Článek
Móda se neustále zrychluje. Přicházejí nové kolekce, nové trendy, nové modely. Každou chvíli cítíme potřebu mít něco dalšího.
Já to po více než třiceti letech v oboru módní návrhářky vnímám takto:
Nechci navrhovat více, ale lépe.
Nechci vytvářet desítky modelů jen proto, aby vznikla nová kolekce. Zajímá mě jeden jediný model, který má důvod existovat. Model, který má charakter, správnou siluetu, kvalitní materiál a především variabilitu - schopnost zůstat krásný i ve chvíli, kdy pomine sezóna, trend nebo aktuální módní nálada.
Couture je pro mě způsob přemýšlení.
Každý detail má svůj význam. Každá linie musí mít důvod. Materiál není dekorace, ale součást návrhu. A silueta musí fungovat nejen na skice, ale především na skutečném těle skutečné ženy.
Právě proto mě dnes mnohem více zajímá využitelná hodnota jednotlivého oděvu než velikost kolekce.
Šaty mohou být jednoduché a přesto výjimečné. Mohou být dramatické, ale nikdy by neměly být samoúčelné. Mohou být extravagantní, pokud odpovídají ženě, která je obléká.
Krásné šaty nejsou ty, které vypadají dokonale na fotografii, ale ty, ve kterých se žena cítí sama sebou — jen ve své nejlepší podobě.
A právě zde podle mě začíná rozdíl mezi módou a couture.
Oděv má mít dlouhý život.
Největší smysl pro mě dnes mají modely, které nejsou vytvořené pro jediný okamžik.
Šaty na svatbu nemusí znamenat konec jejich života svatebním dnem. Večerní model nemusí zůstat navždy spojený s jednou konkrétní událostí. Dobře navržený oděv může být upraven, přepracován, doplněn nebo zcela proměněn.
Proto mě zajímá také Second Life — myšlenka, že krásný oděv nemusí skončit ve skříni jen proto, že už splnil svůj původní účel.
Couture by podle mě měla mít dlouhou životnost nejen materiálovou, ale také emocionální.
Nové technologie dnes otevírají návrhářům úplně nové možnosti. Sama pracuji s AI jako s nástrojem pro hledání nových vizí, siluet a estetických směrů.
Ale technologie sama o sobě nevytvoří couture.
Digitální obraz může být fascinující. Skutečný oděv však musí obstát na těle, v pohybu, v materiálu a v čase.
Proto mě stále zajímá to stejné jako na začátku mé kariéry jak vytvořit oděv, který má smysl.
Jen dnes už vím mnohem přesněji, co to znamená. Méně, ale lépe.
Možná je to přirozený vývoj.
Po letech tvorby už nepotřebuji dokazovat, že dokážu navrhnout další model. Zajímá mě, jestli dokážu vytvořit model, který stojí za to uchovat.
Proto nechci soutěžit v počtu kolekcí.
Nechci vytvářet módu, která potřebuje být neustále nahrazována novou.
Chci vytvářet výjimečné kusy s vlastním charakterem.
Takové, které mají svou vlastní identitu. Takové, které mohou patřit jediné ženě. Takové, které neztrácejí hodnotu jen proto, že přišla nová sezóna.
Protože skutečný luxus podle mě mít méně věcí, ale každá z nich musí stát za to.
