Recenze: Cizinka, naturalistický seriál věrný předloze i historii

Pamatuji si, když jsem se poprvé doslechla o knižní sérii, která umožní čtenářům cestovat skrze čas a prožít na tu dobu velmi poutavé a originální dobrodružství. Hlavní hrdinkou byla žena, a to v době, kdy to nebylo ještě tak úplně cool, in a společnost násilím necpala silné ženské hrdinky všude, kde ji jenom napadlo. K prvnímu dílu se s pravidelností ráda vracím. Má pro mě až nostalgický význam, ale o tom třeba až někdy jindy. Teď bych se chtěla podělit o dojmy ze seriálu z produkce Sony Pictures Television a LEFT BANK Pictures, který si vzal jako předlohu právě tuhle výjimečnou sérii.

Základ příběhu není nijak extrémně složitý. Claire Randallová po druhé světové válce, ve které sloužila jako zdravotní sestra, prožívá se svým manželem Frankem náhradní líbánky. Snaží se zjistit, jestli po letech odloučení dokáží žít společně. Možná by to i zjistili, kdyby si jako destinaci nevybrali Skotsko, nedaleko kamenného kruhu sloužícího jakožto portál pro cestování časem. Zapomeňte na to, že byste jím mohli projít a mrknout na to, jak žily vaše prababičky. Je sice lákavé vydat se do historie, ale pro něco takového musíte disponovat těmi správnými geny. Ke smůle Claire se rychle ukáže, že ona ty geny má a nezjistí to zrovna příjemným způsobem. Chvíli po nechtěném použití kamenů se ocitne v roce 1743, tedy o 200 let v minulosti a jako prvního potkává muže vypadajícího na chlup stejně jako její manžel. Záhy však zjistí, že se jedná o jeho předka, který v žádném případě není takový gentleman jako Frank. Odstartuje se tak série setkání a situací, které vyústí ve chvíli, kdy se opět provdá, a to za svou skutečnou životní lásku, za Jamieho Frasera. Což je ve své podstatě stále pouze špička tohohle příběhového ledovce.

V tuto chvíli nechci zabrušovat více do samotného příběhu. Příliš mnoho spoilerů, na které bude čas jindy, protože bych se ráda zase vrátila k samotné knižní sérii. Kdo ví, třeba na ni sesmolím pár řádků. Co se seriálu týče, tak je až ohromující, s jakou vervou se drží své předlohy. I když asi není divu, když na vše dohlíží sama autorka knižní série, která má 18. století velmi pečlivě nastudované. Tady si je očividně někdo moc dobře vědom toho, že není nutné a ani žádoucí hnát se dopředu za cenu pokřivení příběhu a jeho uspěchání. Však záleží jen na kvalitě, protože díky ní máte diváky a díky nim můžete zase natáčet další a další série, které vám vynesou nejen slávu, ale taky hromady zelených papírků. Čím kvalitnější zkrátka zpracování, tím víc sledujících, což znamená hlasitější cinkání mincí v pomyslném produkčním měšci. A moje srdce plesá, když se mi díky natočeným scénám vybavují řádky knih a mám až blažený pocit z toho, že moje představy vlastně přešly v jakousi realitu. Naposledy jsem takovou radost měla u filmů Harry Potter, a i tam jsem se chvílemi cukala nad zpracováním.

Výběr herců podle všeho proběhl s velkou péčí. Sam Heughan je přesně ten rudovlasý horal Jamie, kterého jsem si při čtení představovala. Caitriona Balfe postavu Claire hraje s grácií a citem. Představuje přesně tu mladou zkušenou ženu, která prošla válkou, a cesty osudu jí přivedly na nečekaná místa a do nečekaných dob. Sophie Skelton jako jejich dcera Brianna do všeho zapadá tak, že bych se nedivila, kdyby byli jejími biologickými rodiči. A zbylí herci nezaostávají ani co do hereckých výkonů, tak ani co do věrohodného ztvárnění svých postav se vším všudy. Ostatně v seriálu se hovoří gaelštinou, kterou se herci museli povinně naučit. Představitel Jamieho to měl o to těžší, že se musel naučit i správný přízvuk. Je sice skot, ale nepochází z Vysočiny jako jeho postava.

A kostýmy? Nejsem historik, který by u nich našel dobové nepřesnosti, abych se nad nimi další hodiny rozčilovala. Mě jako laika okouzlují honosné róby, když Claire a Jamie navštíví francouzský dvůr či jsou pozváni na banket guvernéra v koloniích. Svojí autenticitou mě přesvědčují šaty vojáků, otroků i obyčejného obyvatelstva, které podtrhují perfektně zpracované kulisy i vybraná místa pro natáčení. Údajně pro první řadu byly kostýmy Claire vyrobeny štábem během pouhých 14 dní. Což mi jako člověku, který ví, jak používat šicí stroj, přijde neuvěřitelné.

A i když vím, že není zcela reálné, aby seriál vyprávěl příběh, který se skutečně udál, tak díky péči, jaká byla vložena do jednotlivých scén, mívám pocit, že takový příběh byl kdysi dávno realitou. Jako bych s nimi seděla u večeře a plánovala několikadenní cestu, kterou je třeba podniknout. Jako bych spolu s Claire zažívala pohrdavé chování mužů osmnáctého století a s Jamiem trpěla, když přišel o všechno. Jako bych tam byla. A to je přesně to, co od takového seriálu chci. Ten pocit, že jsem jeho součástí a o nic nepřicházím.

V tuto chvíli je seriál dostupný na Netflixu až po 7. sérii jejíž poslední díl spatřil světlo světa letos v lednu. Dabing není bohužel k dispozici, na druhou stranu to však není žádná překážka k vychutnání si tohoto díla. V roce 2025 se na obrazovky navíc chystá prequel Outlander: Blood of My Blood, takže je teď ideální příležitost začít nakoukávat.