Vzpomínka na lvovského architekta Karla Boublíka

V úterý 5. května 1925 otiskla Národní politika krátký nekrolog, v jehož obsahu se loučí s předsedou České besedy v haličském Lvově, panem Karlem Boublíkem. Tento rodák z Pošumaví zemřel 1. května toho roku ve věku nedožitých 56 let. Je zde označen za významného architekta a stavitele, který se svou odborností a pílí podílel na budování dynamicky rozvíjejícího se města, ležícího v západní části dnešní Ukrajiny. Autor textu zmínil i jeho zásluhy na činnosti místního krajanského spolku, který byl založen v roce 1867 a funguje až do dnešních dnů. Od té doby však uplynulo mnoho času a jeho podivuhodný příběh upadl v zapomnění. Díky zájmu profesora dějin umění Lvovské polytechniky, pana Yuriye Biryulova a několika českých nadšenců se však Boublíkův osud podařilo zčásti zrekonstruovat a jeho dílo odkrýt i české veřejnosti.

Rodák z Kolince, který vyrůstal v Brně

Do rodiny zámeckého adjunkta Matěje Boublíka se 6. listopadu 1869 narodil syn Karel Vilém. S jeho matkou Marií (roz. Honzíkovou) a dvěma staršími dětmi (Josef *1866 a Jan *1867) bydleli v Kolinci č.p. 42 (Hostinec u Zeleného věnce). Z dostupných zdrojů lze potvrdit, že Matěj zemřel v době, kdy jeho tři synové ještě chodili do školy. Po smrti hlavy rodiny, po roce 1876 se vdova Marie i s dětmi odstěhovala do Brna, kde ji přijal její švagr, vojenský úředník Václav Boublík. Ten si Marii později vzal za manželku (1885). Ačkoliv byl Václav několikráte odvelen do jiných koutů mocnářství, podařilo se doložit, že vychovali i společného syna Eugena (*1884) a dožili spolu v Praze až do jeho smrti v roce 1902. Dospívající Karel Boublík navštěvoval od roku 1879 až do roku 1883 brněnské Vyšší slovanské gymnázium se sídlem v ul. Na hradbách, z něhož byl nucen z kázeňských důvodů odejít. Přestoupil proto na c.k. Německou vyšší státní průmyslovou školu na tehdejším Winterhollerově náměstí. Zde, o dva roky dříve než slavný Adolf Loos, v létě 1887 získal kvalifikaci jako stavební technik a kreslič. Úvodní praxi absolvoval v dosud neznámé stavební firmě, avšak již koncem roku 1889 opouští Brno a vydává se na cestu do Lvova, kam byl ke 30. pěší divizi převelen jeho otčím Václav. Společně bydleli na dnešní ul. Palia č. 7 a Karel, zřejmě na doporučení svého pokrevního patrona, začíná pracovat jako úředník na městském stavebním úřadu. Ze záznamů v archivu lvovského spolku krajanů je však jisté, že počátkem dubna 1890 byl Karel do řad České besedy přijat a současně pověřen správou spolkové knihovny. Záhy se projeví jeho družná povaha a organizační schopnosti, kterými přispíval k pořádání zejména kulturních akcí. V komunitě krajanů se setkává nejen se starousedlíky nebo nově usazenými umělci, pedagogy, lékaři, úředníky či jinými odborníky. Jedním z nich byl také bývalý úředník několika českých cukrovarů Josef Šesták, rodák z Mělnického Vtelna, majitel velkostatku a osady Křivčice u Lvova. S jeho mladší dcerou Zdeňkou se Boublík později oženil, avšak manželství zůstalo bezdětné.

Lvovský architekt

Kariéru tehdy pětadvacetiletého stavebního úředníka lvovského magistrátu osudově ovlivnilo rozhodnutí jeho nadřízených, v jejichž kompetenci byla příprava největší události Haliče na sklonku 19. století. Tou byla Všeobecná zemská výstava ve Lvově v roce 1894, inspirovaná Pražskou jubilejní výstavou z roku 1891. Tato technická a kulturní přehlídka, zejména polského vlivu ve východní části monarchie, odehrávající se v místním Stryjském parku, trvala 5 měsíců a jejími branami prošel více než 1 milion návštěvníků. Boublíkovi umožnila prokázat jeho dovednosti při navrhování a realizaci řady staveb, které tvořily její součást. Nejvýznamnější z nich byl objekt Průmyslového paláce o rozloze téměř 6 000 m2, který byl s výškou kupole 32 m dominantou celého 50 ha areálu výstaviště. Směle konkuroval největší atrakci výstavy, elektrifikované světelné fontáně, kterou zde instalovala firma Františka Křižíka. Talentu mladého stavitele si povšimli i zástupci slavné architektonické firmy Fellner a Helmer, kteří mu na přelomu roku 1894 a 1895 umožnili pracovat v jejich kanceláři. Po svém návratu z Vídně pracoval Boublík v jedné z nejúspěšnějších lvovských stavebních společností ve vlastnictví Ivana Lewinského, vlivného podnikatele ukrajinského původu. Svou odbornou a organizační zdatnost potvrdil v roce 1896 úspěšným složení profesní zkoušky a od roku 1897 již mohl samostatně navrhovat a realizovat stavby. V následujícím, mimořádně plodném období se stal autorem více než dvou desítek staveb, zejména vícepodlažních činžovních domů v užším centru města. Dnešními odborníky je jeho tvorba vnímána jako novobaroko a ranná secese. Bez pochyb lze potvrdit, že práce Karla Boublíka byla místními, zejména židovskými investory velmi žádaná. Kvalita jeho díla byla oceněna také přijetím do profesního spolku nejvýznamnějších stavitelů a architektů tehdejšího Lvova. Řádným členem se stal v pouhých devětadvaceti letech. V první dekádě 20. století pokračuje Boublík ve své tvorbě na řadě míst královského města a do roku 1912 je autorem dalších pěti souborů budov, které se stylově blíží nastupující secesi. Podílí se také na stavbách mimo tehdejší hlavní město. Je spoluautorem dodnes stojící obchodní pasáže Gartenberg, pýchy města Ivano-Frankivsk, stejně tak je mu připisována budova polského Sokola v Chodorově. V té době Boublík prožívá vrchol své profesní kariéry, je majitelem vlastní společnosti, váženým občanem města a také nepostradatelnou součástí České besedy. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřil český mistr Jan Dašek, vyhlášený umělecký kovář a autor většiny kovaných ozdob a doplňků budov a polský sochař Bronislav Szoltys, jehož plastické reliéfy zdobí fasády Boublíkových domů dodnes. Českou stopu zanechal Boublík i jako člen hodnotící komise, na jejíž doporučení byla v centru Lvova pod vedením Matěje Blechy v letech 1905 až 1906 vystavěna budova filiálky Pražské úvěrní banky. Boublík svou tvorbou výrazně přispěl k architektonické tváři města, později zařazeného na seznam UNESCO. Osud mu však nedopřál takové úcty, jakou Češi věnují např. Josefu Hlávkovi.

Válka a jiná neštěstí

Tragické období I. světové války bylo poznamenáno nejen těžkými boji a následným obsazením Lvova ruským vojskem v září 1914, ale také smrtí Boublíkova tchána. Citelně jej zasáhl i osud jeho synovce a jmenovce, který s ním před válkou pobýval ve Lvově. Bankovní úředník Karel Josef Boublík (* 1891), jako příslušník c.k. vojska, zemřel počátkem října 1914 v Brně, kde je pochován. Nejnovější archivní svědectví potvrzují, že v době války pobýval architekt Boublík v tomto městě často a dalo by se říci, že péči o tchánův majetek v Haliči si pravděpodobně neužíval. Po celou dobu války však byl v úzkém kontaktu s přáteli z České besedy, jejíž aktivní činnost byla i přes dosud trvající konflikt mezi polskými a ukrajinskými jednotkami, obnovena v roce 1918. Ačkoliv se nedochovaly žádné důkazy o tvorbě Karla Boublíka v době války ani v poválečném období, členem lvovského sdružení stavebních podnikatelů zůstal až do roku 1921. V březnu 1924 byl zvolen předsedou spolku místních krajanů, jehož členy tvořila řada výrazných osobností té doby.

Česká beseda ve Lvově funguje od roku 1867

Prvním předsedou spolku a jeden z jeho šesti zakladatelů byl učitel a pozdější ředitel haličského ústavu pro hluchoněmé ve Lvově, pan Tomáš Chocholoušek. Rodák ze Sedlece u Tábora byl mladším bratrem redakčního kolegy Jana Nerudy, spisovatele Prokopa Chocholouška. Počet registrovaných krajanů usazených ve Lvově a v blízkém okolí se pohyboval od několika desítek až po stovky. Záleželo na frekvenci a počtu přijíždějících či odjíždějících Čechů, Moravanů, Slezanů i Slováků. Nejčastěji se jednalo o úředníky, techniky, příslušníky c.k. vojska, pedagogy, drobné řemeslníky a zemědělce nebo o obchodníky a pivovarníky. Nezřídka se jednalo i o studenty oblíbené Veterinární akademie. Spolek měl úředně schválenou organizaci, řízení i financování. Trvale obtížným se ukázalo zajištění vhodných prostor pro spolkovou činnost. Časté střídání různých salonků v restauracích nebo kavárnách, komplikovalo také neustálé stěhování spolkového majetku, včetně darovaného klavíru. Dnes sídlo spolku najdete na centrálním náměstí Rynok. Hlavními aktivitami byla organizace kulturních a vzdělávacích akcí nejen pro krajany a jejich rodinné příslušníky, ale také pro širší, zejména polsky mluvící veřejnost. Oblíbenými byla častá hudební vystoupení, jejímiž protagonisty byli nejen vojenští muzikanti s českými kořeny. Pokud platilo známé úsloví o této naší dovednosti, ve Lvově pak dvojnásob. Stabilní činností spolku bylo provozování knihovny s řadou knižních i novinových titulů v rodném jazyce. Česká beseda byla nápomocna nejen zde usazeným krajanům, ale také těm, kteří Haličí jen projížděli dále do Ruska. Nedílnou součástí spolkových aktivit bylo pořádání pravidelných finančních sbírek. Výtěžek byl odesílán zejména na podporu Matice české a obdobných osvětových organizací. Zcela zásadní roli pak Česká beseda sehrála při zřízení diplomatického zastoupení mladé Československé republiky ve Lvově v roce 1922. Ze známých důvodů však činnost spolku přerušilo připojení východní Haliče k Sovětskému svazu v září 1939, kdy bolševici omezili všechny nežádoucí společenské aktivity, resp. zrušili různá zájmová sdružení, včetně České besedy. Ani v pozdějších dobách nebylo na území Sovětského svazu zcela bezpečné organizovat společné akce, byť byla jejich motivem jen oslava rodných tradic. K obnovení aktivit spolku proto došlo až v roce 1989. Mezi ty klíčové patří péče o náhrobky našich předků, popularizace jejich odkazu a udržování českých zvyků a jazyka v místní komunitě.

Náš Karel

Karel Boublík byl od svého příchodu do Lvova autorem kulturního obsahu většiny pravidelných setkání členů České besedy a dalších příznivců našeho jazyka i zvyklostí. V prosinci 1899 byl Boublík místním tiskem zmíněn i jako výtečný herec v jednoaktovce J. Vrchlického ,,Závěť lukavického pána,,. Oceněn byl také za roli Tomáše Peřiny v komedii Václava Štecha ,, Maloměstské tradice,,. Svůj všestranný talent potvrdil i jako režisér divadelního představení hry ,,Strakonický dudák,,, kterou krajané odehráli před více než dvěma stovkami diváků dne 24.02. 1906 ku příležitosti 50. výročí skonu J.K. Tyla. Boublík byl také zručným kreslířem a oblíbeným recitátorem, neboť, jak píše Jan Horoutský, autor cestopisné vzpomínky, zveřejněné v Jihočeských listech dne 2.8. 1916: Boublík oživuje společnost svou živou letorou a hlasem jasným jako zvuk kovu, výraznou tváří velekněze, lemovanou opravdu krásným plnovousem,,,. Výsledku své redakční práce na pokračování knihy, ve které společně se svým přítelem, archivářem spolku Ludvíkem Feiglem popisují historii místních Čechů (Sto let českého života ve Lvově, vyd. 1925) se však již nedožil. První májový den roku 1925 umírá ve Lvově na tuberkulózu. Ačkoliv tehdejší a zřejmě nenávratně ztracený fotoarchiv České besedy obsahoval i řadu dobových snímků, jeho tvář je nám dosud neznámá. Lze však s jistotou říci, že Karel Boublík byl u všech zásadních aktivit našich krajanů v období let 1890 až 1924. Přestože byla tato lvovská osobnost, stejně jako řada dalších příslušníků české komunity žijících v Haliči před více než sto lety téměř zapomenuta, patří neodmyslitelně k naší bohaté historii. Nic na tom nezmění ani složité dějiny a těžká zkouška, kterou tato část Evropy právě prochází.

Hmatatelnou připomínku díla Karla Boublíka, skutečného českého vlastence, významného spolutvůrce historického a kulturního centra bývalé Haliče, dodnes najdete ve lvovských ulicích. Díky nadšeným přátelům českého Lvova máte možnost navštívit i jeho obnovený náhrobek na zdejším Lyčakivském hřbitově. Nejen tato starobylá a významná národní památka na území města, skrývá až do dnešních dnů další desítky jmen našich předků. Posledním příkladem je loňský objev hrobu pro potomky lvovského sládka a ředitele pivovaru pana Ludvíka Šišky. Možná zde dosud leží věkem zaváté příběhy i vašich pradědů.

Petr Zenker

Zdroje a seznam pramenů:

archiv autora, archiv České besedy ve Lvově,

Národní digitální knihovna https://kramerius5.nkp.cz,

Z fondu Německé vyšší průmyslové školy, Brno - Archiv města Brna

Jagiellonian Digital Library - dobový tisk v Haliči https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra,

Biryulov Yu. The work of Karel Boublík https://doi.org/10.31577/archandurb.2021.55.1-2.8,

Matrika narozených https://www.portafontium.eu/,

Moravský zemský archiv Brno https://www.mza.cz/,

Дрбал О. Боублік (Boublík) Карел // Чехи в Галичині : Біографічний довідник / Уклали А. Дрбал, М. Кріль, А. Моторний, В. Моторний, Є. Топінка. - Львів : Центр Європи, 1998. - s. 13, ISBN 966702220X.

Center for Urban History of East Central Europe https://www.lvivcenter.org/pl/