Článek
Včera jsem stála u výběhu slonů v Zoo Praha a jen tak je pozorovala. Venku byl sychravý lednový den, kolem mě šuměl ruch velkoměsta a v hlavě mi běžel nekonečný seznam úkolů, nevyřízených zpráv a drobných denních katastrof – od ukradených mobilů až po krtky, kteří se rozhodli přebudovat moji zahradu. A pak jsem se podívala na ně.
Sloní majestát v digitálním světě Sloni nikam nespěchají. Každý jejich pohyb má svůj význam, každé mávnutí uchem vyzařuje neuvěřitelnou jistotu. Zatímco my se hroutíme z toho, že nám vypadla Wi-Fi nebo že někdo neodpovídá na zprávu, sloni si nesou svůj vnitřní klid v každém kroku. Jejich paměť je legendární, ale jejich schopnost žít přítomným okamžikem je to, co bychom se od nich měli učit.
Co mě tyhle „šedé eminence“ naučily:
- Trpělivost je síla: Slon neřeší, co bude za hodinu. Řeší to, co je teď.
- Majestátnost i v blátě: Můžete mít život vzhůru nohama, ale stále si můžete zachovat svou důstojnost a vnitřní řád.
- Síla ticha: Sloni komunikují infrazvuky, které my neslyšíme. I my bychom se měli naučit vnímat věci pod povrchem, ne jen ten hluk na sociálních sítích.
Můj „sloní“ recept na dnešní den: Až vás zase vytočí technika, lidi nebo cokoli jiného, zkuste se na chvíli zastavit. Představte si ten hluboký, klidný dech slonice, která ví, že všechno má svůj čas. I ta moje cesta za snem, za domem na Spořilově, vyžaduje právě tenhle sloní klid.
