Článek
Jiskra Věčného plamene je první knihou ze série Prokletí Spřízněných, která čtenáře seznamuje se světem, ve kterém magie rozhodně není cizí natožpak sprosté slovo. V devíti říších Emarionu žijí dvě rasy, kasty, druhy… pojmenujte si to, jak chcete, vždycky se trefíte… osob. Na jedné straně Dědicové, kteří jsou fantasy obdobou šlechticů. Na té druhé jsou Smrtelní, obyčejní lidé trpící pod vládou prvních jmenovaných.
Hlavní hrdinka, Diem Bellatorová je (jak taky jinak) jednou ze Smrtelných. Dívka, která se pod vedením své matky vydala na dráhu léčitelky, protože v tomhle světě jeden nemůže jen tak následovat svá přání. Pracovat se musí a bída neodbytně šlape všem Smrtelným na paty. Poté, co její matka zmizí, se však maličko utrhne z rodičovského vodítka. Přestane brát lék, který jí maminka naordinovala prý kvůli tomu, že trpí na vidiny. Začne docházet do hradu léčit Dědice, což je něco co měla zakázané a zjišťuje, že svět kolem ní je víc než jen její vlastní sociální bublina. To, že Dědicové jsou namyšlení a krutí, pro ni není novinkou. Většina se jich vůči Smrtelným nechová zrovna vlídně a neštítí se zabít ani novorozence vzešlého z jejich pletek se Smrtelnými ženami. To víte, královský výnos o neředění krve je královský výnos. Když se sama stane svědkem takového masakru, slušně to zahýbá s jejími prioritami. Na druhou stranu však potkává potencionálního následníka trůnu, prince Luthera, který ji tak trochu ukáže, že ne všichni Dědicové jsou stejní.
Jestli si v tuhle chvíli říkáte „ááá to bude sexu, až se budu červenat“, tak na to zapomeňte. Alespoň v tomhle prvním díle. Nějaký ten vlažný sex se na řádcích najde, ale k mému zklamání si Diem neužívala s princem, ale se Smrtelným přítelem. Henri Dědice nenávidí takovým způsobem, že se neštítí spolu s „bratry“ z odboje mrzačit i kdyby šlo o jejich děti. Ty jsou totiž stejně tak smrtelné jako obyčejný lid. Nejspíš proto, aby Bohově svým dědicům připomněli, že se o ostatní mají starat. Jejich potomci jsou proto stejně tak křehcí jako kterékoliv jiné dítě. Naštěstí k ublížení, alespoň tomu trvalému, na dětském zdraví nedošlo, ale na mrzačení a smrt Dědiců ano. Bratrstvo touží po válce a nad jejich domovem se tak stahují temná mračna.
Diem se během plynutí stran ocitá na mnoha rozcestích, aby o několik řádků dále zjistila, že každé její rozhodnutí přináší následky, u kterých si není jistá, jestli se s nimi dokáže vypořádat. Tlačená okolnostmi se nejdříve snaží zapadnout do řady kvůli rodině, následně se snaží vzepřít nalajnovanému životu, a nakonec ji dožene i panika při představě osudu ženy v domácnosti, jejímž jediným úkolem by bylo rodit děti a být poslušnou svému muži. Tedy, abych byla přesná Henrimu, který přes svoji zaslepenou nenávist vůči vrchnosti nevidí, čím vším si jeho milovaná prochází.
Víc už vám však k ději neřeknu. Kniha jako taková je čtivá, krásně popisuje svět Emarion a jak to v něm funguje. Jde o povedený úvod do série, který je plný akce a zvratů, takže čtenář nemá prostor se pomalu ani nadechnout. Vše proto zhltá jedním dechem a následně na internetu zběsile hledá kdy vyjde další díl. Ten tvrdí, že u nás by to mělo být až na podzim letošního roku. Sakra! Ještě, že teď v dubnu vychází Onyxová Bouře, alespoň to čekání rychleji uteče.
Hodnocení knihy Jiskra Věčného plamene
