Článek
Přijde mi, že stále více lidí žije takzvaně na hromádce. Tvrdí, že papír nepotřebují. Ušetří za svatbu a pak asi i za rozvod. Už s tím rozchodem tak nějak počítají? Jde o to, co v životě hledáme. Jestli dobrodružství bez závazků a možnost odejít bez špatného svědomí, že porušíme slib, nebo partnera pro život. V manželství jde o slib, druhému člověku. Lidé se budou rozvádět vždy a manželství rozchodům nezabrání. Pokud si lidé opravdu nesedli, změnili se tak, že se druhý trápí, to se v životě stává a rozchod je jednou z variant, jak tuto situaci řešit. Vymlouvat se však na to předem, že by se to mohlo stát je znamením pro toho druhého, že ta současná láska asi zas nebude tak prudká, nebo mám druhého jen proto, že není v tuto chvíli nikdo lepší.
Je snadné milovat, když to nic nestojí. Když je to vzrušení, chemie, společné fotky a víkendy. Těžké je rozhodnout se, že už nebudeš žít jen pro sebe. Manželství je právě tohle rozhodnutí. Nesobecké v tom nejhlubším slova smyslu.
Říkáš: můj život už není jen můj. Můj čas, moje peníze, moje plány, moje tělo, moje selhání - to všechno už patří i někomu druhému. A jednou, dá-li život, i těm, kteří z vás vzejdou.
Zamilovanost se ptá: co mi to dává? Manželství se ptá: co jsem ochoten dát? Zajištění, ne romantická kulisa. Dnes se o manželství mluví jako o papíru, o oslavě lásky. Ale historicky i lidsky je to především akt zajištění. Když si bereš ženu, říkáš světu i jí: od teď za tebe nesu odpovědnost. Když onemocníš, budu u tebe. Když přijde nouze, ponesu to s tebou. Když zestárneš, neodejdu pro mladší verzi. Když si bereš muže, říkáš: svěřuji ti svou budoucnost, své tělo, své mateřství, svou důvěru. Věřím, že neutečeš, až to bude těžké.
A oběma směry to znamená totéž pro děti. Dítě nepotřebuje dokonalé rodiče. Potřebuje rodiče, kteří zůstali. Manželství je rozhodnutí dát dětem něco, co si nemohou koupit - domov, kde nemusí hádat, jestli tu táta a máma zítra budou. Je to hráz proti chaosu světa. Je to smlouva, která říká: naše pohodlí je až na druhém místě, na prvním je stabilita těch, které milujeme. Proto je to nesobecké.
Sobec si nechává zadní vrátka. Manželé je pálí. Zůstat je dnes odvážnější než odejít. Odejití se bere jako sebeláska. Je odvaha začít znovu? Ne, skutečná odvaha je opačná. Odvaha je přijít domů unavený a stejně naslouchat. Odvaha je odpustit, když by bylo snazší vyčítat. Odvaha je říct „mýlil jsem se“ a „potřebuji tě“. Odvaha je milovat stejného člověka i tehdy, když už není nový, když je nemocný, podrážděný, nebo prostě jiný než před deseti lety. Manželství není pro lidi, kteří hledají ideál. Je pro lidi, kteří se rozhodli milovat reálného člověka. Každý den znovu. Bez potlesku. Zbabělec chce lásku bez závazku, blízkost bez odpovědnosti, výhody rodiny bez její ceny. Chce si brát, ale ne dát. Chce zůstat svobodný, i když spí vedle někoho druhého.Manžel, manželka říkají - tady jsem. Navždycky jsem tady. Ne proto, že musím. Proto, že chci. Proto, že jsem se rozhodl, že tvůj život je stejně důležitý jako můj. A právě proto manželství funguje. Ne proto, že dva lidé nikdy nepochybují. Ale proto, že se dva lidé rozhodli, že pochyby nebudou řídit jejich život.
Řídit ho bude slib. To není romantika. To je charakter.
