pro nás jinak náročné. Města ale točíme i sami při dovolených a pracovních cestách, například na konference. Kamarádi nám zase nedávno natočili Nový Zéland. Snažíme se využívat všechny dostupné možnosti, protože nemáme kapacitu a rozpočet na to, abychom všechna tato místa natočili sami. A zároveň je pro nás důležité pracovat s vlastním obsahem, jehož parametry splňují to, co senioři z hlediska uzpůsobení VR obsahu potřebují.
