Článek
Během let mi pod rukama prošel nespočet knih. Naše domácí knihovna jich ostatně čítá přes tisícovku, i když se převážně jedná o fantasy či sci-fi. Najde se mezi nimi však pár kousků, které by nejednoho donutili se při čtení červenat. Dobře, tak jich je víc než jen pár… Ale pryč jsou dávno ty časy, kdy jsem milovala romány, ve kterých při trochu žhavější scéně zhasnou světla a ráno všichni myslí na to, jaký prožili úžasný zážitek. Najdete mezi nimi třeba Anitu Blake nebo Bratrstvo Černé Dýky, ale o těch zase někdy jindy.
Obě zmiňované série byly v regálech pro nějaký ten mainstream příliš brzy. To až Padesát odstínů šedi všem ukázalo, že je na trhu díra ve velikosti Grand Canyonu. Maminy, nezbedné školačky i nevinné dívenky touží po žhavých scénách a vztazích jiskřících elektrickým napětím. Police knihkupectví tak začaly pomalu ale jistě zaplavovat erotické romány všeho druhu. Někteří autoři dokážou zabrousit skutečně do hloubky nebo na celý příběh jít pěkně od lesa. Ale sem tam se objeví autor, který se toho nebojí způsobem, kdy si jeden říká, co o nás vypovídá, když se nám líbí takový kousek jako je právě Haunting Adeline: Stíny nad Adeline.
Adeline, hlavní hrdinka této dark romance, je velmi úspěšnou spisovatelkou, která se rozhodla konečně přestěhovat do starého domu po své babičce. Kde kdo by si zaklepal na čelo. Stěhovat se do rozpadajícího se sídla je jedna věc. Stěhovat se však sama do nemovitosti, která stojí někde na samotě u lesa, je věc druhá. Ale ona má pro strach uděláno. Vlastně abych byla přesnější, na něm tak trochu ujíždí. Miluje horory a temná strašidelná zákoutí, které v ní vyvolávají pocity, co by se v daných situacích objevovat vůbec neměly. Na tohle zaručeně existuje nějaká lékařská diagnóza.
Každopádně všichni víme, že stačí pár sekund a život se nám může obrátit vzhůru nohama. A ona si těchto pár sekund vybrala hned po svém nastěhování během autogramiády v blízkém městě. Ne že by si volbou nové adresy kdesi uprostřed ničeho nekoledovala o nějaký ten nepěkný osud. Stačilo ale pár vteřin, kdy v danou chvíli kolem procházel Zade a jako bonus k novému bydlení získala svého osobního stalkera. Gratulace! Tady máte číslo na policii, na psychiatrii a bezpečností službu. Uvidíme se až skončíte pod drnem, protože policie pro vás nehne ani malíčkem dokud se vám něco nestane. Zejména, když jim záhadně ze systému mizí všechna hlášení o vyšetřování úchyláka, co po vás jde. Hodně štěstí, rádi jsme vás poznali.
Anketa
Ovšem to by bylo pro nás čtenáře moc uspěchané, protože jádrem celé knihy není varování pro naivní paničky, nýbrž jeden velice prapodivný vztah. A věřte mi, že jejich první setkání, kdy Zane Adeline šmíruje v noci za okny a hraje si s policií na schovku i menší karambol, kdy ji nechá na verandě v balíčku ruce týpka, kterého sbalila v baru, jsou tady považované ještě za naprosto nevinné namlouvání. Nutno podotknout, že šlo opravdu o grázla, takže přerušením jejich společné chvilky ji Zane zachránil od nepěkného zacházení. Aby se k ní záhy sám zachoval mnohem hůř ospravedlňujíce si to tím, že ve své podstatě se jí ten sex s jeho zbraní líbil. A ano, tohle byla první knižní scéna, kterou jsem bez rozpaků přeskočila (hurá, mám ještě nějaké hranice).
Ale ona balancuje na hraně mezi strachem a vzrušením. To číslo na Bohnice by se jí vážně opravdu hodilo. On si zase představuje ten bílý plaňkový plot s párem dětí hrajících si na zahradě. V podstatě jsou pro sebe stvoření. Jeden magor větší než ten druhý. Paradoxem však zůstává, že i přes scény, které rozhodně nejsou pro slabší povahy, je kniha čtivá natolik, že ji zhltnete jedním dechem. Co se stane dál? Poddá se? Zbaví se ho? Spáchá sebevraždu? Tolik otázek a tak strašně málo odpovědí, které navíc v Haunting Adeline: Stíny nad Adeline nezískáte. Spíš jich přibude na konci ještě víc, protože to je teprve první díl ze dvou a na ten druhý si budeme muset všichni ještě nějakou chvíli počkat.
Konec je sice s menším wow efektem, ale osobně mě trápí něco jiného. Určitě to znáte také. Sledujete příběhy cizinců, kteří vám z toho či onoho důvodu přirostou k srdci nebo si na jejich místě dokážete představit sami sebe. V případě Padesáti odstínů šedi toužila každá žena po tom mít vedle sebe Christiana Greye, a to nejen kvůli jeho bohatství. Nejedna se chtěla ocitnout v kůži Anastasie disponující rysy, ve kterých můžeme chvílemi vidět sami sebe. V případě Haunting Adeline: Stíny nad Adeline jsem s tímto aspektem měla problém. Zane není Christian, i když je vylíčený skvěle. Přízrak bojující ve stínech s prodejem bílého masa a pomáhající všem nebohým duším, na které po své cestě ochránce narazí. O to výrazněji působí jeho chování vůči ženě, do které se zamiluje. A Adeline? Nedokážu se vcítit do ženy, která ujíždí na strachu, cesta k jejímu srdci vede přes vynucený sex a nevezme nohy na ramena, ani když na prahu najde krabici s kusy lidského těla.
Celá kniha je však zajímavým pohledem na část světa, do duší lidí, se kterými se většinou nikdo z nás setkat nechce. A od toho knihy jsou, ne? Aby nás na taková místa braly. Co ovšem záliba lidí v tomto žánru vypovídá o nich samých je už věc jiná. A jedno menší varování nakonec. Čtěte štítky. Opravdu. Pokud kupuje knihy online, čtěte je velmi pečlivě. Haunting Adeline: Stíny nad Adeline je za mě snad první kniha, kde anotace střílí naslepo a zápletku jen lehce škrábe do nohy.
