Článek
Dneska jsem u Hamerského rybníka sledovala disciplínu, kterou bych nazvala „extrémní vodní bruslení“. Venku solidní tři stupně nad nulou, led má konzistenci rozteklého nanuku, ale na ploše se vesele prohánějí davy s výrazem, že jsou v bezpečí jako v trezoru České spořitelny. Spoiler: Nejsou. Jsou jen krůček od toho, aby se stali hlavní zprávou na Nově.
1. Ledový sorbet není pro srábotky
Při třech stupních nad nulou ten led už neklouže, on spíš „čvachtá“. Vidět dospělého chlapa, jak se snaží o hokejovou otočku v něčem, co připomíná ledovou tříšť z benzínky, je zážitek pro otrlé. Je to jako zkoušet chytit 5G signál u T-Mobilu v hlubokém sklepě – teoreticky to zní zajímavě, ale v praxi skončíte s brekem a bez spojení. Jako terapeutka Reiki cítím, že ta voda pod nimi už má připravené ručníky a ledovou lázeň pro každého, kdo neumí počítat do pěti.
2. Kolektivní halucinace aneb „Však tam jsou ostatní taky“
To je ta klasika: „Když se tam netopí ten pán s nadváhou, tak mě to přece musí udržet taky!“ Fyzika ale není demokratické hlasování a led na Hamráku nečte diskuse na internetu. Zatímco tito odvážlivci testují hloubku rybníka vlastníma nohama, moje intuice mi jasně říká: „Petro, zůstaň na břehu, hasiči mají dneska určitě jinou práci.“ Člověk má pocit, že se lidstvo vrací do pravěku rychleji než internet od operátora s krumpáčem.
3. Sloní moudrost: Slon ví, kdy je led jen mokrá past
Viděli jste někdy slona, že by se snažil o trojitého Axela na tající kře? Ani náhodou. Slon má ke svému terénu i své váze obrovský respekt. Já se od svých sloních přátel učím, že není kam spěchat. Proč se snažit o sportovní výkon v břečce, když se můžu v klidu projít kolem a s úsměvem pozorovat to „vrtání do vody“. Moje integrita mi za to mokro v kalhotách prostě nestojí.
4. Adrenalin pro ty, co zapomněli myslet
Chápu, že po digitálním detoxu a sledování, jak se v cloudu nehýbe ani bajt, člověk hledá vzrušení. Ale bruslení na „vodní hladině s kousky ledu“ je hazard, který nevyléčí ani Shamballa. Já si raději v klidu u O2 vyřídím své věci vzduchem, v teple domova, a počkám si, až bude mrznout tak, že i rtuť v teploměru zaleze do pravěku.
Závěr: Ploutve nechte doma, brusle taky
Takže milí „Hamr-bruslaři“, až budete mít v botách rybník a v obličeji výraz leklé ryby, vzpomeňte si na mě. Led při 3 °C je pro mě symbolem nekonečné lidské pýchy. Já se jdu raději ohřát a posílám trochu té „uzemňovací“ energie všem, co si dneska spletli rybník s aquaparkem. Zdravím své sloní kamarády!
