Článek
Bylo po sametové revoluci a všichni měli chuť začít podnikat. Já jsem samozřejmě nesměl chybět. Do bazaru chodil jeden mladík, který měl problémy se svojí ženou, protože měl pocit, že mu občas zahne. Byl to zarytý sběratel starých hodin a starých zbraní. Čas od času u mne něco koupil a dá se říci, že bazar navštěvoval celkem pravidelně. Bohužel jeho žárlivost nabrala takové síly, že se jednoho dne opravdu upil k smrti. Den před jeho smrtí mi řekl jeho kamarád, že prodává celou svoji sbírku starožitností na náměstí, je na prach a dává Rakušákům věci za flašku kořalky, nebo za pár korun. Zamknul jsem krám a běžel na náměstí. Ležel u kašny a v ruce držel poslední šavli. Zvedl jsem ho, šavli mu vzal z ruky, aby si něco neudělal, a řekl mu , aby si druhý den, až bude střízlivý, pro šavli přišel do bazaru.
Něco zamumlal, že jo, ale zřejmě skončil někde u flašky. Druhý den jsem se dověděl, že se udusil na zvratkách. Na jeho památku jsem si pověsil jeho šavli nad prodejní pult. Zhruba po měsíci se v bazaru objevil Rakušák, a že by si rád prohlédl tu šavli. Řekl jsem mu, že není na prodej. Vytáhl peněženku a ukázal mi všechny šilinky. Bylo jich tam hodně, ale přesto jsem byl rád, když odešel, a já byl hrdý, že jsem nepodlehl pokušení. Bohužel ne na dlouho.
Druhý den tam byl znovu, ale tentokrát měl tu jeho peněženku opravdu naditou. Zeptal se mě, jestli rozumím německy. Tušil jsem už dopředu, o co mu asi půjde, a s očima upřenýma na tu peněženku jsem koktavě odpověděl něco jako ap und cu. Česky sem tam. A teď?
Zakýval jsem, že jo, a on začal vyprávět. V Salcburku je muzeum a v tom muzeu mají tu samou šavli a na ní je jméno jeho dědy. On se snažil léta tu šavli nějak koupit, ale poslední naděje byla ta, že když přinese tu samou, oni že mu ji vymění za dědovu, která byla vystavena v tom muzeu. Nechal mi tam polovinu té peněženky, zabalil šavli do ubrusu a odjel. Za týden znovu přijel, řekl, že dědovu šavli už má a že mi děkuje, že jsem mu polovinu peněženky nechal, on že prý byl rozhodnutý mi tu peněženku nechat celou i s krásným koženým futrálem, kde měl vytlačeno své jméno a vlastně i jméno svého dědečka.
